15 C 105/2025-14 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované domáhal zaplacení částky 48 195,66 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že se žalovanou uzavřel Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši celkem 23 000 Kč, který měla žalovaná žalobci splatit, avšak neučinila tak. Dlužná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 22 999,95 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 24 206,34 Kč, poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši 457,70 Kč, smluvní pokuty za prodlení se splácením ve výši 531,67 Kč a úroku z prodlení ve výši dle žaloby. Žalovaná dluh ani přes výzvu neuhradila.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o. s. ř.Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 7. 2024 soud zjistil, že žalobce a žalovaná sjednali spotřebitelský úvěr až do výše 27 400 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) při vyčerpání celého rámce byla dohodnuta na 1 246,40 % a roční úroková sazba na 322,295 %. Žalobce převedl žalované na bankovní účet č. , č. účtu, celkem 23 000 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by na předmětný úvěr něco žalobci zaplatila, byť k tomu byla žalobcem vyzvána (viz výzva k plnění přiložená k žalobě).Soud vycházel z kritérií stanovených judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu ke smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 a ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017 sp. zn. , spisová značka, ) a zabýval se tím, zda úvěrová smlouva není v rozporu s dobrými mravy (§ 1 odst. 2 a § 580 o. z.) a s principy zakotvenými v občanském právu na ochranu spotřebitele.Soud uzavřel, že úvěrová smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu zmíněných ustanovení. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem a poplatky, přičemž celkové roční náklady úvěru dosáhly 1 246,40 % a roční úroková míra více než 320 %. Takové ujednání nelze posuzovat jinak než jako zcela zjevně nemravné, protože je obecně známo, že odměna za poskytnutí peněz spotřebitelům (domácnostem) dlouhodobě činila v době poskytnutí úvěru u banky cca 5 až 10 %, u jiných, nebankovních subjektů cca 20 až 30 %. Podle ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla sjednaná výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009 sp. zn. I. ÚS 523/07, uveřejněný v jeho sbírce nálezů a usnesení pod č. 113/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. , spisová značka, , v nichž byla shledána neplatnost a proto nemravnost sjednaných úroků ve výši 182 %, resp. již i jen 60 % ročně. Tento rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy má za následek neplatnost úvěrové smlouvy.Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, má žalobce právo požadovat po žalované vydání částek, které jí poskytl bez právního důvodu, a které představují bezdůvodné obohacení žalované.Soud proto výrokem I. žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku odpovídající skutečně vyplaceným peněžním prostředkům ve výši 22 999,95 s požadovaným úrokem z prodlení, o němž rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části žalobu ze shora uvedených důvodů pro nedůvodnost zamítl, neboť tyto nároky jsou odvozeny od smlouvy, která však, jak bylo shora vyložena, nemá žádné právní účinky (výrok II).Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 občanského soudního řádu, kdy účastník, který měl ve věci částečný úspěch, má právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů. Žalobce má s ohledem na poměr úspěchu účastníků právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 91,75 %; žalované byla před podáním žaloby zaslána na poslední známou adresu výzva k plnění. Účelně vynaložené náklady řízení ve věci úspěšného žalobce tvoří:- Soudní poplatek 1 928 Kč podle § 6 odst. 1, odst. 7 zákona o soudních poplatcích.- Odměna advokáta za zastupování žalobce v soudním řízení 800 Kč za 2 úkony právní služby (1x převzetí věci, 1x sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.- Odměna advokáta 200 Kč za 1 úkon právní služby (1x jednoduchá výzva k plnění) dle § 11 odst. 2, písm. h/ a § 14b odst. 1 bodu 3 advokátního tarifu ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny- Náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby (1x převzetí věci, 1x sepis žaloby) po 100 Kč podle § 13 odst. 3 a § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu.- Daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrad hotových výdajů (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.), tj. 21 % z částky 1 300 Kč. DPH činí 273 Kč.Náklady žalobce tedy činí celkem 3 501 Kč (včetně DPH) a jejich náhradu ve výši 3 212,17 Kč (91,75 % z částky 3 471,50 Kč) mu soud vůči žalované přiznal (výrok III).Splatnost plnění uloženého žalované potom soud stanovil v obecné lhůtě dle věty první § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.