20 C 331/2022-9 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se ve věci (pův. EPR [číslo]) domáhala uvedené částky s přísl. s tím, že se jedná o neuhrazené pojistné za období od 1. 5. 2021 do 1. 9. 2021, které byl žalovaný žalobkyni povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky řízení ke dni 1. 1. 2021 (tzv.„ investiční“ životní pojištění) vč. poplatku ve výši 300 Kč za vyhotovení a odeslání upomínky (a položky 350 Kč - storno poplatek). Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Smlouvou ze dne 14. 12. 2020 bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo investiční životní pojištění. Podle ust. § 2758 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li pojistná událost, a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Tuto svou povinnost (i dle § 2782 odst. 1 o. z., podle kterého pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění) žalovaný neplnil. Na základě všech výše uvedených skutkových zjištění a právních úvah soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl v plném rozsahu. Dle § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení je dán dle § 1968 a § 1970 o. z. (§ 1802 o. z.) a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., § 2. Nárok vyplývá z listin (ISAS). O skutkovém stavu věci soud činí závěr jednak na podkladě žalobkyní předložených listin, ale i na základě toho, že žalovaný dluh v průběhu řízení nesporoval – nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaný dluh zaplatil, nebo vznesena jiná námitka proti opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Takto soud žalobkyni přiznal odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle této vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní upomínka), dále soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů citované vyhlášky za uvedené tři úkony právní služby, to vše zvýšené o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Ve výroku II. tak soud celkem přiznal žalobci náhradu nákladů řízení celkem v uvedené výši. Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř..