10 C 32/2023-19 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 22. 11. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 22 446 Kč jako nezaplacené ceny odebraného plynu a souvisejících služeb, a to za 785,74 m3 odebraného plynu ve fakturačním období 17. 10. 2021 – 29. 11. 2021. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl smluvním partnerem dodavatele plynu [právnická osoba], se kterým uzavřel smlouvu o sdružených službách dodávky plynu pro odběrné místo [obec a číslo], [PSČ] [obec]. Jelikož tento původní dodavatel pozbyl oprávnění nebo schopnost dodávat plyn a žalovaný si v následujících třech dnech nezvolil jiného dodavatele plynu, v souladu s platnou právní úpravou ode dne 17. 10. 2021 zajišťovala dodávky plynu a další související služby žalobkyně, jako dodavatel poslední instance. O této skutečnosti byl žalovaný informován přípisem ze dne 19. 10. 2021, jehož přílohou byl ceník plynu, ceník služeb a plán záloh. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za odběr 785,74 m3 plynu v období 17. 10. 2021 až 29. 11. 2021 částku 22 947,36 Kč včetně DPH. Faktura byla splatná 29. 12. 2021. Žalovaný na tuto fakturu dne 1. 10. 2022 uhradil 501,36 Kč. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný opakovaně vyzýván, avšak ani přes urgence dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně proto navrhuje, aby žalobě bylo vyhověno, byla jí přiznána dlužná částka včetně úroku z prodlení z částky 22 947,36 Kč za období od 30. 12. 2021 do 1. 10. 2022 a z částky 22 446 Kč za období od 2. 10. 2022 do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o.s.ř. Z předložených listin soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno, že se žalobkyně stala dodavatelem poslední instance z důvodu, že stávající dodavatel plynu [právnická osoba] pozbyl oprávnění/schopnost dodávat zemní plyn. Z vyúčtování dodávky plynu bylo zjištěno, že dodávka plynu v režimu dodavatele poslední instance trvala v období od 17. 10. 2021 do 29. 11. 2021 a celkem bylo dodáno 785,74 m3 plynu. Vznikl tak nedoplatek ve výši 22 947,36 Kč. Z předložených upomínek a výzev k plnění soud zjistil, že ani po opakovaných výzvách žalovaný dlužnou částku neuhradil. Dle tvrzení žalobkyně byla na úhradu faktury uhrazena dne 1. 10. 2022 částka 501,36 Kč. Podle § 12a zákona č. č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále jen„ EZ“) povinnost dodavatele poslední instance má uvnitř vymezeného území držitele licence na distribuci elektřiny nebo plynu, jehož zařízení je připojeno k přenosové nebo k přepravní soustavě a k jehož distribuční soustavě je připojeno nejméně 90 000 odběrných míst zákazníků, držitel licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem, který je nebo byl součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele nebo vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, jako je držitel licence na distribuci elektřiny nebo na distribuci plynu ve vymezeném území, kde se nachází odběrné místo. Je-li takových držitelů licence na obchod s elektřinou nebo obchod s plynem více, může zajišťovat každý z těchto obchodníků s elektřinou nebo obchodníků s plynem dodávku elektřiny nebo plynu v jimi dohodnutém rozsahu. Informaci o tom, v jakém rozsahu zajišťuje dodávku elektřiny nebo plynu, obchodník s elektřinou nebo obchodník s plynem zveřejňuje na svých internetových stránkách a poskytuje ji Energetickému regulačnímu úřadu bezodkladně. Pokud nedojde mezi obchodníky s elektřinou nebo obchodníky s plynem k dohodě, má pro kalendářní rok povinnost dodavatele poslední instance uvnitř vymezeného území držitele licence na distribuci elektřiny nebo plynu ten z držitelů licence na obchod s elektřinou nebo obchod s plynem podle věty první, který k 1. lednu kalendářního roku uvnitř vymezeného území dodává elektřinu nebo plyn do největšího množství odběrných míst spotřebitelů. Energetický regulační úřad zveřejňuje na svých internetových stránkách informaci o tom, který držitel licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem má povinnost dodavatele poslední instance uvnitř vymezeného území jednotlivých provozovatelů distribučních soustav (odst. 1). Dodavatel poslední instance je povinen dodávat elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel a) pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat elektřinu nebo plyn, b) nesplňuje finanční podmínky zúčtování odchylek nebo nepřenesl odpovědnost za odchylku na jiný subjekt zúčtování, nebo c) nemá zajištěnu související službu 1. v elektroenergetice v případě dodávky elektřiny na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, nebo 2. v plynárenství v případě dodávky plynu na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu (odst. 2). Dle § 12b EZ dodavatel poslední instance je povinen zveřejnit na svých internetových stránkách podmínky dodávky elektřiny nebo plynu nebo odběru elektřiny nebo plynu od výrobce. Energetický regulační úřad rozhodne o uložení povinnosti změny podmínek podle věty první, jestliže podmínky stanovené dodavatelem poslední instance zakládají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech v neprospěch zákazníka nebo výrobce (odst. 1). Zákazník a provozovatel distribuční soustavy jsou povinni hradit dodavateli poslední instance platbu za dodanou elektřinu nebo plyn, včetně záloh na dodávku elektřiny nebo plynu stanovených dodavatelem poslední instance, a dodržovat ostatní podmínky dodávky elektřiny nebo plynu stanovené dodavatelem poslední instance. Četnost zálohové platby pro zákazníka v postavení spotřebitele je měsíční a splatnost zálohové platby činí nejméně 14 kalendářních dní (odst. 2). Žalobkyně v souladu s výše uvedeným zajišťovala žalovanému dodávku plynu v režimu dodavatele poslední instance, žalovaný byl povinen za tuto službu žalobkyni platit dle platného ceníku, přičemž tuto povinnost nesplnil. Vznikl mu tak na základě vyúčtování dluh v celkové výši 22 947,36 Kč, na nějž uhradil pouze částku 501,36 Kč. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 22 446 Kč. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu požadovat zaplacení úroku z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný je v prodlení se zaplacením ceny ode dne následujícího po splatnosti faktury, přiznal soud žalobkyni též zákonné úroky z prodlení od 30. 12. 2021, a to z celkové dlužné částky 22 947,36 Kč do 1. 10. 2022, kdy byla uhrazena částka 501,36 Kč a z částky 22 446 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal úspěšné žalobkyni vůči žalovanému náhradu nákladů řízení v plné výši. Při určení výše odměny zástupce žalobkyně soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), když šlo o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč Náklady žalobkyně jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony po 300 Kč (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzva) dle § 14b odst. 1 AT, dále jsou náklady žalobkyně tvořeny náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, DPH ve výši 21 % a dále soudním poplatkem ve výši 898 Kč Celkem náklady řízení činí 2 350 Kč, k jejichž zaplacení byl žalovaný zavázán v obecné pariční lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně se opakovaně domáhá svých nároků ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž používá ustálený vzor návrhu na zahájení řízení, který pouze v jednotlivostech upravuje pro účel konkrétního řízení. Proto soud rozhodl o nákladech právního zastoupení dle § 14b AT.