8 C 180/2022-21 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal zaplacení částky 88 080 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že mezi společností [právnická osoba] [IČO] a žalovanou došlo postupně ve dvou případech k uzavření smlouvy o úvěru a to dne 19. 9. 2019 [číslo] dne 21. 6. 2019 [číslo]. Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřených smluv poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč a 35 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smluv, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala předmětné úvěry splácet v pravidelných splátkách spolu s úroky a poplatky, avšak se splácením se dostala do prodlení. Na základě smlouvy ze dne 19. 9. 2019 dluží žalobci souhrnnou částku ve výši 46 880 Kč sestávající se z jistiny ve výši 27 000 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 19 880 Kč, úroku ve výši 20,74 % z dlužné jistiny a úroku z prodlení z dlužné jistiny. Na základě smlouvy ze dne 21. 6. 2019 dluží žalobci souhrnnou částku ve výši 41 200 Kč sestávající se z jistiny ve výši 32 044,38 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 9 155,62 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 130,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 597,64 Kč, úroku ve výši 18,95 % z dlužné jistiny a úroku z prodlení z dlužné jistiny. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nesporovala tvrzení v žalobě uvedená. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů předložených žalobcem, (tj. ze smluv o úvěru ze dne 19. 9. 2019 a 21. 6. 2019, smluvních podmínek a zákaznické karty) zjistil, že věřitel - společnost [právnická osoba] [IČO], poskytl žalované postupně ve dvou případech peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč a 35 000 Kč, a to na základě uzavřené smluv o úvěru ze dne 19. 9. 2019 a 21. 6. 2019. Žalovaná se zavázala předmětné úvěry splácet v pravidelných splátkách spolu s úroky a poplatky, avšak se splácením se dostala do prodlení. Na základě smlouvy ze dne 19. 9. 2019 dluží žalobci souhrnnou částku ve výši 46 880 Kč sestávající se z jistiny ve výši 27 000 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 19 880 Kč, úroku ve výši 20,74 % z dlužné jistiny a úroku z prodlení z dlužné jistiny. Na základě smlouvy ze dne 21. 6. 2019 dluží žalobci souhrnnou částku ve výši 41 200 Kč sestávající se z jistiny ve výši 32 044,38 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 9 155,62 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 130,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 597,64 Kč, úroku ve výši 18,95 % z dlužné jistiny a úroku z prodlení z dlužné jistiny. Úrok a úrok z prodlení plynoucí ze smlouvy ze dne 21. 6. 2019 byl kapitalizován kde ni postoupení pohledávky. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Soud vztah mezi účastníky právně posoudil dle právní úpravy účinné po 31. 12. 2013, tedy zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (NOZ) za použití speciální právní úpravy zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Po právní stránce posuzoval soud danou věc podle § 2395 o. z. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel pohledávku postoupil žalobci dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Výrokem rozsudku pod bodem I. soud uložil žalované povinnost dlužnou částku, úroky a úroky z prodlení zaplatit, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by tak učinila. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 528,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 524 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 88 080 Kč sestávající z částky 4 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 880 Kč ve výši 3 124,80 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řád.