13 C 351/2024-193 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví s odůvodněním, že účastnice jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí – stavební parcely p. č. st. , Anonymizováno, , jejíž součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům (dále také „Rodinný dům“) a pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – zahrada (dále také „Zahrada“), to vše zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , Jméno žalobkyně B, a obec , adresa, (Rodinný dům a Zahrada dále jen společně „Nemovitosti“). Rodinný dům je řadovým objektem v souvisle zastavěném území města , adresa, se sousedící Zahradou s ovocnými a okrasnými dřevinami. Spoluvlastnický podíl žalobkyně na Nemovitostech činí ¼ a spoluvlastnický podíl žalované na Nemovitostech činí ¾. Žalobkyně nabyla podíl na Nemovitostech v rámci projednání pozůstalosti po svém otci, konkrétně na základě usnesení soudu ve věci projednání dědictví pod sp. zn. D 10/1997 ze dne 19. 5. 1997, které nabylo právní moci dne 12. 6. 1997. Žalovaná nabyla podíl na Nemovitostech na základě darovací smlouvy , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 30. 1. 1998, s právními účinky vkladu ke dni 25. 3. 1998, a usnesení soudu ve věci projednání dědictví pod sp. zn. D 10/1997 ze dne 19. 5. 1997, které nabylo právní moci dne 12. 6. 1997. Jelikož se spoluvlastníci na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nedohodli, žádá žalobkyně ve smyslu § 1143 o. z., aby o zrušení spoluvlastnictví a způsobu jeho vypořádání rozhodl soud. Vzhledem ke skutečnosti, že rozdělení Nemovitostí není dobře možné (v Rodinném domě se nachází pouze jeden byt s vlastním sociálním zařízením) a sama žalobkyně o Nemovitosti nemá zájem (tyto nevyužívá), preferuje žalobkyně, aby soud, v případě solventnosti a zájmu žalované přikázal její spoluvlastnický podíl žalované za současného stanovení přiměřené náhrady v podobě vypořádacího podílu ve smyslu § 1147 ObčZ, popř. nařídil prodej věci.Žalovaná navrhla prodej nemovitosti s tím, že neuplatňuje širší vypořádání.Z provedených důkazů soud zjistil tento skutkový stav:Z výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 10 bylo zjištěno, že účastnice jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí – stavební parcely p. č. st. , Anonymizováno, , jejíž součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům (dále také „Rodinný dům“) a pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – zahrada (dále také „Zahrada“), to vše zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , Jméno žalobkyně B, a obec , adresa, (Rodinný dům a Zahrada dále jen společně „Nemovitosti“)., a to žalobkyně ve výši ¼ na základě usnesení soudu ve věci projednání dědictví pod sp. zn. D 10/1997 ze dne 19. 5. 1997, které nabylo právní moci dne 12. 6. 1997, a žalovaná ve výši ¾ na základě darovací smlouvy , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 30. 1. 1998, právní účinky vkladu vznikly dnem 25. 3. 1998 k podílu.Obě účastnice učinily nespornou skutečnost, že předmětné nemovitosti nejsou reálně dělitelné a obě navrhly prodej těchto nemovitostí.Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 1140 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z).Dle ust. § 1140 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.Dle ust. § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Dle ust. § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.Dle ust. § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.Soud dospěl k závěru, že mezi spoluvlastnicemi není možná dohoda ohledně společného užívání předmětu vlastnictví, a proto je na místě spoluvlastnictví zrušit, když spoluvlastnictví účastnic není funkční. Následně obě spoluvlastnice souhlasily se zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví formou prodeje předmětu spoluvlastnictví.Ohledně způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví, pokud není možné nemovitost rozdělit ani přikázat některému ze spoluvlastníků, rozhodne soud o prodeji ve veřejné dražbě. Nařízení prodeje ve veřejné dražbě je vždy na návrh, kdy rozsudek pouze zakládá nárok, který je následně nutné vymáhat prostřednictvím exekučního řízení nebo soudního výkonu rozhodnutí.Vzhledem k výše uvedenému tak soud výrokem I. rozhodl o prodeji předmětu spoluvlastnictví ve veřejné dražbě s tím, že takto získané finanční prostředky budou rozděleny mezi spoluvlastnice dle jejich podílů, tedy žalobkyně obdrží jednu čtvrtinu z dražební ceny a žalovaná obdrží ¾ z dražební ceny.Pokud se týká nákladů řízení, dle aktuální rozhodovací praxe Ústavního soudu, dle níž v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (jakožto v řízení, v němž z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahů mezi účastníky a soud není vázán jejich návrhy) se zpravidla jeví jako spravedlivé, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. a nebyl povinen hradit náklady jiného účastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody dle § 142 odst. 3 o. s. ř., příp. by došlo k zamítnutí žaloby, apod. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22, ze dne 2. 11. 2021, sp. zn. I. ÚS 3202/20, ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20 nebo ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 572/19, apod.). S ohledem na výše uvedené soud tedy rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.