18 C 44/2023-18 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 8. 12. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 15 504,30 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 20. 2. 2020 se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] podle které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou jistinu spolu s úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 888 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit do 20. 4. 2021 ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná však neuhradila sjednanou částku řádně a včas, když do doby podání žaloby zaplatila pouze 8 499,99 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně. Pohledávka původního věřitele ze shora uvedené smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022 postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 21. 8. 2022. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svoji aktivní legitimaci. Žalovaná se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Z listiny nazvané, jako smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“) a žádosti o úvěr vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v den uzavření smlouvy, tj. dne 20. 2. 2020, v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit jistinu spolu s úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 888 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit do 20. 4. 2021 ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná však neuhradila sjednanou částku řádně a včas, když do doby podání žaloby zaplatila pouze 8 499,99 Kč. Právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované pouze na základě formuláře nazvaného žádost o úvěr, kdy vycházel z výplatní pásky žalované a pracovní smlouvy (tyto však nijak neprokázal). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022 a jejich příloh vzal soud za prokázané, že pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávek byla žalovaná informována dopisem ze dne 21. 8. 2022. Z předžalobní výzvy a podacího lístku vzal soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím jejího zástupce odeslala žalované ještě před podáním žaloby výzvu k plnění dluhu ze smlouvy. Soud učinil skutkový závěr, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Při zkoumání schopností žalované úvěr splácet, ovšem právní předchůdce žalobkyně zjišťoval informace toliko o tom, jaké měla žalovaná měsíční výdaje, ovšem bez dodání jakýchkoliv podkladů, které by prokazovaly správnost údajů uvedených v žádosti o úvěr. Žalobkyně nepředložila mezi důkazy ani výplatní pásky žalované ani pracovní smlouvu žalované, ze kterých byla zjišťována schopnost žalované splácet úvěr. Bez takového zjištění není možné řádně posoudit úvěruschopnosti na straně žalované. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru. Dále byla věc posouzena dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná od právního předchůdce žalobkyně přijala peněžitou částku 15 000 Kč, soud výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni toto plnění ponížené o částku 8 499,99 Kč, kterou již žalovaná uhradila. O povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb a to od doručení oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k zaplacení. Výrokem rozsudku pod bodem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku představující část jistiny, část úroků z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokutu, zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, pak nevznikl nárok žalobkyně na zaplacení smluvních úroků i úroků z prodlení od splatnosti určené ve smlouvě, ale až po té, co byla žalovaná žalobkyní vyzvána k zaplacení dluhu, tedy od 21. 8. 2022. Stejně tak nevznikl žalobkyni nárok na zaplacení nákladů spojených s vymožením pohledávky, tedy náklady na výzvy, dopisy, SMS a telefonické hovory a dále nevznikl žalobkyni ani nárok na úhradu smluvní pokuty. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně měla ve věci méně než poloviční úspěch. Žalované náklady řízení v souvislosti s tímto řízením nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Lhůtu k plnění dle výroku č. I. tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní.