38 C 174/2025-22 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 3. 2025 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 31 035 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně jistinu ve výši 15 000 Kč spolu s částkou 19 594 Kč tvořenou úroky ve výši 11 770 Kč a poplatky ve výši 1 500 Kč a 3 438 Kč. Celkem se tedy žalovaný zavázal úvěr včetně příslušenství vrátit v 78týdenních splátkách po 444 Kč. Žalovaný nesplatil úvěr řádně a včas, když na jistině dluží 15 000 Kč a na poplatcích 19 594 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 s účinností ke dni 21. 10. 2024 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Od postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, avšak bezvýsledně.Žalovaný se k žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.). Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 5. 2. 2023 žalovanému – spotřebiteli – peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet spolu s úroky a poplatky, tj. celkem se zavázal vrátit 34 632 Kč.Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky vzal soud za prokázané, že žalobkyně písemně informovala žalovaného o postoupení pohledávky.Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný při žádosti o úvěru uvedl, že má měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 32 600 Kč a měsíční výdaje odhadl na 10 000 Kč.Z písemné výzvy bylo zjištěno, že advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, a to předžalobní upomínkou odeslanou dne 31. 12. 2024.Z informačního systému zdejšího soudu a ze sdělení soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že vůči žalovanému probíhalo v den uzavření smlouvy o úvěru exekuční řízení vedené pod sp. zn. , spisová značka, , kdy k datu 5. 2. 2023 činil zůstatek vymáhané pohledávky 233 582,10 Kč. Toto exekuční řízení dosud nebylo ukončeno.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 5. 2. 2023 částku ve výši 15 000 Kč, v hotovosti, tedy v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně jistinu ve výši 15 000 Kč a dále úroky a poplatky. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný na pohledávku neuhradil ničeho, když žalovaný v řízení tuto skutečnost nesporoval, respektive se nevyjádřil. Předchůdce žalobkyně spol. , právnická osoba, si ale nikterak neověřil tvrzení žalovaného o jeho úvěruschopnosti, tedy schopnosti splácet předmětný úvěr, když neověřil z veřejně dostupných zdrojů, zda vůči žalovanému není vedeno exekuční řízení. Žalovaný od právního předchůdce žalobkyně obdržel částku 15 000 Kč a je jeho povinností tuto částku vrátit jako bezdůvodné obohacení.Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a za použití § 2395 a násl. občanského zákoníku.Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posuzuje přitom zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěr platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) zmíněny v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.Nejvyšší soud v rozsudku spisové značky , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 vyjádřil právní názor, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Nejvyšší soud uvedl, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků neposuzoval ve smyslu ustanovení § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného – spotřebitele – splácet poskytnuté peněžní prostředky. Poskytovatel úvěru je při zkoumání úvěruschopnosti povinen postupovat s odbornou péčí, tak tomu v tomto případě nebylo. Právní předchůdce žalobkyně nedostál svým zákonným povinnostem, když opomněl zjistit z veřejně dostupných rejstříků, zda proti žalovanému není vedeno exekuční řízení, což v daném případě bylo. Exekuce má přitom zásadní vliv na schopnost úvěrované osoby úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně se s odbornou péčí nezabýval posouzením celkových schopností žalovaného úvěr splácet, když se spokojil s jeho tvrzením o výši měsíčních příjmů a výdajů, aniž by zkoumal další nezbytná hlediska. Nesplnění zákonem stanovené povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr má za následek neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru se žalovaný přijetím částek 15 000 Kč od právního předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatil. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci cokoli splatil, proto ke dni rozhodování soudu trvá jeho bezdůvodné obohacení o částku 15 000 Kč. Soud proto vyhověl žalobě pouze částečně a uložil žalovanému vrátit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 4. 1. 2025, tj. od 4. dne po odeslání předžalobní výzvy, která byla podle podacího lístku odeslána žalovanému dne 31. 12. 2024. Postoupení pohledávky soud posoudil podle § 1879 a násl. občanského zákoníku. Nárok žalobce na úrok z prodlení je dán podle § 1968, § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 o. s. ř.Ve druhém výroku soud žalobu ve zbytku nároku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, pak nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány