14 C 153/2025-67 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobce se domáhal žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení částky 34 551 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že dne 1. 7. 2022 uzavřel se žalovanou nájemní smlouvu, na základě které poskytl žalované k dočasnému užívání blíže specifikované prostory k bydlení a žalovaná se zavázala hradit žalobci sjednané nájemné. Nájem trval od 1. 7. 2022 do 31. 3. 2025, kdy byl příslušný předmět nájmu ze strany žalované po předchozí dohodě s žalobcem vyklizen a žalobci předán. Výše nájemného od 1. 1. 2025 činila 6 920 Kč. Žalovaná neuhradila žalobci nájemné b roce 2025 za měsíce leden, únor a březen, celkem 20 760 Kč (3 x 6 920 Kč). Žalobce po žalované dále požaduje zaplacení částky 13 791 Kč představující vyúčtovaný nedoplatek za zálohy na služby spojené s užíváním předmětu nájmu za rok 2024. Žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k úhradě, naposledy předžalobní výzvou dne 21. 5. 2025, avšak bezvýsledně.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:4. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 1. 7. 2022 včetně protokolu o předání bytu soud zjistil, že žalobce jako výlučný vlastník bytu č. , hodnota, ve 2. nadzemním podlaží domu č. p. 815 v , adresa, (dále jen „předmět nájmu“) přenechal žalované předmět nájmu do užívání. Doba užívání byla sjednána od 1. 7. 2022 do 1. 7. 2023. Nájemné bylo sjednáno ve výši 5 570 Kč měsíčně a dále byly sjednány zálohy nákladů za služby s užíváním bytu ve výši 700 Kč měsíčně. Splatnost nájemného včetně záloh byla sjednána na každý 12. den příslušného měsíce na měsíc dopředu. Z oznámení o změně výše nájemného ze dne 25. 11. 2024 včetně e-mailu zaslaného žalované dne 25. 11. 2024 soud zjistil, že žalobce informoval žalovanou o zvýšení výše měsíčního nájemného o částku 200 Kč5. Z komunikace mezi žalobcem a žalovanou prostřednictvím aplikace messenger soud zjistil, že nájemní vztah mezi účastníky řízení trval i v roce 2025, kdy žalobce informoval žalovanou, o výši nájemného a záloh v částce 6 920 Kč. Z další části komunikace soud zjistil, že žalovaná ani přes opětovné výzvy neuhradila žalobci nájemné za měsíce leden, únor a březen. To mělo za následek ukončení nájmu a výzvu žalované k předání předmětu nájmu dne 26. 3. 2025.6. Z e-mailu ze dne 18. 4. 2025 soud zjistil, že žalobce zaslal žalované vyúčtování záloh za služby spojené s užíváním předmětu nájmu za rok 2024, kdy nedoplatek byl ve výši 13 791 Kč. Tato částka byla splatná do dne 1. 6. 2025.7. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 5. 2025 včetně podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky.8. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaná na základě nájemní smlouvy užívala předmět nájmu, který je ve výlučném vlastnictví žalobce. Žalovaná ani přes opakované výzvy neuhradila žalobci nájemné včetně záloh za měsíce leden 2025, únor 2025 a březen 2025 v celkové výši 20 760 Kč. Žalobce dále zaslal žalované vyúčtování záloh za služby spojeném s užíváním předmětu nájmu za rok 2024 s nedoplatkem 13 791 Kč. Celkem tak žalovaná dluží žalobci 34 551 Kč spolu s příslušenstvím představující sjednaný úrok z prodlení s jednotlivými platbami nájemného.9. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Další právní posouzení věci vychází z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.).10. Bylo prokázáno, že žalobce přenechal žalované předmět nájmu do užívání na základě nájemní smlouvy uzavřené v souladu s ustanoveními § 2235 a násl. o. z. Nájem skončil, žalovaná však neuhradila žalobci smluvené platby za měsíce leden 2025, únor 2025 a březen 2025, celkem 20 760 Kč. Žalovaná neuhradila ani částku vzniklou vyúčtováním záloh za služby spojeném s užíváním předmětu nájmu za rok 2024 ve výši 13 791 Kč. Soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalované, aby celkovou dlužnou částku žalobci zaplatila.11. Výrokem rozsudku pod bodem II soud řízení v rozsahu vzetí žaloby zpět zastavil (§ 96 odst. 1, 2, 4 občanského soudního řádu).12. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když částečné vzetí žaloby zpět se týkalo jen příslušenství pohledávky. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 728 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 bod 5 ve spojení s § 8, § 11 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 2 500 Kč. Advokát poskytl žalobci 3 úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – podání žaloby, 3 – předžalobní výzva), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobce vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.13. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.