13 C 281/2022-36 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 27. 9. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 23 982 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], poskytl žalovanému dne 23. 10. 2019 částku ve výši 25 000 Kč, a to prostřednictvím platby ze svého bankovního účtu na účet žalovaného. Tuto částku poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému na základě jednání o uzavření smlouvy, kterou není žalobce schopen doložit. Žalovaný nevrátil poskytnutou částku ve výši 25 000 Kč, když uhradil pouze 1 018 Kč. Celková dlužná částka činila 23 982 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdce žalobce postoupil dne 1. 1. 2021 pohledávku za žalovaným na žalobce a to smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 6. 2. 2022, avšak bezvýsledně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tj. nesporoval skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě. Soud věc projednal a rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř., když pro takovýto postup soudu byly splněny zákonné podmínky. Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru (dále jen„ smlouva“) a z formuláře o poskytnutí spotřebitelského úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobce se zavázal dne 23. 10. 2019 poskytnout úvěr ve výši 25 000 Kč, kdy druhým účastníkem smlouvy měl být žalovaný. Tato smlouva byla podepsána pouze právním předchůdcem žalobce s tím, že podpis žalovaného ve smlouvě chybí. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že z účtu právního předchůdce žalobce byla dne 23. 10. 2019 odeslána částka 25 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a z dopisu žalovanému ze dne 6. 2. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021. Žalobce o této skutečnosti vyrozuměl žalovaného dopisem ze dne 6. 2. 2022. Postoupená pohledávka za žalovaným byla v hodnotě 23 982 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 2. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván žalobcem k zaplacení dlužné částky, kdy mu byla dána lhůta k zaplacení do 9. 2. 2022. Z informace o klientech [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ banka“) soud zjistil, že u banky byl veden účet žalovaného, kdy na tento účet byla dne 23. 10. 2019 evidována platba ve výši 25 000 Kč z účtu právního předchůdce žalobce. Po zhodnocení všech důkazů dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebyla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, a to vzhledem k absenci podpisu žalovaného na smlouvě. Právní předchůdce žalobce vyplatil na účet žalovaného částku 25 000 Kč, ze které žalovaný vrátil zpět pouze částku 1 018 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobce, kdy dlužná částka činí 23 982 Kč. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor právního předchůdce žalobce bez spravedlivého důvodu obohatil, když bez právního důvodu převzal plnění podle § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“); bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil částkou 23 982 Kč, když již částku ve výši 1 018 Kč žalovaný zaplatil (25 000 – 1 018). Soud přiznal žalobci i příslušenství pohledávky, kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení (§ 1970 o. z.). Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Zákonný úrok z prodlení upravuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku (srovnej § 19 odst. 1 přechodného ustanovení zákona č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení, k němuž došlo v období do 31. 12. 2013, se posuzuje podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb.). Počátek je dán následující den poté, co byla předžalobní výzvou dána žalovanému lhůta k zaplacení dlužné částky, což bylo do 6. 2. 2022, tedy od 17. 2. 2022 je žalovaný v prodlení, když žalobce určil lhůtu ke splatnosti tak, že k datu odeslání předžalobní výzvy přičetl 10 dnů. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce dle § 1879 a násl. o. z. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, když ten řádně a včas vyzval žalovaného k plnění předmětného plnění. Náklady vznikly žalobci v souvislosti se zaplacením soudního poplatku ve výši 960 Kč a dále v souvislosti se zastoupením advokátem. Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. pak soud přiznal žalobci odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1, písm. a), d) citované vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), a to za podmínek ustanovení § 11 odst. 1, písm. a), ve výši dle § 7 odst. 5, za použití § 8 odst. 1 této vyhlášky, tj. odměnu ve výši 2 060 Kč za jeden úkon právní služby, celkem za tři úkony tedy odměnu ve výši 6 180 Kč. Dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky za uvedených 3 úkony právní služby po 300 Kč + 21% DPH, tedy celkem na částku 9 526,80 Kč Celkem tak činí náklady úspěšného žalobce po zaokrouhlení na celá čísla 9 527 Kč a soud uznal žalovaného povinným zaplatit je žalobci k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.) (výrok II.).