15 C 228/2025-12 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované domáhal zaplacení částky 37 300 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , uzavřel dne 11. 12. 2023 se žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě, které poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se mu jej zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, proto byl úvěr zesplatněn. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 nabyl pohledávku ze smlouvy žalobce. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 000 Kč, smluvní pokuty za prodlení se splácením ve výši 9 300 Kč a úroku z prodlení ve výši dle žaloby. Žalovaný dluh ani přes výzvu neuhradil.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tj. nesporoval tvrzení v ní uvedená.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o. s. ř.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 12. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce, společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , a žalovaný sjednali spotřebitelský úvěr až do výše 50 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Právní předchůdce žalobce převedl žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, celkem 20 000 Kč.Smlouvami o postoupení pohledávky přiloženými k žalobě je prokázáno, že pohledávka ze smlouvy nyní svědčí žalobci.Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by mu předmětný úvěr ve výši 20 000 Kč nebyl poskytnut, nebo že by na předmětný úvěr něco žalobci zaplatil.Soud vycházel z kritérií stanovených judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu ke smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 a ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017 sp. zn. , spisová značka, ) a zabýval se tím, zda úvěrová smlouva není v rozporu s dobrými mravy (§ 1 odst. 2 a § 580 o. z.) a s principy zakotvenými v občanském právu na ochranu spotřebitele.Soud uzavřel, že úvěrová smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu zmíněných ustanovení. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 480 % ročně. Takové ujednání nelze posuzovat jinak než jako zcela zjevně nemravné, protože je obecně známo, že odměna za poskytnutí peněz spotřebitelům (domácnostem) dlouhodobě činila v době poskytnutí úvěru u banky cca 5 až 10 %, u jiných, nebankovních subjektů cca 20 až 30 %. Podle ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla sjednaná výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009 sp. zn. I. ÚS 523/07, uveřejněný v jeho sbírce nálezů a usnesení pod č. 113/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. , spisová značka, , v nichž byla shledána neplatnost a proto nemravnost sjednaných úroků ve výši 182 %, resp. již i jen 60 % ročně. Tento rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy má za následek neplatnost úvěrové smlouvy.Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, má žalobce právo požadovat po žalovaném vydání částek, které mu poskytl bez právního důvodu, a které představují bezdůvodné obohacení žalovaného.Soud proto výrokem I. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku odpovídající skutečně vyplaceným peněžním prostředkům ve výši 20 000 Kč s požadovaným úrokem z prodlení, o němž rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části žalobu ze shora uvedených důvodů pro nedůvodnost zamítl, neboť tyto nároky jsou odvozeny od smlouvy, která však, jak bylo shora vyloženo, nemá žádné právní účinky (výrok II).Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 občanského soudního řádu, kdy účastník, který měl ve věci částečný úspěch, má právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů. Žalobce má s ohledem na poměr úspěchu účastníků právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 36,52 %; žalovanému byla před podáním žaloby zaslána na poslední známou adresu výzva k plnění. Účelně vynaložené náklady řízení ve věci úspěšného žalobce tvoří:- Soudní poplatek 1 492 Kč podle § 6 odst. 1, odst. 7 zákona o soudních poplatcích.- Odměna advokáta za zastupování žalobce v soudním řízení 800 Kč za 2 úkony právní služby (1x převzetí věci, 1x sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.- Odměna advokáta 200 Kč za 1 úkon právní služby (1x jednoduchá výzva k plnění) dle § 11 odst. 2, písm. h/ a § 14b odst. 1 bodu 3 advokátního tarifu ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny- Náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby (1x převzetí věci, 1x sepis žaloby) po 100 Kč podle § 13 odst. 3 a § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu.- Daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrad hotových výdajů (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.), tj. 21 % z částky 1 300 Kč. DPH činí 273 Kč.Náklady žalobce tedy činí celkem 3 065 Kč (včetně DPH) a jejich náhradu ve výši 1 119,34 Kč (36,52 % z částky 3 065 Kč) mu soud vůči žalovanému přiznal (výrok III).Splatnost plnění uloženého žalovanému potom soud stanovil v obecné lhůtě dle věty první § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.