21 C 109/2024-14 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 21. 5. 2024 po žalovaném domáhal zaplacení částky 33 847,56 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 8. 2. 2023.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky distančním způsobem dne 8. 2. 2023 soud zjistil, že žalobce se zavázal žalovanému poskytnout úvěr až do výše 29 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem (úrokem) ve výši 7 250 Kč, splatnost úvěru byla sjednána dne 10. 3. 2023. Žalovaný postupně vyčerpal částku 29 000 Kč, což vyplývá z přehledu čerpání. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátil, a to ani po předžalobní výzvě. To vyplývá z předžalobní upomínky zástupce žalobce ve spojení s podacím lístkem.Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalobce vycházel z toho, že žalovaný žije sám, jeho měsíční příjem činí 24 850 Kč, jeho výdaje na bydlení činí 5 000 Kč, splácí půjčky ve výši 7 000 Kč, jeho další výdaje činí 5 500 Kč, přičemž žalobce při zjištění těchto údajů vycházel z dotazů na bankovní a nebankovní registr, z centrální evidence exekucí a z lustrace v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Z doložených důkazů nijak nevyplývá, že by žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel z výplatních pásek žalovaného za delší časové období, příp. pracovní smlouvy, že by se podrobněji zabýval výší jeho dluhů, jakož i zjišťoval skutečné náklady žalovaného na bydlení.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobce uzavřel dne 8. 2. 2023 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním č. , hodnota, , na základě, které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 29 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Žalobce totiž se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, ač žalovaný před uzavřením smlouvy řádně nedoložil svoje pravidelné měsíční příjmy, nijak se blíže nezabýval ani výdaji žalovaného, ač žalovaný uvedl, že splácí již půjčky ve výši 7 000 Kč. K žádosti o úvěr nebyly předloženy žádné další dokumenty k ověření finanční situace žalovaného jako žadatele o úvěr. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se žalobce otázkou příjmů a výdajů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval. Pokud žalobce vycházel pouze z bankovního a nebankovního registru, centrální evidenci exekucí a lustrace v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, zvlášť za situace, kdy měl žalovaný v době uzavření smlouvy již další dluhy. Žalobce jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalovaného s přihlédnutím k jeho skutečným výdajům, které měl řádně prověřit a s přihlédnutím k pravidelným dlouhodobým příjmům žalovaného. Žalobce s odbornou péčí nepostupoval.Žaloba je částečně důvodná.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně žalobce nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, že tedy žalovaný dluh nezaplatil.V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné příjmy a skutečné výdaje žalovaného, a to zejména za situace, kdy žalovaný měl další dluhy. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo dojít.V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil a je povinen v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od právního předchůdce žalobce převzal na základě smlouvy č. , hodnota, částku 29 000 Kč a žalobci ji nevrátil. Soud proto žalovanému uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 29 000 Kč. Žalobce žalovaného vyzval ke splnění dluhu výzvou ze dne 24. 3. 2024 odeslanou téhož dne provozovatelem poštovních služeb do tří dnů od doručení výzvy. Žalovanému tak v souladu s § 573 o.z. zásilka došla dne 29. 3. 2024, nejpozději dne 1. 4. 2024 měl dluh zaplatit a od 2. 4. 2024 je žalovaný v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalovanému též povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení od 2. 4. 2024. Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o.s.ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže je totiž smlouva o úvěru uzavřená dne 8. 2. 2023 neplatná, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba úroku, poplatků a smluvní pokuty, žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení, ani nárok na úrok z prodlení za období předcházející dni 2. 4. 2024, kdy žalovaný nebyl v prodlení. Dále soud žalobu zamítl v části, v níž požadovaný úrok z prodlení převyšoval ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Soud proto v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 4 847,56 Kč spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 31 054 Kč za o