21 C 59/2024-16 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – , právnická osoba, . - a žalovaným dne , datum, .Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených listinných důkazů, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce – , právnická osoba, . - poskytl žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, , a to celkem částku , částka, . Účastníci sjednali úrok ve výši 15 % ročně. To vyplývá ze smlouvy o úvěru. Žalovaný dle smlouvy ničeho nezaplatil. Společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku společnosti , právnická osoba, dne , datum, a tato společnost následně postoupila pohledávku za žalovaným dne , datum, žalobci. To vyplývá ze smluv o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky. Žalovaný dluh žalobci ani jeho právním předchůdcům nezaplatil, a to ani po předžalobní výzvě ze dne , datum, .Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z provedených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že mu povinnost k zaplacení zanikla, zejména že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo.Právní vztahy mezi žalobcem a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, jenž je v účinnosti od , datum, (dále jen o.z.), a to ustanovením § 2395 a násl. o.z. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným v souladu s § 1879 o. z. žalobci. Povinnost žalovaného zaplatit, resp. vrátit žalobci úvěr se sjednaným úrokem vyplývá z § 2399 o.z. ve spojení se smlouvou o úvěru. Žalovaný neprokázal, že by dluh žalobci zaplatil. Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši , částka, s dohodnutým úrokem ve výši 15 % ročně. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobci úrok z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal úspěšnému žalobci vůči žalovanému náhradu nákladů řízení v plné výši. Při určení výše odměny zástupce žalobce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od , datum, , když šlo o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala , částka, . Náklady žalobce jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony po , částka, dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzva), dále jsou náklady žalobce tvořeny náhradou hotových výdajů za 3 úkony po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., dále 21 % DPH a dále soudním poplatkem ve výši , částka, .Lhůtu k plnění ve výroku I. a II. tohoto rozsudku soud stanovil v zákonné lhůtě tří dnů (§ 160 odst. l o.s.ř.).