18 C 125/2022-43 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 7 262 Kč s příslušenstvím. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tedy nesporovala tvrzení uvedená v žalobě. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně poskytla v postavení věřitelky žalované – spotřebitelce – peněžní prostředky ve výši 4 999 Kč, a to na základy smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 16. 12. 2014, aniž jako věřitelka s odbornou péčí posoudila schopnost žalované – spotřebitelky – úvěr splácet. Z hodnocení klienta ze dne 23. 12. 2014 soud zjistil, že žalovaná je nesolventní neboli po porovnání příjmů a výdajů, je v minusu 2 700 Kč. Její pravidelný měsíční příjem dosahoval 7 100 Kč a výdaje byly výši 9 800Kč Smlouva o úvěru ze dne 16. 12. 2014 je tudíž neplatná. Žalovaná na dluh zaplatila celkem 3 815,46 Kč (tvrzení žalobkyně). Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení zákona č. 145/2010, o spotřebitelském úvěru ve znění platném v době uzavření smlouvy. Dále byla věc posouzena dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná od žalobkyně přijala peněžitou částku 4 999 Kč a dosud na jistině dluží částku 1 183,54 Kč, soud výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalované povinnost vrátit toto plnění žalobkyni. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb a to ode následující od doručení výzvy k plnění. Výrokem rozsudku pod bodem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže byla smlouva o zápůjčce neplatná, pak nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby za poskytnutí úvěru ani smluvní úroky, žalobkyni tak nevznikl nárok na jejich zaplacení. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III.) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s ohledem na poměrný úspěch účastníků ve věci. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.