20 C 343/2022-15 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou zdejšímu soudu (návrhem na vydání elektr. platebního rozkazu vedeným pod sp. zn. EPR 229 896 - [číslo]) se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 2x částky 1 520 Kč s přísl.. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaný dne 19. 11. a 14. 12. 2020 v [obec] použil k přepravě hromadnou dopravu provozovanou Dopravním podnikem města Hradec Králové, a.s., a při kontrole se nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Žalobce pak dne 28. 7. 2021 uzavřel s Dopravním podnikem města Hradec Králové, a.s., smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které je oprávněn dlužnou částku vymáhat. Procesní stanovisko žalovaného k věci nebylo zjištěno. Soud věc rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o. s. ř. Na základě účastníky předložených listin soud vzal za prokázané následující právně významné skutečnosti: O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, že žalovaný skutečně cestoval v [obec] dne 19. 11. a 14. 12. 2020 linkou [číslo] resp. [číslo] hromadné dopravy provozované DP města Hradec Králové, a.s., a v době 13:15 (11:01) hod. se nemohl na zastávce„ Mag. města“ /„ Centrál“ přepravnímu kontrolorovi prokázat platným jízdním dokladem, což vyplývá ze zápisu o provedené přepravní kontrole. Žalobce se tak po žalovaném důvodně domáhá 2x zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému v částce 1 500 Kč. Výrokem rozsudku pod bodem I. tedy soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku zaplatit. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný uzavřel v obou případech s Dopravním podnikem města Hradec Králové, a.s., vstupem do jeho dopravního prostředku smlouvu o přepravě podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Tím vznikla žalovanému v obou případech povinnost uhradit dopravnímu podniku stanovené jízdné, případně též přirážku k němu pro případ, že se neprokáže přepravnímu kontrolorovi platným přepravním dokladem. Na základě všech výše uvedených skutkových zjištění a právních závěrů soud dospěl k závěru, že žaloba je v obou případech důvodná a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Soud vycházel z předložených listin, když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že žalovaná povinnost nevznikla, či zanikla, zejm. že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, o němž soud rozhodl podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Postoupení pohledávky upravuje občanský zákoník ve svých ustanoveních § 1879 a násl.. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši. Při určení výše odměny zástupce žalobce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014 Náklady žalobce jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony po 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzva), dále náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., a nakonec i soudním poplatkem ve výši 2x 400 Kč. Celkem tak náklady řízení činí 1 700 Kč a jsou splatné k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění u obou výroků rozsudku byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Odůvodnění tohoto rozsudku bylo vyhotoveno v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř..