37 C 119/2023-17 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 24. 4. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 39 897 Kč s příslušenstvím z titulu dlužných plateb nájemného za období [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]. Uvedl, že žalovaný byl nájemcem bytové jednotky [číslo] v domě na adrese [ulice] v [obec], kterou užíval od 28. 1. 2019 na základě uzavřené nájemní smlouvy ze dne 28. 1. 2019 s pronajímatelem Statutární město Hradec Králové. Tuto bytovou jednotku užíval žalovaný neoprávněně od 1. 3. 2022 do 20. 1. 2023. Aktivní legitimace žalobce má vyplývat z příkazní smlouvy ze dne 19. 8. 2010, č. 2010 [číslo]. Žalovanému byla od Statutárního města Hradec Králové zaslána předžalobní výzva k vyklizení bytu. Dlužnou částku nezaplatil ani po předžalobní upomínce. Žalovaný se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“). Z předložených listin (potvrzení o existenci pohledávky, nájemní smlouvy včetně dodatku [číslo] předžalobní výzvy k vyklizení bytu, předžalobní výzvy – pokus o smír, evidenčního listu nájemce) má soud tvrzení žalobce za prokázaná. Žalovaný byl nájemcem bytové jednotky [číslo] v domě na adrese [ulice] v [obec], kterou užíval od 28. 1. 2019 na základě uzavřené nájemní smlouvy s pronajímatelem Statutární město Hradec Králové ze dne 28. 1. 2019 [číslo] [číslo jednací]. Žalovanému byla zaslána opakovaná výzva k vyklizení bytu. Žalovaný užíval byt neoprávněně od 1. 3. 2022 do 20. 1. 2023. Dluh za žalované období [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] činí 39 897 Kč (nájemné činilo 10 810 Kč měsíčně, za [číslo] uhrazeno 3 343 Kč). Žalovaný byl před podáním žaloby marně vyzýván k úhradě dluhu. Z příkazní smlouvy soud zjistil, že žalobce je oprávněn vlastním jménem vymáhat po dlužnících dlužné nájemné a úhrady spojené s nájmem bytu a je tak v dané věci aktivně legitimován. Soud vycházel z provedených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že žalovanou dlužnou částky zaplatil, resp. že tato povinnost jinak zanikla, či nevznikla, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), § 2295 o.z. Žalovaný v rozporu s uvedenou právní úpravou neuhradil žalobci náhradu za užívání bytu bez právního důvodu za období [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] odpovídající ujednanému nájemnému, na kterém dluží žalobci 39 897 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil dluh řádně a včas, soud proto výrokem I. rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o.z., podle nařízení § 2 vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal procesně úspěšnému žalobci vůči žalovanému náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 596 Kč a paušální náhradou podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 100 Kč Celkem náklady řízení činí 1 796 Kč. Lhůtu k plnění ve výroku č. I. a II. tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.