21 C 153/2025-13 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 7. 7. 2025 po žalovaném domáhal zaplacení částky 11 761,66 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 24. 10. 2024 distančním způsobem.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky distančním způsobem dne 24. 10. 2024 soud zjistil, že žalobce se zavázal žalovanému poskytnout úvěr až do výše 48 000 Kč, žalovaný byl oprávněn úvěr čerpat po celou dobu platnosti smlouvy, a to postupně i opakovaně, s denní úrokovou sazbou 1,066 %, přičemž první splátka byla splatná dne 23. 11. 2024 a konec doby platnosti kreditního rámce byla sjednán ke dni 1. 4. 2026. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. Žalobci byl vyplacen úvěr na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, dne 24. 10. 2024. To vyplývá z přehledu bankovních transakcí. Žalovaný úvěr nesplácel, proto žalobce smlouvu vypověděl, o čemž žalovaného informoval e-mailem ze dne 24. 2. 2025. To vyplývá z e-mailu ze dne 24. 2. 2025. Žalovaný poskytnutou finanční částku nevrátil ani po předžalobní výzvě. To vyplývá z předžalobní upomínky zástupce žalobce ze dne 19. 6. 2025 ve spojení s podacím lístkem.5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalobce vycházel z toho, že měsíční příjem žalovaného činí 21 933 Kč, přičemž z tohoto výpisu dále vyplývá, že žalovaný již splácí půjčky ve výši 4 000 Kč měsíčně, žalovaný neuvedl žádné výdaje na bydlení a nezbytné výdaje vyčíslil na částku 1 000 Kč. Žalobce při zjištění těchto údajů vycházel z údajů uvedených žalovaným, dále dle svého tvrzení ověřil, že se žalovaný nenachází v centrální evidenci exekucí, ani v insolvenci, žalobce provedl lustraci v registru neplatných dokladů a hledaných osob a prověřil svoje interní registry. Z doložených důkazů nijak nevyplývá, že by žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel z výplatních pásek žalovaného za delší časové období, příp. pracovní smlouvy, příp. že by se jakkoli jinak podrobněji zabýval skutečnou dlouhodobou výší příjmů žalovaného. Dále se žalobce nijak podrobně nezabýval výší ani nezjišťoval skutečné náklady žalovaného na bydlení a skutečnou výší jeho dalších měsíčních výdajů.6. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobce uzavřel dne 24. 10. 2024 distančním způsobem se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázal žalovanému poskytnout finanční prostředky do výše 48 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s odbornou péčí. Žalobce totiž se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, ač žalovaný před uzavřením smlouvy řádně nedoložil svoje pravidelné měsíční příjmy za delší období, dále se nijak blíže nezabýval ani výdaji žalovaného, nezkoumal skutečné náklady na bydlení ani reálné měsíční výdaje žalovaného, zejména přesnou výši dalších splatných závazků žalovaného, a to i přesto, že sám žalovaný uvedl, že splácí další půjčky ve výši 4 000 Kč měsíčně a uvedl další nezbytné výdaje jen ve výši 1 000 Kč. K žádosti o úvěr nebyly předloženy žádné další dokumenty k ověření finanční situace žalovaného jako žadatele o úvěr, žalobce vycházel pouze z tvrzení žalovaného. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se žalobce otázkou příjmů a výdajů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval. Pokud žalobce vycházel pouze z centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, lustrace v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, , registru hledaných osob a interních registrů, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Žalobce jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalovaného s přihlédnutím k jeho skutečným výdajům, které měl řádně prověřit a s přihlédnutím k pravidelným dlouhodobým příjmům žalovaného. Žalobce s odbornou péčí nepostupoval.7. Žaloba je částečně důvodná.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.10. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně žalobce nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, že tedy žalovaný dluh nezaplatil.13. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné příjmy a skutečné výdaje žalovaného. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo dojít.14. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil a je povinen v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.15. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od žalobce převzal na základě smlouvy č. , hodnota, částku 5 000 Kč, kterou žalobci nevrátil. Soud proto žalovanému uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 5 000 Kč. Soud neopomněl, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na pasivitu žalovaného však vycházel z předpokladu, že žalovaný byl schopen jistinu vrátit kdykoliv na výzvu žalobce. Žalobce žalovaného vyzval ke s