13 C 264/2025-13 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 13. 5. 2025 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce. V žalobě uvedl, že dne 9. 12. 2022 uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč, a to dne 12. 12. 2022 bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci nejpozději do 31. 3. 2023. V rámci smlouvy o zápůjčce si žalobce se žalovaným ujednali odměnu za poskytnutí zápůjčky ve výši 50 000 Kč, kterou měl žalovaný uhradit žalobci v termínu pro vrácení zápůjčky (tj. do 31. 3. 2023). Dne 3. 5. 2023 uzavřel žalobce se žalovaným Dodatek č. 1 k předmětné smlouvě o zápůjčce. V rámci Dodatku č. 1 se žalobce se žalovaným dohodli na prodloužení lhůty pro vrácení zápůjčky do 30. 6. 2023 a současně na smluvní odměně pro žalobce za prodloužení zápůjčky v částce 50 000 Kč. Žalovaný ve lhůtě pro vrácení zápůjčky ve znění Dodatku č. 1 neuhradil žalobci ničeho. Žalobce tak požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 400 000 Kč (300 000 Kč jistina zápůjčky, 50 000 Kč odměna za poskytnutí zápůjčky a 50 000 Kč odměna za prodloužení lhůty) s příslušenstvím. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o. s. ř.Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 12. 2022 soud zjistil, že žalobce se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč ve lhůtě 3 pracovních dnů od uzavření smlouvy, a to na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal vrátit žalobci poskytnuté finanční prostředky spolu s odměnou za poskytnutí zápůjčky ve výši 50 000 Kč nejpozději do 31. 3. 2023.Z výpisu z běžného účtu žalobce soud zjistil, že žalobce ze svého účtu zaslal na účet žalovaného č. , č. účtu, částku 300 000 Kč, a to dne 12. 12. 2022.Z Dodatku ke smlouvě o zápůjčce ze dne 3. 5. 2023 soud zjistil, že žalobce se žalovaným ujednali prodloužení lhůty pro vrácení zápůjčky včetně odměny za poskytnutí zápůjčky, a to nejpozději do 30. 6. 2023. Součástí dodatku bylo ujednání o závazku žalovaného uhradit žalobci částku 50 000 Kč za prodloužení lhůty.Z e-mailu ze dne 25. 4. 2025 a předžalobní výzvy ze dne 22. 4. 2025 včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně vyzval před podání žaloby žalovaného k úhradě dlužné částky 400 000 Kč.O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, podle kterého žalobce dne 9. 12. 2022 uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši 400 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci zápůjčku spolu s částkou 50 000 Kč nejpozději do 31. 3. 2023. Na základě sjednaného Dodatku ke smlouvě o zápůjčce se účastníci dohodli na prodloužení lhůty pro vrácení zápůjčky do 30. 6. 2023, za což v Dodatku sjednali odměnu pro žalobce ve výši 50 000 Kč. Žalovaný ovšem nehradil řádně a včas, když neuhradil ničeho. Žalovaný tak dluží celkem 400 000 Kč. Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani po předžalobní výzvě žalobce.Při právním posouzení věci soud vyšel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník). Podle něj platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Soud má za to, že shora popsaným jednáním účastníci řádně uzavřeli smlouvu o zápůjčce a s ohledem na zjištěný skutkový stav soud žalobě v rozsahu uvedeném ve výroku I. vyhověl, včetně požadavku žalobce na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Jejich výši pak soud určil podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. kdy úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, když ten řádně a včas vyzval žalovaného k úhradě předmětného plnění. Náklady vznikly žalobci v souvislosti se zaplacením soudního poplatku ve výši 16 000 Kč a dále v souvislosti se zastoupením advokátkou. Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., pak soud přiznal žalobci odměnu advokátky za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1, písm. a), d) citované vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), a to za podmínek ustanovení § 11 odst. 1, písm. a), ve výši dle § 7 odst. 6, za použití § 8 odst. 1 této vyhlášky, tj. odměnu ve výši 9 900 Kč za jeden úkon právní služby, celkem za tři úkony tedy odměnu ve výši 29 700 Kč. Dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky za uvedené 3 úkony právní služby po 450 Kč, tedy celkem na částku 31 050 Kč. Celkem tak činí náklady úspěšného žalobce 47 050 Kč a soud uznal žalovaného povinným zaplatit je žalobci k rukám jeho advokátky (§ 149 odst. l o. s. ř.) (výrok II.).Lhůtu k plnění dle výroků č. I. a II. tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní.