37 C 153/2023-16 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal žalobou zaplacení 17 005 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě tvrdil, že žalovaný je vlastníkem motorového vozidla [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], které bylo v Centrálním registru vozidel evidované jako provozované, ačkoliv k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný je proto dle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, povinen zaplatit žalobci příspěvek za dobu, po které bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Žalovaný příspěvek a náklady na jeho uplatnění přes výzvy nezaplatil. Žalovaný podal proti vydanému platebnímu rozkazu ve věci odpor s tím, že vozidlo již nevlastní, neboť ho prodal, což doložil kupní smlouvou ze dne 20. 9. 2022. Žalobce se k argumentaci žalovaného vyjádřil tak, že kupní smlouva, kterou žalovaný předložil, není v daném případě relevantní, neboť žalobce požaduje dluh za nepojištěné období od 3. 1. 2022 do 16. 9. 2022, tj. za dobu před prodejem automobilu. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“). O skutkovém stavu věci soud z předložených důkazů (kupní smlouva, výpis z databáze žalobce, výzvy/upomínky, předžalobní upomínka) uzavřel, že žalovaný byl v době od 3. 1. 2022 do 16. 9. 2022 vlastníkem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla UH779148, ke kterému v uvedeném období nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla (tzv. povinné ručení). Předmětný osobní automobil žalovaný prodal až kupní smlouvou ze dne 20. 9. 2022 (dle uvedené smlouvy žalovaný jako prodávající ke dni podpisu smlouvy výslovně prohlásil, že je výhradním vlastníkem prodávaného vozidla). Žalovaný nezaplatil žalobci příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno bez povinného ručení, tj. za 257 dní, ve výši 65 Kč denně, celkem 16 705 Kč Náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva činily 300 Kč. V době rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobci celkem částku 17 005 Kč a od 22. 2. 2023 trvalo prodlení žalovaného se zaplacením (splatnost příspěvku nastala dne 21. 2. 2023). Advokát žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení, ten však na výzvu nereagoval. Při právní posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. platí, že vlastník/provozovatel tuzemského vozidla je povinen zaplatit žalobci příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 tohoto zákona. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (§ 4 odst. 3 zákona). Výši denní sazby příspěvku podle druhu vozidla a výši nákladů žalobce spojených s uplatněním práva na příspěvek stanovilo Ministerstvo financí vyhláškou č. 205/1999 Sb. (§ 2 odst. 1 písm. h/ - osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně). Ustanovení § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. předpokládá, že povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona musí být splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel (s výjimkou např. doby, kdy je v registru zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené). O nákladech spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek bylo rozhodnuto dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. a dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl v období od 3. 1. 2022 do 16. 9. 2022 vlastníkem předmětného motorového vozidla. Nebylo prokázáno, že by žalovaný splnil svou povinnost zaplatit žalobci příspěvek dle zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (žalovaný byť jen částečnou úhradu příspěvku ani netvrdil). Soud proto žalovanému výrokem I. uložil povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši 17 005 Kč skládající se z příspěvku ve výši 16 705 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úrok z prodlení, o kterých soud rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Žalovanému bylo tedy uloženo zaplatit žalobci i úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 705 Kč (příspěvku) od 22. 2. 2022 (ode dne následujícího po splatnosti příspěvku) do zaplacení. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. V řízení měl plný úspěch žalobce, žalovanému byla před podáním žaloby doručena na poslední známou adresu výzva k plnění. Náklady řízení ve věci úspěšného žalobce tvoří: Soudní poplatek 800 Kč dle § 6 odst. 1, odst. 7 zákona o soudních poplatcích. Odměna advokáta za zastupování žalobce v soudním řízení 1 200 Kč za 4 úkony právní služby (1x převzetí věci, 1x předžalobní výzva k plnění, 1x sepis žaloby, 1x vyjádření k odporu) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů; sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby: 300 Kč. Náhrada hotových výdajů advokáta 400 Kč za 4 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrad hotových výdajů (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.), tj. 21 % z částky 1 600 Kč - DPH činí 336 Kč. Náklady řízení v celkové výši 2 736 Kč jsou splatné k rukám zástupce žalobce podle § 149 o.s.ř. Lhůtu k plnění dle výroků I., II. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.