20 C 282/2022-9 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu (návrhem na vydání el. platebního rozkazu sp. zn. EPR [číslo]) se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaný (provozovatel vozidla), neměl ode dne 12. 2. 2021 - 21. 4. 2021 (69 dní) sjednáno pojištění odpovědnosti k vozidlu, konkrétně jde o osobní automobil se zdvihovým objemem válců 1 850 – 2 500 cm3, rzv. [anonymizováno]. Procesní stanovisko žalovaného k věci nebylo zjištěno. Soud věc rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o. s. ř. Na základě účastníky předložených listin soud vzal za prokázané, že žalobce se oprávněně domáhá svého dluhu vůči žalovanému tak, jak byl specifikován v podaném návrhu. O skutkovém stavu věci pak lze učinit závěr, podle kterého žalovaný dluží žalobci výše uvedenou částku s přísl.. Podle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. platí, že vlastník/provozovatel tuzemského vozidla je povinen zaplatit žalobci příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 tohoto zákona s tím, že výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla; viz ust. § 4 odst. 3 zákona. Výši denní sazby příspěvku podle druhu vozidla a výši nákladů ČKP spojených s uplatněním práva na příspěvek stanovilo Ministerstvo financí vyhláškou č. 205/1999 Sb. (§ 2 a § 2a). Ust. § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. předpokládá, že povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona musí být splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel (s výjimkou např. doby, kdy je v registru zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené); na pozemní komunikaci může být provozováno (nebo ponecháno) pouze tehdy, pokud povinnost provozovatele nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona. Vše § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. Žaloba je tedy důvodná a proto jí soud výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl v plném rozsahu. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Nárok žalobce na úrok z prodlení je dán dle § 1968 a § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., § 2. V daném případě má tedy žalobce právo též na úrok z prodlení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Nárok vyplývá z listin (ISAS). O skutkovém stavu věci soud činí závěr jednak na podkladě žalobcem předložených listin, ale i na základě toho, že žalovaný dluh v průběhu řízení nesporoval – nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaný dluh zaplatil, nebo vznesena jiná námitka proti opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku. Sporné řízení je ovládáno zásadou projednací: Účastník má povinnost tvrzení (§ 79 odst. 1 a § 101 odst. 1 o. s. ř.) a povinnost důkazní. Pokud si účastník (zde žalovaný) řádně neplní své procesní povinnosti, nemůže být v řízení úspěšný. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu. Takto soud žalobci přiznal odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle této vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní upomínka), dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů citované vyhlášky za uvedené 3 úkony právní služby, zvýšeno o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Ve výroku II. tak soud celkem přiznal žalobci náhradu nákladů řízení celkem v uvedené výši. Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř..