13 C 164/2018-563 — Okresní soud v Hradci Králové

1 Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 20. 6. 2018 domáhal po žalované peněžité náhrady za vytrpěnou bolest, ztížení společenského uplatnění a náhrady vyvažující jeho duševní útrapy v částce 700 000 Kč. Tvrdil, že žalovaná mu poskytla léčbu non lege artis, kdy 5. 12. 2013 podstoupil operaci levého oka pro diagnózu H353 Degenerace makuly a zadního pólu. Po operaci došlo k radikálnímu zhoršení zdravotního stavu žalobce, a proto byly ve dnech 4. 3. 2014 a 2. 3. 2015 provedeny reoperace. Výsledkem léčení je trvalá ztráta zraku levého oka bez možnosti zlepšení, o čemž se žalobce dozvěděl z lékařské zprávy dne 21. 10. 2015. Žalobce tvrdil, že jeho obtíže byly nesprávně diagnostikovány a nebyl zvolen správný léčebný postup, kdy nebylo nutné oko operovat, avšak o takové variantě nebyl žalobce informován. Žalobce poukázal rovněž na bolestivost operace, z čehož dovozuje její non lege artis provedení, a popsal obtíže pojící se se ztížením jeho společenského uplatnění.2 Žalovaná navrhla v celém rozsahu žalobu zamítnout. Žalovaná popsala provedený zákrok z lékařského hlediska a trvala na tom, že byl proveden lege artis v souladu s nejmodernějšími chirurgickými postupy. K možnosti pasivního přístupu – tedy bez operace pacienta – se vyjádřila tak, že tento lze zvolit, pokud se onemocnění dosud neprojevilo, což však nebyl žalobcův případ. Naopak, v jeho případě by bez provedení operačního zákroku došlo k narůstající deformaci sítnice a zvětšování její tloušťky. Žalovaná žalobce upozornila na skutečnost, že nemusí dojít ke zlepšení zrakové ostrosti. Žalovaná dále uvedla, že v průběhu operačního zákroku byla , tituly před jménem, , jméno FO, diagnostikována velká trhlina sítnice s již odchlípeným okrajem v periferii sítnice. Diagnóza úplného odchlípení sítnice s proliferativní vitreoretinopatií byla následně i příčinou doporučení akutního operačního zákroku, který žalobce podstoupil 4. 3. 2014. Pro přetrvávající srůsty duhovky (jejichž příčinou je proliferativní vitreoretinopatie) byla provedena dne 2. 3. 2015 další operace. V měsíci březnu 2015 došlo k dalšímu odchlípení žalobcovy sítnice, žalovaná jej poučila o léčebných možnostech, přičemž sám žalobce již další operační zákrok odmítl. Žalovaná shrnula, že operačními zákroky byl řešen akutní stav žalobcova levého oka, a každý z těchto zákroků pro něj představoval v době provedení přínos. V důsledku výrazného vitreoproliferativního procesu se ovšem zdravotní stav žalobce vyvinul nepříznivě, nicméně pouze v důsledku tohoto chorobného stavu, nikoli zaviněním žalované. Žalovaná namítla rovněž promlčení žalobcova nároku, kdy podle ní žalobce chápal svůj zdravotní stav jako nezměnitelný již 20. 5. 2015 a jeho právo na odčinění nemajetkové újmy se tak promlčelo dne 20. 5. 2018.3 Vedlejší účastník na straně žalované, , právnická osoba, ., nepovažoval uplatněný nárok za oprávněný a ztotožnil se se závěry žalované.4 Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 19. 3. 2019, č. j. 13 C 164/2018-163, kterým žalobu zamítl. Okresní soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná provedla diagnózu, léčbu či samotné operační zákroky postupem odchylujícím se od standardního odborného postupu či od aktuálních poznatků lékařské vědy (tzv. non lege artis). K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 22. 8. 2019, č. j. 19 Co 235/2019-186, rozsudek zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Dle závazného právního názoru odvolacího soudu byla podaná žaloba neprojednatelná, neboť obsahovala tři nároky (náhradu za vytrpěnou bolest, ztížení společenského uplatnění a náhradu vyvažující duševní útrapy), které ovšem nebyly jednotlivě odůvodněny. Zdejšímu soudu tak bylo uloženo, aby žalobce vedl k doplnění žaloby o specifikaci jednotlivých nároků s přihlédnutím k právnímu závěru, že nároky na náhradu za bolest, ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu jsou samostatné nároky, které samostatně vznikají i zanikají, a tedy se i samostatně promlčují. Zdejší soud tak vyzval žalobce k doplnění žaloby.5 Žalobce na základě výzvy soudu doplnil, že jeho obtíže sice byly správně diagnostikovány, nebyl však zvolen správný léčebný postup. Předně nebyl informován, že progrese poškození oka bude pomalá. Bolest se projevovala již při samotném prvním operačním zákroku dne 5. 12. 2013 a trvá s přestávkami dodnes. Je částečně eliminována jen denním užíváním předepsaných očních kapek. Stav bolestivosti vyplývá z operačního protokolu z 5. 12. 2013 a ze zpráv o ambulantním vyšetření. Žalobce podotkl, že ohodnocení vytrpěné bolesti navrhl vyčíslit dle bodového ohodnocení dle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, sám tento nárok stanovuje ve výši 50 000 Kč. Nárok na ztížení společenského uplatnění žalobce odhadl částkou 400 000 Kč, přičemž doplnil, že omezení se projevuje ztrátou prostorového vidění, žalobce je omezen v práci (pracuje ve strojírenské firmě s požadavky přesného měření), dále ve sportovních aktivitách, v koníčcích, kdy zejména má problémy zvládat práce při restaurování historických motocyklů, při řízení motorových vozidel, při aktivitách s malými vnoučaty, např. čtení, míčových hrách apod. Nárok na vyrovnání utrpěných duševních útrap žalobce vyčíslil částkou 250 000 Kč. Útrapy se projevují tak, že při pohledu do jeho obličeje je na první pohled patrné, že oko je jiné, často zkrvavené, dermatologicky znehodnocené. Žalobce se tak stydí za svůj vzhled, stává se z něj samotář, trpí úzkostmi, brání se společenským aktivitám, v noci špatně spí, budí se vzpomínkami na dlouhou a bolestivou první operaci, ale i s myšlenkami na budoucnost. Z uvedených důvodů navštěvoval také psychiatrickou ambulanci. To vše znásobuje zhoršující se stav druhého oka. I k prokázání tvrzení o existenci duševních útrap navrhl žalobce provést znalecký posudek prokazující jeho stav. Jeho zdravotní stav se definitivně ustálil až 21. 10. 2015 na ambulantním vyšetření u žalované, kdy lékař konstatoval, že stav levého oka je v současnosti konečný, bez možnosti operačního zlepšení stavu sítnice. Žalobce dále namítal nejasnost a neurčitost znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť znalec nevycházel z úplné zdravotní dokumentace. Zejména nevyhodnotil předoperační snímky oka ani snímky oka po provedené první operaci, proto nemohl kvalifikovaně odpovědět na zásadní otázku, kdy došlo k protržení sítnice, zda k tomu došlo již před operací, nebo až v průběhu operace. Operace vzhledem k zdravotním rizikům včetně ztráty vidění byla riskantní a vzhledem k pomalé progresi nemoci nebyla žádoucí. Žalobce se tak domnívá, že v tomto smyslu mohlo a mělo znít poučení v informovaném souhlasu.6 Soud ve věci provedl rozsáhlé dokazování, při kterém zjistil následující skutečnosti:7 Ze znaleckého posudku a z výslechu znalce z oboru oftalmologie a stanovení nemateriální újmy na zdraví , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , soud zjistil, že znalec v předoperačním vyšetření ani operačním zápisu neshledal žádné pochybení. O možných komplikacích byl pacient vždy informován pomocí informovaného souhlasu. Vyšetření probíhala správně, byla kompletní a správně vyhodnocena, navazující léčebný postup byl správný. Znalec uvedl, že při chorobných stavech se uvnitř oka na povrchu sítnice může vytvořit membrána, která nejenom, že vadí vidění, ale může i deformovat ostatní sítnici. Tuto membránu je možno chirurgicky odloupnout. Předtím však je třeba vykousat a odsát sklivec, který vyplňuje zadní 2/3 oka, pro přístup k membráně. Pak se povrch membrány obarví, aby byla lépe patrná a chirurg membránu opatrně odlupuje. Jde o velmi obtížnou operaci. Pokud by chirurg postupoval nešetrně, mohl by natrhnout sítnici. Při této operaci, která je sama o sobě složitá, operující doktorka viděla v periferii sítnice, kde nepracovala, trhlinu sítnice, která naznačovala, že celý stav je složitý a nevlídný. Zde bohužel už na začátku operace bylo patrno, že již předoperačně je v horní části odchlípnuta sítnice. Pokud je membrána na povrchu centrální sítnice samotným onemocněním, není přítomno jiné onemocnění sítnice, pak velmi často operace proběhne snadno a pacient má benefit ze zlepšeného vidění. Zde tomu tak nebylo, protože operatér popisuje, že vidí trhlinu a odchlípnutou sítnici v první části. Toto nelze vždy zjistit před operací a případ žalobce je takovou situací. Pokud je taková oblast v periferii sítnice, tj. hodně dopředu, tak téměř nelze do této oblasti vidět. Ultrazvukové vyšetření nemusí drobné odchlípení či drobnou dírku v sítnici rozpoznat. Na druhou stranu, pokud by vyšetřující zjistil trhlinu sítnice či odchlípnutí sítnice, jak tomu bylo v tomto případě, tak pak by se v dalším průběhu postupovalo stejně. Opět se musí vykousat sklivec, oko vyplnit expanzivním plynem nebo silikonovým olejem. Pokud si pacient v průběhu operace při lokálním umrtvení oka stěžuje na bolest, nemusí to jasně stanovovat, že došlo ke komplikaci. V nitru oka nejsou citlivé nervy, takže i kdyby došlo k natržení sítnice př