38 C 126/2023-54 — Okresní soud v Hradci Králové

Návrhem došlým soudu dne 28. 3. 2023 navrhla žalobkyně, aby soud stanovil povinnost manželovi přispívat na její výživu částkou 5 000 Kč měsíčně počínaje 1. 3. 2023. Uvedla, že manželství účastníků bylo uzavřeno 20. 4. 2005, z manželství se narodily dvě nezletilé děti. Manželství bylo dlouhou dobu vážně narušené a ona odešla s dcerou ze společné domácnosti v únoru 2023 a požádala o rozvod manželství. Má příjem pouze z invalidního důchodu druhého stupně ve výši 10 500 Kč měsíčně, a za pronájem bytu, kde žije s dcerou [jméno], platí měsíčně 8 300 Kč za nájem a další 3 000 Kč za energie. Dále platí jednu polovinu společných závazků účastníků - úvěry 4 068 Kč a 1 695 Kč a k tomu za energie v rodinném domě účastníků ve [obec] rovněž jednou polovinou, tedy 1 500 Kč měsíčně. Žalobkyně si doplácí za léky 1 000 Kč na čtvrt roku, pojištění 900 Kč měsíčně. Pravidelně dojíždí k lékaři a za pohonné hmoty vydá 1 000 Kč měsíčně. Za jídlo vydává asi 6 000 Kč měsíčně a za drogerii 600 Kč měsíčně. Navrhovatelka předpokládá, že žalovaný dosahuje příjmu 38 000 Kč měsíčně. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a uvedl, že má za to, že i jeho manželka nemá natolik pokleslou míru pracovní schopnosti, aby nemohla vykonávat pracovní aktivitu. V minulosti chodila na různé brigády. Žalovaná si rovněž nemusela pronajímat byt, avšak mohla zůstat bydlet se svou matkou. Žalobkyně by mohla rovněž pobírat sociální dávky, a pokud o ně dosud nepožádala, nelze požadovat po žalovaném, aby jí nepřiměřené výdaje hradil. Žalobkyně při odchodu ze společné domácnosti odeslala ze společného účtu částku 135 000 Kč na účet své matky a ponechala na společném účtu necelých 9 000 Kč. Společný účet byl veden na jméno žalobkyně a žalovaný k němu měl pouze dispoziční právo. Dne 13. 2. 2023 žalobkyně odebrala žalovanému dispoziční právo k účtu a ponechala ho i se synem [jméno] prakticky bez prostředků. Žalovaný to řešil půjčkou 20 000 Kč od rodičů. Žalobkyni navíc nic nebránilo, aby zůstala bydlet ve společném domě ve [obec]. Žalovaný musel po odchodu žalobkyně z domácnosti řešit, jak zajistí péči o syna a z tohoto důvodu mu nezbylo, než se přestěhovat ke svým rodičům do domu po babičce. Žalobkyně ze společného domu odvezla věci, o nichž zprvu tvrdila, že o ně zájem nemá, například nádrže na vodu, vzduchovku, police s věšáky. Žalovaný přispívá svým rodičům částkou 13 000 Kč měsíčně na bydlení a stravování. Žalovaný byl nucen půjčit si od svých rodičů 20 000 Kč, aby byl schopen postarat o syna. Žalovaný hradí na cesty do práce a zpět přibližně 2 300 Kč měsíčně. Dále žalovaný platí veškeré výdaje syna a výživné na dceru ve výši 5 400 Kč měsíčně. Žalovaný dále hradí povinné ručení za automobily, které jsou ve společném jmění manželů. Žalovaný po rozchodu účastníků zůstal zcela bez prostředků, zatímco žalobkyně si ze společného účtu poslala na účet své matky částku 135 000 Kč. Žalovaný vychází pouze z půjčky od rodičů a z měsíční výplaty a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že mezi ní a manželem byli posledního půl roku neshody. Manžel byl vulgární a psychicky manželku napadal, stejným způsobem se choval i k synovi a k dceři. Manželka se s dcerou odstěhovala a zařídila se pro nájem bytu, za který hradí 12 400 Kč měsíčně. Její příjmy tvoří 11 000 Kč z invalidního důchodu. Manželovi dále hradí polovinu splátek na náklady na elektřinu a plyn a vodu ve [obec] celkem asi 6 000 Kč. Za účelem hrazení těchto nákladů si převedla ze společného účtu částku 135 000 Kč na účet matky. Manžel měl vysoké výdaje na kouření asi 4 000 Kč měsíčně. V roce 2021 manželka zdědila jednu třetinu nemovitostí a po jejím prodeji vyšlo na její podíl 400 000 Kč. Z těchto peněz dala částku 120 000 Kč na spoření a za zbytek se koupila Škoda Octavia a Škoda Fabia. [příjmení] peněz zůstalo na živobytí a zbylo 135 000 Kč. Snažila se získat sociální dávky, avšak požadovali po ní buď potvrzení manžela, že spolu nežijí, nebo rozhodnutí opatrovnického soudu. V minulosti byla žalobkyně zaměstnána v chráněné dílně, avšak byla hodně nemocná a pracovní smlouvu jí neprodloužili. Vydělávala si tam 8 - 9 000 Kč za poloviční úvazek. V současné době z důvodu špatného psychického stavu není schopna být v zaměstnání. Dcera chodí nepravidelně na brigádu do hostince, kde má 110 Kč na hodinu. Z účastnické výpovědi žalovaného soud zjistil, že jeho příjmy jsou 38 000 Kč při započítání 13. a 14. platu. Jeho měsíční výdaje jsou ve výši 34 000 Kč, kam zahrnuje 13 000 Kč za ubytování a stravu u rodičů, splátku půjčky od rodičů po 2 000 Kč měsíčně. Dále platí výživné na dceru 5 400 Kč měsíčně a od 1. 6. 2003 6 500 Kč měsíčně. Za cesty do práce vynakládá 2 460 Kč měsíčně a dále hradí stravu v práci 400 Kč měsíčně. Výdaje syna jsou 3 400 Kč měsíčně. Dále platí pro sebe a pro syna životní pojištění, mobilní telefony, penzijní připojištění. Splácí úvěr na rodinný dům ve [obec] ve výši 4 876 Kč a druhou polovinu manželka. Žalovaný nesouhlasí s tím, že manželka převedla ze společného účtu částku 135 000 Kč, neboť to považoval za společné peníze, neboť manželčiny peníze z dědictví byly spotřebovány v manželství. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného soud zjistil, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 36 806 Kč u zaměstnavatele [právnická osoba] Žalovaný doložil soudu příslušná potvrzení o výdajích, a to potvrzení o platbách penzijního připojištění, tarifů na mobilní služby, údaje o placení pojistného, potvrzení o platbě za obědy, potvrzení o zaplacení částky 13 000 Kč otci, předpis pojištění na povinné ručení za vozidla účastníků, smlouvu mezi žalovaným a jeho otcem o poskytnutí dočasného ubytování. Poměry k nezletilým dětem byly pravomocně upraveny rozsudkem zdejšího soudu ze dne 22. 5. 2023, č. j. 0 252/2010-75, podle něhož byla nezletilá [jméno] [celé jméno žalobkyně] svěřena do péče matky a otci bylo stanoveno platit jí výživné 6 500 Kč měsíčně od 1. 6. 2023. Nezletilý [jméno] [celé jméno žalovaného] byl svěřen do péče otce, matce byla stanovena vyživovací povinnost pro syna ve výši 1 700 Kč měsíčně od 1. 6. 2023. Soud vycházel z příjmu žalovaného ze zaměstnání ve výši 38 200 Kč a příjmu žalobkyně z invalidního důchodu 10 700 Kč. Doklady týkající se nákladů na výživu nezletilého syna soud k důkazu nepřipustil, neboť náklady na výživu nezletilých dětí účastníků byly předmětem řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem. <i>Podle § 697 odst. 1,2 občanského zákoníku mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.</i> <i>Podle § 922 odst. 1 občanského zákoníku lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.</i> Na základě provedeného dokazování, s přihlédnutím k výše uvedeným zákonným ustanovením soud dospěl k názoru, že žaloba na stanovení výživného byla podána důvodně. V řízení bylo zjištěno, že manželka pobírá invalidní důchod 2. stupně ve výši 11 000 Kč měsíčně, zatímco manžel má příjem ze zaměstnání ve výši cca 38 000 Kč měsíčně. Manželka po odchodu ze společné domácnosti hradí za pronájem bytu 12 400 Kč měsíčně a dále hradí polovinu nákladů na úvěry a provoz rodinného domu ve [obec], celkem cca 6 000 Kč. Ze společného domu ve [obec] se odstěhoval i žalovaný, který žije u svých rodičů v rodinném domě a za ubytování a stravování jim hradí podle dohody 13 000 Kč měsíčně. Bylo zjištěno, že oba manželé mají další běžné výdaje na mobilní telefony, pojištění, povinné ručení vozidel apod. Je pravdou, že manželka po odchodu ze společné domácnosti ze společného účtu vybrala 135 000 Kč a tuto částku průběžně spotřebovává na živobytí, splátky společných úvěrů a dále hradila vybavení dětského pokoje dcery. Za situace, kdy manžel disponuje přibližně třikrát vyšším měsíčním příjmem než manželka, je podaná žaloba zcela po právu, neboť manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, kterým jim má zajistit stejnou hmotnou a kulturní úroveň (§ 697 občanského zákoníku). Soud neshledal podanou žalobu v rozporu s dobrými mravy. Ponechání syna v péči otce nelze považovat za rozporné s dobrými mravy, navíc za situace, kdy syn si přál v péči otce zůstat a byl do jeho péče následně svěřen rozsudkem opatrovnického soudu. Rozpor s dobrými mravy soud neshledává ani v převodu částky 135 000 Kč ze společného účtu, když v řízení bylo zjištěno, že manželka z těchto peněz hradila nezbytné výdaje po odchodu ze společné domácnosti – náklady na bydlení, splátky společných úvěrů a vybavení dětského pokoje pro dceru, neboť pouze měsíční náklady na pronajatý byt jsou vyšší než její příjmy. Ani námitka žalovaného, že si žalobkyně mohla požádat o sociální dávky, není důvodná, a to s ohledem na zákonnou vyživovací povinnost manželů. Soud má za to, že žalovaná částka výživného 5 000 Kč měsíčně odpovídá zásadě shodné hmotné a kulturní ú