17 C 182/2023-41 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 28. 2. 2023 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení žalované částky s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce – spol. [právnická osoba], [IČO] – uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, podle které právní předchůdce žalobce umožnil žalovanému průběžně čerpat úvěr až do maximálního úvěrového rámce 8 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, avšak ve lhůtě splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobce, který požadoval vedle dlužné jistiny též zaplacení úroku v kapitalizované výši 7 086 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Na základě žalobcem předložených listinných důkazů – smlouvy o uživatelském účtu, smlouvy o revolvingovém úvěru, výpisu z účtu, smlouvy o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy – soud učinil závěr o skutkovém stavu, že právní předchůdce žalobce, tj. spol. [právnická osoba], [IČO], uzavřel s žalovaným dne 14. 3. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru, podle které právní předchůdce žalobce poskytl na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal hradit právnímu předchůdci žalobce vyčerpanou část úvěru minimálními měsíčními splátkami, zahrnujícími 3 % z vyčerpané jistiny a úrok ve výši 22 % měsíčně z vyčerpané jistiny, minimálně však částku 500 Kč. Žalovaný měl porušit smluvní ujednání, neboť splátky úvěru nehradil řádně a včas, a dluh se stal v souladu s čl. 4 smlouvy bez dalšího splatným, a to ke dni 13. 7. 2021. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci dle dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 5. 2022. Právní posouzení věci vychází z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zejm. z ust. § 2395 a násl. o. z. V řízení bylo prokázáno, že závazkový vztah mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byl založen na základě smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. V rámci dohodnutého úvěrového rámce byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Právní předchůdce žalobce tedy splnil své povinnosti ze smlouvy, avšak žalovaný porušil smluvní ujednání, když úvěr ani ke dni rozhodnutí nevrátil. Aktivně legitimován je v dané věci žalobce, na kterého byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena pohledávka vyplývající z předmětné úvěrové smlouvy. Pokud žalobce dále požadoval zaplacení smluvního úroku a smluvní pokuty, je třeba konstatovat, že žalobce v tomto ohledu nesplnil povinnost řádně tvrdit a prokazovat skutečnosti, z nichž by uplatněné nároky vyplývaly. Žalobce byl soudem poučen o tom, že je třeba doplnit žalobní tvrzení a uvést, jakým způsobem žalobce dospěl k výpočtu dluhu 7 086 Kč na úroku a dluhu ve výši 4 000 Kč na smluvní pokutě (tvrzení uvedená v žalobě byla vnitřně rozporná, případně kolidovala s předloženými důkazy – viz výzva ze dne 28. 7. 2023). Žalobce v uvedené lhůtě ničeho nedoplnil a ani jinak nereagoval. Jelikož žalobce nesplnil povinnost tvrdit všechny rozhodné skutečnosti, učinil soud závěr, že požadavek žalobce na zaplacení úroku a smluvní pokuty není důvodný. Žalobu tedy posoudil jako důvodnou pouze částečně. Na základě výše uvedeného rozhodl soud výrokem I. rozsudku o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 8 000 Kč včetně úroku z prodlení, který soud přiznal v zákonné výši 8,50 % ročně z částky 8 000 Kč ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, tj. od 14. 7. 2021 do zaplacení. O úroku z prodlení rozhodl soud dle § 1970 o. z., dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Výrokem II. rozsudku pak soud žalobu v části týkající se požadované smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč a v části týkající se požadovaného úroku ve výši 7 086 Kč (příslušenství) zamítl. O nákladech řízení (výrok III.) rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobci pouze poměrnou část nákladů, neboť žalobce byl úspěšný z 66,66 % (tj. částka 8 000 Kč), a žalovaný byl úspěšný z 33,34 % (tj. částka 4 000 Kč). Plné náklady žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a odměna právního zástupce žalobce, jejíž výši určil soud dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b odst. 1 bod 2 cit. vyhlášky činí v dané věci mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby částku 900 Kč. Advokát žalobce učinil v řízení tyto úkony právní služby – převzetí věci a sepis žaloby, výzva k plnění, odměna advokáta proto dosahuje částky 900 Kč (tj. 300 Kč/úkon). Ke každému úkonu právní služby náleží advokátu náhrada hotových výdajů v paušální částce po 100 Kč/úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, tj. celkem 300 Kč. Protože zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu i daň ve výši 21 % z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady žalobce za zastoupení advokátem tak dosahují výše 1 452 Kč + soudní poplatek ve výši 800 Kč, tj. dohromady 2 252 Kč. Soud ale přiznal dle poměru úspěchu a neúspěchu žalobci pouze 33,32 % nákladů řízení, tj. 750 Kč Náklady řízení jsou splatné k rukám zástupce žalobce podle § 149 o. s. ř. Lhůtu k plnění dle výroků I., III. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.