13 C 127/2023-37 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 25 055 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřel dne 24. 3. 2016 Rámcovou smlouvu, jejíž součástí byly i obchodní podmínky a na základě této rámcové smlouvy došlo k uzavření konkrétní smlouvy o výpůjčce dne 18. 4. 2016, když dokladem o uzavření smlouvy a o předání předmětu výpůjčky byla výdejová karta výčepního zařízení ze dne 18. 4. 2016, kde byl specifikován předmět výpůjčky. Dle článku 13 odst. 3.6 obchodních podmínek byl žalovaný povinen vrátit žalobci předmět výpůjčky do 30 dnů od výzvy žalobce k jeho vrácení, nejpozději však byla žalovaný povinen vrátit žalobci předmět výpůjčky ke dni ukončení rámcové smlouvy. K ukončení konkrétní smlouvy o výpůjčce došlo na základě výpovědi žalobce ze dne 2. 1. 2023, v rámci které žalobce současně vyzval žalovaného k vrácení předmětu výpůjčky. Dle článku 13 odst. 3.7. obchodních podmínek, pokud je žalovaný s vrácením předmětu výpůjčky v prodlení delším než 30 dnů, je žalovaný povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši odpovídající hodnotě všech věcí tvořících konkrétní předmět výpůjčky – výčepního zařízení, s jejichž vrácením je žalovaný v prodlení, přičemž hodnotou těchto komponentů se pro účely výpočtu smluvní pokuty rozumí hodnota uvedená na dodacím listě, na kterém je předmět výpůjčky blíže specifikován. Žalovaný předmět výpůjčky nevrátil řádně a včas, a proto ho žalobce dne 2. 3. 2023 vyzval k zaplacení smluvní pokuty dle faktury č. daňového dokladu [číslo] ze dne 1. 3. 2023. Žalobce rovněž požadoval zaplacení nákladů ve výši 1 200 Kč dle vyhlášky č. 351/2013 Sb. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tj. nesporoval skutková tvrzení uvedená v žalobě. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žaloba je důvodná. Soud zjistil skutkový stav, z něhož vyplývá, že žalobce se žalovaným uzavřel dne 24. 3. 2016 Rámcovou smlouvu, jejíž součástí byly i obchodní podmínky a na základě této rámcové smlouvy došlo k uzavření konkrétní smlouvy o výpůjčce dne 18. 4. 2016, když dokladem o uzavření smlouvy a o předání předmětu výpůjčky byla výdejová karta výčepního zařízení ze dne 18. 4. 2016, kde byl specifikován předmět výpůjčky. Dle článku 13 odst. 3.6 obchodních podmínek byl žalovaný povinen vrátit žalobci předmět výpůjčky do 30 dnů od výzvy žalobce k jeho vrácení, nejpozději však byla žalovaný povinen vrátit žalobci předmět výpůjčky ke dni ukončení rámcové smlouvy. K ukončení konkrétní smlouvy o výpůjčce došlo na základě výpovědi žalobce ze dne 2. 1. 2023, v rámci které žalobce současně vyzval žalovaného ke vrácení předmětu výpůjčky. Dle článku 13 odst. 3.7. obchodních podmínek, pokud je žalovaný s vrácením předmětu výpůjčky v prodlení delším než 30 dnů, je žalovaný povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši odpovídající hodnotě všech věcí tvořících konkrétní předmět výpůjčky – výčepního zařízení, s jejichž vrácením je žalovaný v prodlení, přičemž hodnotou těchto komponentů se pro účely výpočtu smluvní pokuty rozumí hodnota uvedená na dodacím listě, na kterém je předmět výpůjčky blíže specifikován. Žalovaný předmět výpůjčky nevrátil řádně a včas, a proto ho žalobce dne 2. 3. 2023 vyzval k zaplacení smluvní pokuty dle faktury č. daňového dokladu [číslo] ze dne 1. 3. 2023 znějící na částku 25 055 Kč, se dnem splatnosti 15. 3. 2023. Žalobce rovněž požadoval zaplacení nákladů ve výši 1 200 Kč dle vyhlášky č. 351/2013 Sb. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení smluvní pokuty předžalobní výzvou ze dne 24. 4. 2023, avšak bezvýsledně. Po právní stránce soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi účastníky podle § 2193 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), tedy jako smlouvu o výpůjčce. Podle § 2194 o. z. vypůjčitel nabývá právo věc užívat ujednaným způsobem, a nebyl-li ujednán, způsobem přiměřeným povaze věci. Vypůjčitel není oprávněn věc přenechat jiné osobě bez svolení půjčitele. Žalovaný byl vyzván ke vrácení předmětu výpůjčky, což neučinil, a proto v souladu s článkem 13 odst. 3.7. obchodních podmínek a v souladu s ustanovením § 2048 o. z. je povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 25 055 Kč, což představuje hodnotu všech věcí tvořících konkrétní předmět výpůjčky - výčepního zařízení. Protože žalovaný v řízení neprokázal, že by dlužnou částku žalobci zaplatil nebo že jeho dluh zanikl jiným způsobem a tato skutečnost ani jinak nevyšla v řízení najevo, soud žalobě vyhověl; o úrocích z prodlení přitom rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a o nákladech spojenými s uplatněním pohledávky podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.), které činí 1 200 Kč. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 občanského soudního řádu, kdy účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. V řízení měl plný úspěch žalobce; žalovanému byla před podáním žaloby zaslána na poslední známou adresu výzva k plnění. Účelně vynaložené náklady řízení ve věci úspěšného žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 253 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměna advokáta za zastupování žalobce v soudním řízení z tarifní hodnoty 25 055 Kč za 3 úkony právní služby (1x převzetí věci, 1x výzva k plnění, 1x sepis žaloby) dle § 11 odst. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů po 2 140 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta 900 Kč za 3 úkony právní služby (1x převzetí věci, 1x výzva k plnění, 1x sepis žaloby) po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.), tj. 21 % z částky 7 320 Kč DPH činí 1 537,20 Kč Náklady žalobce tedy činí celkem 10 110,20 Kč (včetně DPH) a jejich náhradu mu soud vůči žalovanému přiznal (výrok II.). Splatnost plnění uloženého žalovanému potom soud stanovil v obecné lhůtě dle věty první § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.