10 C 304/2019-113 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala po žalovaných zaplacení 34 584 Kč z titulu dlužného nájemného a smluvní pokuty za prodlení s vyklizením předmětu nájmu. Žalobkyně zejména tvrdila, že mezi ní a žalovanou 1 byla uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor, nájemné činilo 10 542 Kč měsíčně, pro prodlení žalované 1 přistoupila žalobkyně k výpovědi nájemní smlouvy, výpovědní doba byla prodloužena do 31. 3. 2019, žalovaná 1 předmět nájmu užívala ještě v březnu a dubnu, nájemné však neuhradila, dlužné nájemné tedy činí 10 542 Kč/měsíc, tedy za březen a duben celkem 21 084 Kč. Pro případ prodlení žalované 1/ s vyklizením předmětu nájmu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každý započatý den prodlení. Předmět nájmu měl být předán vyklizený do 30. 4. 2019, k předání však došlo až 27. 5. 2019, žalobkyně tak nárokovala smluvní pokutu ve výši 13 500 Kč (27 x 500 Kč). Žalovaný 2/ se na základě ručitelského prohlášení ze dne 1. 3. 2019 stal ručitelem závazku žalované 1 spočívající v úhradě existujících či budoucích peněžitých závazků vyplývajících ze smlouvy o nájmu.Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. 5. 2020 č. j. 10 C 304/2019-53 rozhodl tak, že žalovaní jsou povinni žalobkyni žalovanou částku uhradit a dále jí zaplatit náhradu nákladů řízení. Následně bylo zjištěno, že u žalovaného 2 bylo vydáno rozhodnutí o jeho úpadku spojené s povolením oddlužení a v souvislosti s tímto insolvenčním řízení bylo řízení ve vztahu k žalovanému 2 ze zákona přerušeno. Ve vztahu k žalované 1 nabyl výše citovaný rozsudek právní moci dne 24. 6. 2020. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, bylo vzato na vědomí splnění oddlužení a žalovaný 2 byl osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.K odvolání žalovaného 2 proti rozsudku ze dne 20. 5. 2020 č. j. 10 C 304/2019-53 byl tento rozsudek usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 2. 2024 č. j. 47 Co 206/2023-102 ve vztahu k žalovanému 2 zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, ve kterém se okresní soud bude muset vypořádat zejména s novou skutečností spočívající v tom, že insolvenční soud osvobodil žalovaného 2 od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly upokojeny, včetně pohledávek, které případně nebyly do insolvenčního řízení vůbec přihlášeny.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o.s.ř., když žalobkyně i žalovaný 2 souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání.Soud z usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, zjistil, že byl zjištěn úpadek dlužníka – žalovaného 2 a bylo povoleno jeho řešení oddlužením.Z usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, pak soud zjistil, že soud vzal na vědomí splnění oddlužení a zároveň osvobodil dlužníka – žalovaného 2 od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, toto usnesení nabylo právní moci , datum, .Náhledem do insolvenčního rejstříku pak soud zjistil, že se žalobkyně se svou pohledávkou za žalovaným 2 do insolvenčního řízení nepřihlásila.Podle § 414 insolvenčního zákona, jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Toto osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky nepřihlásili, ač tak měli učinit.S ohledem na výsledek insolvenčního řízení soud uzavřel, že žalovaný 2 byl od placení pohledávky žalobkyně osvobozen a žaloba proto byla ve vztahu k žalovanému 2 zamítnuta.O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. V řízení byl úspěšný žalovaný, který má nárok na náhradu nákladů řízení. Při určení výše odměny zástupce žalovaného soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“). Náklady žalovaného 2 jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem za odvolání ve výši 1 730 Kč, odměnou advokáta za tři úkony po 2 500 Kč (3 x 2 500 Kč = 7 500 Kč) podle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5 AT (převzetí věci, odvolání, vyjádření) a náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT po 300 Kč (3 x 300 Kč = 900 Kč). Protože je zástupce žalovaného 2 plátcem DPH, náleží mu též náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celkem náklady řízení činí 11 894 Kč, k jejichž zaplacení byla žalobkyně zavázána v obecné pariční lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.Pro úplnost soud dodává, že neshledal důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř., jak navrhovala žalobkyně. Žalobkyně tento svůj návrh odůvodnila tím, že nezavinila to, že okresní soud vydal vadné rozhodnutí, které následně bylo odvolacím soudem rušeno. To však není důvod pro nepřiznání případně moderování práva na náhradu nákladů řízení. Důvody, o něž se moderace opírá, musejí mít svůj původ v jednání účastníků, méně již v okolnostech, které nezavinili. Vůbec ji pak nelze opřít o důvody, které stojí na straně soudu. Proto soud dospěl k závěru, že žalovanému 2 nelze upřít jeho právo na náhradu nákladů řízení, když byl se svou obranou úspěšný, a naopak žalobkyně nereflektovala svým procesním postupem tu skutečnost, že se z důvodu osvobození žalovaného 2 stala žalovaná pohledávka tzv. naturální obligací, která soudem již nemůže být přiznána.