20 C 27/2023-14 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu sp. zn. EPR [číslo]) se žalobce, jakožto příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem hlavního města Prahy, jež je oprávněna hl. m. Prahou k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti, hlídání, domáhal po žalovaném zaplacení uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 19. 2. 2021 provedl žalobce odtah motorového vozidla rzv: [anonymizováno], jehož provozovatelem je žalovaný, a toto vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobcem. Dluh žalovaného je tvořen částkou za žalobcem provedený odtah, která je stanovena příslušným nařízením hl. m. [obec], které je platné a účinné v den odtahu. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žaloba je důvodná. Soud má z předložených listinných důkazů - z protokolu o odtahu vozidla [číslo] a výpisu z evidence, za prokázané, že dne 19. 2. 2021 bylo odtahovou službou žalobce, jež zastupuje vlastníka a provozovatele parkovacího stání – Hlavní město Praha, žalovanému odtaženo vozidlo tovární zn. Renault, [registrační značka], z ulice [ulice], [obec a číslo], a to na odstavnou plochu – parkoviště žalobce pro odtažená vozidla, a to i s odkazem na ust. § 19d zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Dále má soud z výše uvedených listin a dále nařízení Rady hlavního města Prahy ze dne 12. 2. 2013 o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti (účinného od 1. 4. 2013), za nesporné, že cena za úplný odtah vozidla činila 1 900 Kč a parkovné za první den parkování činilo 250 Kč/50 Kč za každý den odstavení. Ke dni podání žaloby tak celková cena za odtah a odstavení vozidla činí 82 440,46 Kč. Soud vycházel z předložených listin, když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že žalovaná povinnost zanikla, zejména, že částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. Ani jinou námitku žalovaný v řízení neuplatňoval. Soud po právní stránce posoudil projednávanou věc následovně: Právní vztah mezi účastníky je třeba v daném případě posuzovat dle ustanovení zákona o pozemních komunikacích, a dále rovněž dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ obč. zák.“). Cenu za dokončený odtah pak dle nařízení hl. m. Prahy č. 2/2013 Sb. ze dne 12. 2. 2013 o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti (účinného od 1. 4. 2013). Soud shledal podanou žalobu zcela důvodnou, a tedy uložil žalovanému jako provozovateli předmětného vozidla povinnost zaplatit dlužnou žalovanou částku v uvedené výši. O povinnosti zaplatit úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. Okresní soud učinil ve shodě s rozhodnutím č. j. 9 C 135/2017-17 ze dne 18. července 2017 či č. j. 17 C 286/2020-21 ze dne 2. října 2020 právní závěr, že žalovaný porušil závazkový vztah tím, že nezaplatil náklady na odtah vozidla a za jeho uskladnění. Soud proto žalobě vyhověl a žalovanému uložil zaplatit uvedenou částku. V tomto řízení nebyl shledán přesvědčivý důvod pro odchylné rozhodnutí (pro odchylné posouzení pro řízení určujících otázek) než v rozhodnutí sp. zn. 9 C 135/2017, 17 C 286/2020 (popř. i 20 C 57/2017, 17 C 220/2022, 20 C 1/2021 a další). - I v souladu s ust. § 13 o.z. č. 89/2012 Sb. (i např. dle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 252/04, ze dne 25. 1. 2005) platí, že již učiněný výklad by měl být východiskem pro rozhodování následujících případů stejného druhu, a to v souladu s postulátem právní jistoty, předvídatelnosti práva, ochrany oprávněné důvěry v právo (oprávněného legitimního očekávání) a principu formální spravedlnosti (rovnosti). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 občanského soudního řádu, kdy účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. V řízení měl plný úspěch žalobce; žalovanému byla před podáním žaloby doručena na poslední známou adresu výzva k plnění. Účelně vynaložené náklady řízení žalobce tvoří soudní poplatek ve výši 3 298 Kč dle § 6 odst. 1, odst. 7 zákona o soudních poplatcích, dva úkony právně nezastoupeného účastníka (výzva k plnění, žaloba) ve výši 100 Kč za 1 úkon dle § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.