18 C 84/2023-39 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 1. 2023 po žalované domáhala zaplacení částky 16 127,37 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba], IČO [číslo], a žalovanou dne 4. 4. 2019. V žalobě uvedla, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit spolu s poplatkem ve výši 12 888 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 4. 6. 2020. Žalovaná nesplácela řádně a včas, když na dluh zaplatila celkem 11 760,63 Kč, dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 5 009,47 Kč, z nesplaceného poplatku ve výši 3 778,52 Kč a dále ze smluvní pokuty ve výši 7 339,33 Kč a příslušenství. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Dále se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 38 340,67 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba], IČO [číslo], a žalovanou dne 23. 5. 2018. V žalobě uvedla, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit spolu s poplatkem ve výši 62 900 Kč v pravidelných 20 měsíčních splátkách po 5 645 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 23. 1. 2020. Žalovaná nesplácela řádně a včas, když na dluh zaplatila celkem 74 559,33 Kč, dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 13 474,47 Kč, z nesplaceného poplatku ve výši 12 680,53 Kč a dále ze smluvní pokuty ve výši 12 185,67 Kč a příslušenství. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Celkem žalobkyně požadoval po žalované úhradu částky 54 468,04 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně. Žalobkyně byla usnesením ze dne 18. 6. 2023 vyzvána, aby doplnila svá tvrzení vyplývající z § 86 zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a navrhla důkazy k jejich prokázání, neboť žalobkyní předložené doklady dle názoru soudu v dostatečné míře neprokazovaly splnění této povinnosti. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 4. 4. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 4. 4. 2019 žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s dalšími poplatky ve výši 12 888 Kč, a to v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 4. 6. 2020. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 23. 5. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 23. 5. 2018 žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s dalšími poplatky ve výši 62 900 Kč, a to v pravidelných 20 měsíčních splátkách po 5 645 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 23. 1. 2020. Ze žádosti o úvěr k úvěrové smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů. Dále uvedla, že vykonává ode dne 1. 4. 2015 pracovní poměr u společnosti [právnická osoba] a její měsíční příjem je ve výši 48 333 Kč, k měsíčním výdajům žalovaná uvedla, že jsou tvořeny částkou 12 235 Kč, skládající se z výdajů na bydlení ve výši 6 590 Kč a ze splátek ve výši 5 645 Kč. K tomu žalovaná dále uvedla, že další výdaje na dopravu, jídlo, osobní náklady ani na výživné nemá. V kolonce ověřené dokumenty je zaškrtnuto v kolonce pracovní smlouva a výpisy z bankovního účtu. Žalovaná v této žádosti dále uvedla, že vyživuje 1 dítě. Ze žádosti o úvěr k úvěrové smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaná uvedla, že bydlí ve vlastním bytě. Dále uvedla, že vykonává ode dne 7. 12. 2015 pracovní poměr u společnosti [právnická osoba] a její měsíční příjem je ve výši 42 620 Kč, k měsíčním výdajům žalovaná uvedla, že jsou tvořeny částkou 13 870 Kč, skládající se z výdajů na bydlení. K tomu žalovaná dále uvedla, že další výdaje na dopravu, jídlo, osobní náklady ani na výživné nemá. V kolonce ověřené dokumenty je zaškrtnuto v kolonce pracovní smlouva a výpisy z bankovního účtu. Žalovaná v této žádosti dále uvedla, že vyživuje 2 děti. Soud učinil skutkový závěr, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a 50 000 Kč. Při zkoumání schopností žalované úvěr splácet, ovšem postup žalobkyně resp. jejího právního předchůdce nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně náležitě neprověřil rozpory v žádostech žalované, které od sebe dělí doba necelého 1 roku. Především jiné datum uzavření pracovní smlouvy u stejného zaměstnavatele, kdy na žádosti k úvěrové smlouvě [číslo] ze dne 23. 5. 2018 je uveden den aktuálního zaměstnání 7. 12. 2015 a na žádosti k pozdější úvěrové smlouvě [číslo] ze dne 4. 4. 2019 je uveden den aktuálního zaměstnání 1. 4. 2015. Právní předchůdce žalobkyně dále nezkoumal další dluhy a výdaje, kdy lze těžko uvěřit tomu, že žalovaná neměla žádné další osobní náklady, zvláště když vyživovala 2 děti. K tomu soud dále uvádí, že žalovaná v době žádostí o úvěry byla ve věku 29, resp. 30 let, kdy u žádosti k pozdější úvěrové smlouvě [číslo] ze dne 4. 4. 2019 uvedla, že již vyživuje jen jedno dítě mladší 26 let, v dané věci tedy právní předchůdce žalobce dále nepátral, zdali nemá žalovaná vyživovací povinnost, když v žádosti k úvěrové smlouvě [číslo] ze dne 23. 5. 2018 uvedla, že se stará o 2 děti mladší 26 let. Vzhledem k výše uvedenému nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Žalobkyně (její právní předchůdce) jako věřitelka měla úvěruschopnost žalované zkoumat nejen vzhledem k prokázané výši jejího měsíčního příjmu, ale též zohlednit její měsíční výdaje. Žalobkyně (její právní předchůdce) však s odbornou péčí nepostupovala, kdy řádně neporovnala výdaje a příjmy žalované, přestože vzhledem k velikosti jeho portfolia a zkušenosti a ceně za jakou úvěr poskytuje, by takové chování bylo nejen žádoucí, ale zejména očekávané. Bez takového zjištění není možné řádně posoudit úvěruschopnosti na straně žalované. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru. Dále byla věc posouzena dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná od právního předchůdce žalobkyně přijala peněžitou částku 15 000 Kč a 50 000 Kč, soud výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni toto plnění ponížené o částku 11 760,63 Kč, kterou již žalovaná uhradila. O povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb a to od doručení předžalobní výzvy k zaplacení. Pokud se týká částky ve výši 50 000 Kč, kterou žalovaná od žalobkyně přijala, soud konstatoval, že na za toto plnění již žalovaná uhradila částku 74 559,33 Kč. Soud tedy ve zbylé části včetně příslušenství pak s ohledem na zjištěný skutkový stav, žalobu jako nedůvodnou zamítl. (výrok II.). O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně měla ve věci méně než poloviční úspěch. Žalované náklady řízení v souvislosti s tímto řízením nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Lhůtu k plnění dle výroku č. I tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní.