13 C 356/2025-20 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 8. 2025 domáhala zaplacení částky 30 829,10 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně (tj. , právnická osoba, , IČO: , IČO, ) uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 6. 2022, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 22 358 Kč a poplatky ve výši 6 900 Kč, a to v 21měsíčních splátkách (první až předposlední splátka po 2 951 Kč, poslední 22. splátka ve výši 2 947 Kč; celkem 61 967 Kč), přičemž poslední splátka byla splatná dne 7. 3. 2024. Žalovaná nehradila na úvěr řádně a včas, když na dluh uhradila částku 30 000 Kč. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se tak domáhá dlužné jistiny ve výši 30 829,10 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 892,85Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 3 324,65Kč, zákonných úroků z částky 19 458,98 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a sjednaných úroků ve výši 14,75 % ročně z částky od 29. 4. 2025 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalované předžalobní výzvu. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaná byla před poskytnutím úvěru řádně prověřena ohledně její úvěruschopnosti.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tj. nesporovala tvrzení uvedená v žalobě.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.). Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně (tj. , právnická osoba, ) uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru ze dne 7. 6. 2022, na základě které se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 22 358 Kč, dále uhradit poplatky ve výši 5 400 Kč a 1 500 Kč (poplatek za zpracování úvěru, za flexibilní splácení atp.), a to v pravidelných 21měsíčních splátkách po 2 951 Kč, poslední splátka činila 2 947 Kč. Úrok tedy odpovídá částce 68,80 p. a. a RPSN odpovídá částce 102,78 % (viz smlouva). Původní věřitel žalované poskytl 30 000 Kč, přičemž žalovaná na úvěr uhradila 30 000 Kč (viz tabulka umoření dluhu). Pohledávka původního věřitele byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno (viz předžalobní výzva z 29. 7. 2025 včetně oznámení o postoupení). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2025. To vyplývá z předžalobní výzvy včetně dodejky. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná na pohledávku uhradila částku 30 000 Kč (splátky po 3 000 Kč dne 17. 7. 2022, 9. 8. 2022, 7. 9. 2022, 12. 10. 2022, 7. 11. 2022, 8. 12. 2022, 10. 1. 2023, 7. 2. 2023, 8. 3. 2023 a 12. 4. 2023), když žalovaná v řízení tuto skutečnost nesporovala, respektive se nevyjádřila.Po právním zhodnocení skutkových zjištění a po zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba důvodná není. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“).Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná dle ust. § 576, 577 a 588 o. z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 68,80 % p. a. s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o. z. Soud k uvedenému dodává, že smluvní ujednání sice obsahují výši úroku co do částky 22 358 Kč, soud ovšem do úroku počítal všechny poplatky, které byla žalovaná povinna žalobkyni hradit, když tyto poplatky považuje za skrytý úrok. Nemravnost ujednání o hrazení úroku a „poplatků“ je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) v červnu 2022 celkem 8,81 % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než šestinásobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z., k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli 13násobek. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.Soud současně dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši úroku z úvěru zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle (excesivně) vysoké sazbě úroku z úvěru. Přistoupením k moderaci by právní předchůdce žalobkyně, potažmo žalobkyně, nebyli motivováni k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023).S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované dle ust. § 2993 o. z., když se jí dostalo plnění z neplatného právního jednání. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná od právního předchůdce žalobkyně přijala peněžitou částku 30 000 Kč, na splátkách po 3 000 Kč ze dne 17. 7. 2022, 9. 8. 2022, 7. 9. 2022, 12. 10. 2022, 7. 11. 2022, 8. 12. 2022, 10. 1. 2023, 7. 2. 2023, 8. 3. 2023 a 12. 4. 2023 uhradila celkem 30 000 Kč. Žaloba na uhrazení dalších částek je proto nedůvodná, když z důvodu absolutní neplatnosti obou smluv o úvěru má žalobkyně právo pouze na bezdůvodné obohacení ve výši poskytnuté jistiny a tuto jistinu žalovaná již zcela splatila. Výrokem I. soud proto žalobu zamítl.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, ovšem žádné náklady jí nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.