12 C 93/2023-17 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou domáhal proti žalovanému zaplacení částky 19 500 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] uzavřel s žalovaným dne 23. 9. 2019 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které mu poskytoval službu televizního vysílání prostřednictvím Internetu, a to až do dne 31. 8. 2021, kdy byla smlouva ukončena. V souladu se schváleným projektem rozdělení a fúze došlo k rozdělení společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], odštěpením, přičemž tato společnost nezanikla a vyčleněná část jejího jmění přešla na [právnická osoba] [právnická osoba], a k fúzi sloučením [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [IČO], jako zanikající společnosti, a [právnická osoba] [právnická osoba] jako nástupnické společnosti, která změnila firmu na [právnická osoba] S účinností ode dne 1. 4. 2020 došlo ke změně dosavadní obchodní firmy [právnická osoba] na [právnická osoba] Žalovaný nevrátil v souladu se smlouvou (článek 4.4 zvláštních podmínek) do 10 dnů od ukončení smlouvy pronajatá technická zařízení – 3 kusy set-top box a 3 přístupové karty. V důsledku porušení této povinnosti vzniklo žalobci oprávnění požadovat po žalovaném za nevrácená technická zařízení zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za každé z uvedených zařízení, tedy celkem 15 000 Kč a po 1 500 Kč za každou přístupovou kartu. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu, avšak marně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. Soud vzal tvrzení žalobce za prokázané, protože je doložil smlouvou. Při právním hodnocení soud vycházel z ustanovení zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, zejména z ustanovení § 63 zákona a § 2048 o. z. V důsledku porušení smluvních povinností vrátit celkem 3 koncová zařízení a 3 přístupové karty vznikl žalobci vůči žalovanému nárok na zaplacení smluvních pokut celkem 19 500 Kč. Soud proto žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku a úrok z prodlení, o němž soud rozhodl dle ustanovení § 1968 a § 1970 o.z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný a jeho náklady tvoří odměna advokáta za zastupování žalobce v soudním řízení po 300 Kč za převzetí věci a sepis žaloby, odměna advokáta 150 Kč za jednoduchou výzvu k plnění, s tím spojené tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.), vše s 21% DPH a soudní poplatek 400 Kč podle § 6 odst. 1, odst. 7 zákona o soudních poplatcích.