13 C 335/2021-139 — Okresní soud v Hradci Králové

1 Žalobci se svou žalobou domáhali vůči žalované určení, že žalovaná není zůstavitelovou dědičkou ze závěti ze dne 8. 10. 2019 a následně rozšířili žalobu o určení, že žalovaná není ani zůstavitelovou dědičkou, kdy soud tuto změnu žaloby v souladu s ustanovením § 95 odst. 2 o. s. ř. připustil. Žalobci v žalobě tvrdili, že dne 7. 10. 2020 zemřel zůstavitel [celé jméno žalobce], [rodné číslo], posledně bytem [adresa žalované]. Zůstavitel byl ženatý se žalovanou a zanechal čtyři děti, syny [celé jméno žalobce], [celé jméno žalobce], a dcery [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobkyně]. Bylo vedeno řízení o pozůstalosti po zůstaviteli, sp. zn. 34 D 1548/2020, ve kterém bylo zjištěno, že zůstavitel zemřel se zanecháním tří pořízení pro případ smrti, a to prohlášení o vydědění ze dne 8. 10. 2019, závěti ze dne 8. 10. 2019 a prohlášení o vydědění ze dne 5. 10. 2020. Při pořízení prohlášení o vydědění ze dne 5. 10. 2020 nebyla zůstavitelem dodržena forma nezbytná pro sepis prohlášení o vydědění pořízeného soukromou listinou, tzn., jde o neplatné prohlášení o vydědění. Závěť ze dne 8. 10. 2019 a prohlášení o vydědění ze dne 8. 10. 2019 byly sepsány ve stejné allografní formě, za účasti shodných svědků právního jednání. Závětí ze dne 8. 10. 2019 zůstavitel za dědice veškerého majetku povolal manželku [celé jméno žalované]. Žalobce poukázali na ustanovení § 1534 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého je v případě allografní závěti nutné, aby ji zůstavitel podepsal vlastní rukou a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. V daném případě mělo toto proběhnout celkem před dvěma svědky, a to [anonymizováno] [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení]. Dále poukázali na ustanovení § 1540 odst. 1 věta první občanského zákoníku, dle kterého„ Dědic nebo odkazovník není způsobilý svědčit o tom, co se mu zůstavuje.“. Tzn., že žalovaná jako manželka zůstavitele povolaná touto závětí za jediného dědice je nezpůsobilým svědkem. K osobě [jméno] [příjmení] žalobci uvedli, že jde o dlouholetou rodinnou známou, kdy je sousedkou žalované a zůstavitele a jejich vztah se dá přirovnat rodinnému vztahu, když syn [jméno] [příjmení] oslovoval zůstavitele a žalovanou jako prarodiče. S ohledem na uvedené tak vznikají pochybnosti o svědecké způsobilosti [jméno] [příjmení], když dle § 1540 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku„ Stejně není způsobilá být svědkem osoba dědici nebo odkazovníkovi blízká, ani zaměstnanec dědice nebo odkazovníka.“ Výše uvedené dle žalobců vede k tomu, že vztah zůstavitele se [jméno] [příjmení], i vztah žalované s ní, naplňuje definici osoby blízké dle § 22 odst. 1 občanského zákoníku„ … jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.“ Žalobci jsou tedy toho názoru, že ani [jméno] [příjmení] není způsobilým svědkem v dané věci. Konečně se žalobci vyjádřili k osobě [anonymizováno] [jméno] [jméno], který byl rovněž jedním ze svědků předmětné závěti ze dne 8. 10. 2019 s tím, že jim není znám přesný vztah mezi [anonymizováno] [jméno] [jméno] a žalovanou, nicméně z opatrnosti rovněž navrhli aplikaci § 1540 odst. 1 věta druhá o. z. Jednání těchto osob totiž nasvědčuje tomu, že i mezi nimi je velmi blízký vztah. Dle jejich názoru zde vzniká i důvodná pochybnost o tom, zda [anonymizováno] [příjmení] [jméno] nemá na dané věci osobní zájem, když se stal nejprve svědkem závěti ze dne 8. 10. 2019, dle které se měla jediným dědicem stát žalovaná, a následně žalovanou zastupoval v dědickém řízení. S ohledem na shora uvedené mají žalobci za to, že závěť ze dne 8. 10. 2019 je neplatná pro nedostatek formy, když vzhledem k § 1540 odst. 1 občanského zákoníku byly svědky této závěti žalovaná a [jméno] [příjmení], a o způsobilosti třetího svědka existují důvodné pochybnosti. Žalobci dále uvedli, že zdravotní stav zůstavitele nebyl ke dni sepsání závěti takový, aby mohl listinu s předmětným obsahem sestavit, kdy již trpěl značnou demencí, která se projevovala např. v tom, že nepoznával jednotlivé potomky, tyto si pletl mezi sebou, pročež k tomuto jevu začalo docházet již od roku 2018. Jeho zdravotní stav byl zhoršen opakovanými hospitalizacemi, kterým byl podroben v rámci své těžké nemoci. Žalobci tak mají za to, že ani jeho zdravotní stav a duševní zdraví nesvědčily pro to, aby byl schopen učinit předmětnou závěť a pochopit důsledky v ní uvedené. To mimo jiné vyplývá i z jejího obsahu, kdy by nikdy zůstavitel nevydědil své děti a nikdy by nemohl prohlásit, že jeho dva synové se dědictví vzdali, což se nezakládalo na pravdě a spíše to je připravená věta ze strany závětí obmyšlené osoby. K prohlášení o vydědění ze dne 5. 10. 2020 se žalobci vyjádřili jen krátce, když je na první pohled dle nich zřejmé, že v daném případě nejsou splněny zákonné náležitosti a takové prohlášení tedy musí být neplatné. Svědky tohoto prohlášení o vydědění jsou žalovaná a [jméno] [příjmení] (tj. rodinná známá zůstavitele i žalované). V dané situaci tedy žalovaná (jako dědic ze závěti ze dne 8. 10. 2019) svědčila prohlášení o vydědění. Analogicky k § 1540 odst. 1 věta první o. z. však o tomto nebyla způsobilá svědčit, když na vydědění dědičky [celé jméno žalobkyně] měla prokazatelně osobní zájem, protože závětí ze dne 8. 10. 2019 byla ustanovena jediným dědicem pozůstalosti. Žalovaná je tedy prokazatelně nezpůsobilým svědkem. Žalobci jsou dále přesvědčeni, že závěť ze dne 8. 10. 2019 i prohlášení o vydědění ze dne 5. 10. 2020 jsou si podle textu velice podobné listiny, které pravděpodobně psala stejná osoba (patrně [anonymizováno] [jméno]), který je zároveň nezpůsobilým svědkem, a dále žalobci mají za to, že již v době sepisu závěti trpěl zůstavitel stařeckou demencí, a činil tak v době, kdy již nebyl s ohledem na svůj zdravotní stav schopen rozpoznat následky svého jednání, tedy i z tohoto důvodu lze považovat předmětnou závěť jako neplatnou. Žalobci za účelem doložení těchto skutečností přiložili zdravotní dokumentaci zůstavitele. S ohledem na shora uvedené, zejména pak na skutečnost, že závěť zůstavitele je neplatná pro nedostatek formy, jsou tedy žalobci toho názoru, že pro vypořádání pozůstalosti by mělo být využito zákonné posloupnosti dle § 1633 a násl. o. z. 2 Žalovaná k žalobě uvedla, že s ní nesouhlasí a závěť je dle jejího názoru platná. Se zůstavitelem žila ve společné domácnosti od 19. 6. 1986, manželství uzavřeli 27. 9. 1996. Z jejich manželství se děti nenarodily, zůstavitel měl čtyři děti z prvního manželství. Ty se o otce nezajímaly, a pokud projevily zájem, většinou šlo o finanční půjčky. Ji, jako manželku jejich otce, nepřijaly. Manžel neměl již v roce 2019 z chování dětí dobré pocity, a proto začal řešit postupně své majetkové poměry ohledně jejich společného bytu a zahrádky s chatou. V té době byl velice aktivní, neboť řešil problémy kolem přístupových cest k jejich domu, a pomáhal jim i [anonymizováno] [jméno] s řešením ohledně přístupu k domu pro všechny jeho obyvatele. Manžel ho požádal, aby pro něj napsal koncept pro vydědění dcer a závěť, aby měl vše v pořádku. Pokud se týká podpisu [anonymizováno] [jméno] a [jméno] [příjmení], ani jeden z nich není osobou blízkou, ani nemůže profitovat na majetku řešeném v dědictví. Trvá na tom, že je oprávněnou dědičkou v souladu se závětí podepsanou dne 8. 10. 2019. 3 Žalobce a) ve své účastnické výpovědi uvedl, že otce navštěvoval pravidelně dle možností jednou až dvakrát do měsíce. Byli i v telefonickém kontaktu a měli k sobě velmi kladný vztah. Zdravotní stav otce v posledních letech nebyl ideální. Asi tak od r. 2018 si ho pletl s jeho bratrem. Není pravdou, jak tvrdí žalovaná, že se k otci chovali neuctivě a nevěnovali mu potřebnou péči, když byla žalovaná v nemocnici. Jeho sestra [jméno] přespala u otce dvě noci a dva dny. [příjmení] [jméno] tam spal jednu noc a strávil tam den. On otci vařil a nosil jídlo. [příjmení] [jméno] byla osobně s žalovanou a zařizovala příspěvek na péči, který žalovaná pobírala minimálně jeden rok. Je si téměř jist, že žalovaná nikdy nevyužila žádné placené služby ke zvýšení komfortu života jeho otce. [příjmení] [jméno] vozila často otce do nemocnice, což je v rozporu s tím, co zde tvrdila žalovaná. Ví o tom, že jeden z lékařů uvedl, že zdravotní stav otce by mohl být příznivější, kdyby měl lepší hygienu, což mohla zajistit placená služba. V době, kdy žalovaná byla v nemocnici, mu otec řekl, že jeho žena nechce, aby v domě byli cizí lidé. Zdůraznil mu, že pobírají příspěvek na služby a na neplacené služby chodila pečovatelka. Věděl z rodinných rozhovorů, že otec píše závěť, ale obsah závěti neznal. Dlouhodobě otec hovořil o tom, že píše závět. Jediné, co věděl, bylo, že otec říkal, že v závěti bude věcné břemeno pro jeho manželku, s čímž nikdo ze žalobců neměl problém. Není pravdou, že by se žalobce a) zřekl dědictví. Potvrdil, že otec byl velmi náladový. Měl stavy, kdy ho