12 C 209/2021-174 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 12. 12. 2021 domáhala vypořádání společného jmění manželů (dále také jen„ SJM“). Tvrdila, že manželství účastníků uzavřené dne [datum] před [anonymizována tři slova] v [obec] rozvedl Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 8. 6. 2020, č. j. 8 C 102/2019 – 28. Předmětem vypořádání SJM učinila shora označené nemovitosti (dále také jen„ nemovitosti“). 2. Žalobkyně uvedla, že nemovitosti nabyli s žalovaným kupní smlouvou ze dne 18. 12. 1986 a kupní smlouvou ze dne 19. 4. 2012. Navrhla nemovitosti přikázat do jejího vlastnictví a žádala, aby soud přikročil k disparitě podílů a žalovanému nepřisoudil žádný vypořádací podíl. V závěrečném návrhu souhlasila s vypořádacím podílem 1 mil. Kč. Poukazovala na to, že žalovaný nepečoval o jejich společnou rodinu, o děti, a ani se nepodílel na nabytí a udržení majetku v SJM. Žalovaný spíše naopak prostředky spadající do SJM utrácel a svým jednáním SJM zadlužoval. Chod domácnosti a veškeré výdaje rodiny zhruba od roku 2008 financovala sama. Žalovaný pak všechny své finanční prostředky investoval do opakovaných pokusů o podnikání (systém MLM apod.), avšak podnikání žalovaného bylo ztrátové. Syn [jméno] zaplatil dluhy žalovaného zhruba 500 000 Kč a částku kolem 2 mil. Kč vynaložil na rekonstrukci domu. Žalovaný se výrazným způsobem podílel na rozpadu manželství, kdy jednou z příčin rozvratu manželství byly známosti žalovaného s jinými ženami, kvůli kterým neváhal rodinu opakovaně opustit. Trvale se žalovaný z domu odstěhoval v roce 2017. Předtím, než rodinu opustil, obdržela od něj rodina dopis k Vánocům 2016, ve kterém souhlasil s rozdělením domu mezi žalobkyni a děti. Žalovaný žalobkyni i jejich společné děti fyzicky a psychicky terorizoval. 3. V roce 2021 se žalovaný znovu oženil. Krátce po svatbě členy rodiny kontaktoval. Předmětem telefonických hovorů byla otázka vypořádání nemovitostí, kdy žalovaný zjišťoval přání synů. Ti mu shodně potvrdili, že dům by měl být přepsán na žalobkyni. Žalovaný pak zaslal žalobkyni e-mail s tím, že nechá advokátem připravit dohodu o vypořádání společného jmění. Návrh dohody navzdory slibům žalovaný nedodal a urgence žalobkyně si vyložil jako nevděk. Od úmyslu přenechat nemovitosti žalobkyni pak žalovaný upustil a začal jednat s realitním makléřem o jejich prodeji. 4. Žalovaný souhlasil s přikázáním nemovitostí žalobkyni. Požadoval však vyplacení vypořádacího podílu ve výši odpovídající polovině ceny nemovitostí s odůvodněním, že podíly obou bývalých manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, přičemž pro jakoukoliv disparitu podílů není důvod. 5. Soud vyšel ze shodných tvrzení, že manželství účastníků uzavřené dne [datum] před [anonymizována tři slova] v [obec] rozvedl Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 8. 6. 2020, č. j. 8 C 102/2019 – 28. Z tohoto rozsudku vyplývá, že hlavní příčinou rozvratu manželství soud shledal ve vzájemném odcizení, názorových neshodách a nevěře manžela. 6. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že nemovitosti jsou součástí SJM. 7. Podle § 765 odst. 2 o. z., nedohodnou-li se rozvedení manželé o vypořádání, může bývalý manžel podat návrh na vypořádání rozhodnutím soudu. 8. Podle § 742 odst. 1 o. z., nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. 9. Z posledně citovaného ustanovení vyplývá a soudní praxe se ustálila v závěru, že z důvodu spravedlivého vypořádání SJM se soud může odklonit od obecně přijímaného principu zakotveného v ustanovení § 742 odst. 1 písm. a/ o. z., že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné. Využití nerovnosti tzv. disparity podílů zohledňuje konkrétní okolnosti daného případu, když zmíněný obecný princip by se jevil jako nespravedlivý. 10. Nejvyšší soud ve své judikatuře považuje za konkrétní důvody disparity zejména negativní okolnosti na straně jednoho z manželů za trvání manželství, zásluhovost o nabytí a udržení majetku značné ceny, zájem nezletilých dětí (§ 742 odst. 1 písm. d/, e/ a f/ o. z.) a všechny další okolnosti případu, které mohou mít vliv na posouzení věci v souladu s principem dobrých mravů. 11. V případě negativních okolností v manželství, je důvodem disparity pouze takové negativní jednání, které se nějakým způsobem promítá do majetkové sféry zákonného majetkového společenství manželů nebo do péče o rodinu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 22 Cdo 5384/2015 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018). Za takové jednání judikatura považovala například alkoholismus, či užívání návykových látek, gamblerství a domácí násilí (sp. zn. 22 Cdo 1137/2012). 12. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2921/2005, ke kterému se přihlásil i v usnesení sp. zn. 22 Cdo 2959/2020 vyložil, že nelze snížit vypořádací podíl jednoho z manželů na zaniklém společném jmění jen proto, že zjevnou příčinou rozvratu manželství byl jeho mimomanželský vztah. 13. Ve vztahu k zásluhovosti vychází judikatura z principu, že důvod pro disparitu je dán za situace, kdy zvýšené úsilí jednoho z manželů zajistilo nabytí a udržení majetku značné hodnoty. Zároveň je však třeba vždy zohlednit péči druhého manžela o společnou domácnost, jakož i jeho péči o nabytí a udržení majetku s ohledem na jeho možnosti (viz sp. zn. 22 Cdo 1096/2011 a sp. zn. 22 Cdo 2362/2018). 14. V rozsudku ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1683/2013 Nejvyšší soud vyjádřil, že při vypořádání SJM je třeba při úvaze o stanovení výše podílů zohlednit i skutečnost, že se účastník dopouštěl vůči členům rodiny násilného jednání (domácího násilí); přitom je třeba vzít do úvahy i jeho intenzitu, dobu trvání a všechny další okolnosti případu, které mohou mít vliv na posouzení věci v souladu s principem dobrých mravů. 15. Konečně v rozsudku ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1488/2013 Nejvyšší soud uvedl, že disparitu vypořádacích podílů nemusí nutně založit toliko jeden důvod o dostatečné intenzitě, nýbrž je možno uvažovat také o tom, že v určitém případě bude shledáno více okolností, které by samy o sobě nemusely disparitu založit, ale ve svém souhrnu či kombinaci uplatnění disparity opodstatňují. Dále pak, že pro posouzení možné disparity podílů je vedle okolností samotných nutno přihlédnout také k jejich intenzitě, době trvání či časovému rozsahu jejich existence. 16. Soud se proto zaměřil na zjištění, zda je v této věci naplněn jeden či dokonce více důvodů pro disparitu. 17. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že manželství s žalovaným uzavřeli v roce [rok] a jejich vztahy byly dobré. Z manželství se narodil v roce [rok] syn [jméno], [rok] [jméno], [rok] [jméno] a [rok] [anonymizováno]. Po uzavření manželství od jejich rodičů obdrželi družstevní byt 3+1 v [obec] a koupili od nich garáž. Tento byt a garáž v roce 1986 prodali a koupili nemovitosti v [obec]. Z peněž, které utržili za prodej bytu, musela vyplatit i své sourozence. Následně dům rekonstruovali, ale k dokončení nikdy nedošlo. První rekonstrukce proběhla v roce 1999, kdy vybudovali novou střechu. Zajišťoval to žalovaný tak, že sjednal firmu, ona vařila řemeslníkům a starala se o děti. Od roku 1997 vztahy v manželství nebyly dobré, avšak společně provedli nutnou rekonstrukci střechy za společné peníze. Od roku 1997 se chování žalovaného změnilo. Byl zlý na děti i na ni a byl jí nevěrný. Ve vzteku nekontroloval své chování. Jedenkrát ji v průběhu manželství uhodil, ale týral psychicky celou rodinu. Všechno jí vyčítal, ničím se nezavděčila. Říkal, že dává přednost dětem a domácnosti před ním. V roce 2001 z důvodu psychických problémů potratila, což on dával za vinu synovi [jméno], který tehdy zlobil. [jméno] na zemi zkopal. Říkal, že je špatná, že by měla postoupit pokání, argumentoval vírou a tvrdil, že bude potrestána. K bankovnímu účtu žalovaného měla přístup vždy střídavě, když odešel, tak přístup znemožnil a následně zase povolil. Naposledy ho zakázal v roce 2016. 18. Od roku 1982 do roku 1990 žalobkyně pracovala ve [anonymizována dvě slova] [obec] jako technik a dále jako uklízečka v kadeřnictví. Žalovaný vykonával práci strojvedoucího. Po roce 1989 žalovaný podnikal. Žalobkyně byla postupně na 4 rodičovských dovolených a pomáhala žalovanému s vedením účetnictví v jeho firmách. V roce 1991 žalovaný ukončil podnikání a začal pracovat v [příjmení] na stavbách. Po určité době se s dětmi odstěhovala za ním a bydleli tam po dobu jednoho roku. Starala se tehdy o domácnost své rod