21 C 136/2022-12 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 24. 5. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky jako dluhu ze smlouvy o bankovních službách, na základě které žalobce vedl žalovanému běžný účet č. [bankovní účet] a na základě smlouvy o povoleném debetu ze dne 20. 5. 2015. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o.s.ř. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, podle kterého žalovaný dne 14. 3. 2011 uzavřel se žalobcem Smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu, na základě které vedl žalobce žalovanému běžný účet č. [bankovní účet], dne 20. 5. 2015 uzavřeli účastníci smlouvu o povoleném debetu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě povoleného debetu na výše uvedeném účtu do výše 30 0000 Kč ve formě možnosti přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku. To vyplývá ze smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu ve znění dodatku a ze smlouvy o povoleném debetu. Žalovaný porušil povinnost ze smlouvy o povoleném debetu tím, že přečerpal prostředky do nepovoleného debetu, který žalovaný neuhradil, žalobce proto dne 4. 11. 2020 od smlouvy o zřízení a vedení účtu odstoupil a účet zrušil a dopisem ze dne 26. 11. 2020 oznámil žalovanému zrušení běžného účtu a převod pohledávky na účet pohledávek z nepovoleného debetu. Dluh žalovaného ke dni zrušení účtu činil 32 497,73 Kč. To vyplývá z odstoupení od smlouvy ve spojení s oznámením o zrušení běžného účtu. Žalovaný neprokázal, že by dluh žalobci zaplatil. Dluh nezaplatil ani po předžalobní výzvě zástupce žalobce. To vyplývá z předžalobní upomínky ze dne 31. 1. 2022. Soud žalobu shledal důvodnou a posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně. Právní posouzení věci vychází z především z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o účtu dle § 2662 a násl. o.z. a smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. Žalovaný je tak povinen v souladu s § 2395 o.z. ve spojení se smlouvou o povoleném debetu žalobci poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem z prodlení pro nepovolený debet ve výši 25 % O povinnosti žalovaného zaplatit žalobci sjednané úroky z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o.z., přičemž výše úroku z prodlení za období od 27. 11. 2020 do 13. 5. 2022 byla vyčíslena na částku 12 028,67 Kč O povinnosti zaplatit náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč soud rozhodl v souladu s § 3 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal úspěšnému žalobci vůči žalovanému náhradu nákladů řízení v plné výši. Při určení výše odměny zástupce žalobce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014 Náklady žalobce jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony po 500 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzva), dále jsou náklady žalobce tvořeny náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., dále 21 % DPH a dále soudním poplatkem ve výši 1 300 Kč. Lhůtu k plnění dle výroků I. a II. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.