18 C 200/2021-17 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 8 209 Kč s příslušenstvím. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval tvrzení uvedená v žalobě. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla v postavení věřitelky žalovanému – spotřebiteli– peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to na základy smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 7. 4. 2019, aniž jako věřitelka s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného – spotřebitele – úvěr splácet, když při posuzování jeho solventnosti vycházela pouze z jím uvedených tvrzení a neprověřila si například v rejstříku exekucí, do kterého lze zajistit po splnění určitých náležitostí přístup, zda není na žalovaného vedena exekuce. Naopak soud zjistil, že na žalovaného byla v době poskytnutí půjčky vedena exekuce pod sp. zn. 31 EXE 1689/2018 Smlouva o úvěru ze dne 27. 12. 2019 je tudíž neplatná. Svoji pohledávku pak smlouvou o postoupení pohledávek postoupil na žalobkyni. Žalovaný na jistině dluží částku 4 793,08 Kč (tvrzení žalobkyně). Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru. Dále byla věc posouzena dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně přijal peněžitou částku 6 000 Kč a dosud na jistině dluží částku 4 793,08 Kč, soud výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost vrátit toto plnění žalobkyni. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Výrokem rozsudku pod bodem II pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže byla smlouva o zápůjčce neplatná, pak nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby za poskytnutí úvěru ani smluvní úroky, žalobkyni tak nevznikl nárok na jejich zaplacení. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s ohledem na poměrný úspěch účastníků ve věci. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.