13 C 148/2020-84 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 62 101 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 42 000 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala společně s úrokem ve výši 166,89 % ročně žalobkyni splatit v 24 měsíčních splátkách po 4 165 Kč splatných vždy k 24. dni kalendářního měsíce. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že vycházela z dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů, kdy se jednalo zejména o doklady o příjmech, prohlášení žalované apod. Dále si ověřila úvěrovou historii žalované v registrech SOLUS a NRKI, prověřila si, že žalovaná nebyla v době žádosti o úvěr evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání a ani její zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaná však poskytnutý úvěr řádně nesplácela (uhradila pouze částku v celkové výši 4 165 Kč), v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 29. 12. 2019. Žalobkyni pak mělo vzniknout právo na zaplacení jistiny v celkové výši 51 839 Kč sestávající jednak ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru a dále z úroků přirostlých k jistině ke dni zesplatnění, které se v souladu se smlouvou staly součástí nové jistiny úvěru, právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, přičemž se jednalo o celkem dvě splátky (celkově žalobkyně požadovala na těchto smluvních pokutách 998 Kč), právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, přičemž se jednalo o celkem dvě splátky (celkově žalobkyně požadovala na těchto nákladech 400 Kč) a konečně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, kdy tuto žalobkyně požadovala za období od 31. 12. 2019 do 18. 6. 2020, tj. ve výši 8 864,64 Kč. Dále žalobkyně po žalované požadovala zaplacení úroku ve výši 102,29 % ročně z částky 41 415,28 Kč za období od 31. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 119 952 Kč. S ohledem na prodlení žalované požadovala žalobkyně rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 53 237 Kč za období od 31. 12. 2019 do zaplacení. 1. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 1. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo ověřeno, že žalobkyni bylo ze strany České národní banky uděleno povolení k poskytování spotřebitelského úvěru. 1. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 42 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit tuto částku společně s úrokem v 24 měsíčních splátkách po 4 165 Kč splatných vždy nejpozději k 24. dni každého kalendářního měsíce, kdy výše úrokové sazby činila 166,89 % ročně. K této smlouvě žalobkyně doložila také předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsaný žalovanou a prohlášení žalované, v němž mimo jiné stvrdila, že veškeré informace, jež poskytla žalobkyni v souvislosti se smlouvou, jsou pravdivé a úplné. O schválení této smlouvy zaslala žalobkyně žalované oznámení ze dne [datum]. Dle doloženého dokladu o vyplacení úvěru žalobkyně žalované dne [datum] vyplatila částku 42 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě. 1. Žalobkyně dále doložila dokument s názvem„ [anonymizována dvě slova]“ podepsaný žalovanou, kam žalovaná uvedla jako svůj jediný pravidelný příjem čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 11 700 Kč. K tomuto žalobkyně doložila pracovní smlouvu žalované ze dne [datum], výplatní pásku žalované za měsíc květen 2019, z níž je zřejmé, že čistá měsíční mzda žalované za tento měsíc činila 11 762 Kč, výplatní pásku žalované za měsíc červen 2019, z níž je zřejmé, že čistá měsíční mzda žalované za tento měsíc činila 11 655 Kč a výpis z účtu žalované prokazující, že jí mzda za uvedené měsíce byla skutečně vyplacena. Jako své výdaje žalovaná uvedla výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč, přičemž měla bydlet u rodičů. Na straně výdajů bylo rovněž počítáno s částkou životního minima pro žalovanou ve výši 3 410 Kč měsíčně a s rezervou ve výši 1 000 Kč měsíčně. Konečně žalobkyně doložila výpis z nebankovních registrů ze dne 29. 7. 2019, dle kterého CBS skóre žalované činilo 385 (žalovaná tak spadala do kategorie klientů, u nichž je střední riziko, že nebudou poskytnutý úvěr splácet) a výpis z registru SOLUS ze dne 31. 7. 2019, v němž nebyly uvedeny žádné dlužné závazky žalované. 1. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě je zřejmé, jakým způsobem byly jednotlivé splátky rozpočteny na jistinu a na úrok a z karty klienta je zřejmé, že žalovaná uhradila žalobkyni na svůj dluh celkovou částku 4 165 Kč. 1. Upomínkami ze dne 25. 11. 2019 a 27. 12. 2019 měla být žalovaná vyzvána k úhradě dlužných splátek úvěru, přičemž byla rovněž upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru v případě, že se ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů. Dopisem ze dne 29. 12. 2019 mělo být žalované oznámeno zesplatnění celého úvěru a žalovaná měla být vyzvána k úhradě všech závazků nejpozději do 10 dnů ode dne odeslání výzvy. 1. K úhradě dlužné částky byla žalovaná dále prokazatelně vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 27. 5. 2020, jejíž odeslání žalobkyně prokázala přiloženým podacím archem ze dne 28. 5. 2020 a v níž byla žalované stanovena lhůta k úhradě do 15 dnů od data odeslání této upomínky. 1. Z žalobkyní předloženého„ Vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek“ soud s ohledem na níže uvedené skutečnosti neučinil žádné skutkové závěry ve věci. 1. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 1. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 1. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 1. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 1. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 1. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 1. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne 1. 8. 2019 finanční prostředky ve výši 42 000 Kč, které měla žalovaná v souladu se smlouvou splatit společně se sjednaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. 1. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se soud dále zabýval tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Problematikou posuzovaní úvěruschopnosti spotřebi