6 C 109/2018-136 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala určení, že je vlastníkem nemovitostí, a to pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] – [anonymizováno], [územní celek] (dále jen předmětné nemovitosti), a to z titulu vydržení. Uvedla, že ona sama i její právní předchůdci k předmětným pozemkům mají blízký vztah, neboť na těchto pozemcích po dobu více než 100 let nerušeně hospodařili. Nabytí vlastnictví k pozemkům odvíjí od dřívější dohody s původním vlastníkem pozemků panem [jméno] [příjmení], který opustil tehdejší Rakousko Uhersko v roce 1906, kdy emigroval do USA za přímé finanční podpory rodiny žalobkyně. Pozemky byly tedy ze strany [jméno] [příjmení] dobrovolně opuštěny s tím, že tento je vědomě přenechal právním předchůdcům žalobkyně, byť změna vlastnictví pozemků nebyla nikdy reflektována v evidenci nemovitostí. Právní rodina žalobkyně nejenže [jméno] [příjmení] přispěla finančně na odjezd do USA, ale následně za něj zaplatila dluhy, které měl u spořitelny, přičemž zápůjčka byla zajištěna zástavním právem k předmětným nemovitostem. Poté co rodina žalobkyně dluhy za [jméno] [příjmení] zaplatila, byly tyto zástavní práva z pozemkové knihy vymazány. Rodina žalobkyně, respektive její právní předchůdci, od roku 1906 do současnosti předmětné nemovitosti spravují, užívají je a chovají se k nim jakožto vlastník, když platí za předmětné nemovitosti i daň z nemovitostí. Po celou dobu žalobkyně a její právní předchůdci zápis v evidenci nemovitostí neřešili, neboť po celou dobu jejich vztah k předmětným pozemkům nikdo nesporoval. 2. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl [jméno] [příjmení], [datum narození] ve [obec] prohlášen ke dni [datum] za mrtvého. Toto rozhodnutí nabylo dne 30. 5. 2019 právní moci. 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 3. 2020, č.j. [číslo jednací], bylo v rámci řízení o dědictví rozhodnuto, že celé dědictví po [jméno] [příjmení] připadá státu jako odúmrť. Toto usnesení nabylo dne 18. 3. 2020 právní moci. 4. S ohledem na shora uvedené proto na místo neznámých dědiců po zůstaviteli [jméno] [příjmení] soud jednal s Českou republikou – Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových. 5. Žalovaný se ve věci vyjádřil s tím, že je přesvědčen, že žalobkyně není ve věci aktivně věcně legitimována, a to s přihlédnutím ke skutečnosti, že legitimace k podání žaloby je odvozována od dohody uzavřené v roce 1906 mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], přičemž matka žalobkyně [jméno] [příjmení] nebyla jediným právním nástupcem [jméno] [příjmení] a žalobkyně pak není jedinou právní nástupkyní [jméno] [příjmení]. Žaloba by tedy dle názoru žalovaného se měla týkat všech právních nástupců zmíněných osob. Dále žalovaný poukazoval na to, že pouze oprávněný držitel může nabýt vlastnické právo vydržením. Tudíž k vydržení se vyžaduje to, aby se držba zakládala na nějakém právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva. Dle nové právní úpravy tedy došlo ke zpřísnění vydržení ve smyslu nemožnosti připuštění putativního titulu. Aby držba byla řádná, je dle názoru žalovaného nutná existence právního titulu, kterým však žalobkyně nedisponuje. Z pouhého výkonu držby předmětných pozemků žalobkyně dle názoru žalovaného nemohla nabýt dobrou víru, že jí náleží vlastnické právo, neboť při zachování obvyklé míry opatrnosti měla vědět, že vlastnická práva musela být vždy určitým úředním způsobem odpovídajícím době evidována, a to zaknihováním. Neexistence zápisu vlastnictví k předmětným pozemkům do evidencí nemovitostí jsou skutečnosti, která musela vyvolat pochybnosti o vlastnictví. 6. Na základě provedeného dokazování ve věci soud zjistil následující skutkový stav: 7. Ve výpisu z katastru nemovitostí ke dni 29. 11. 2017 soud zjistil, že pozemky p. [číslo] všechny v k.ú. [obec] – [anonymizováno], [územní celek] (dále jen předmětné pozemky) byly evidovány na jméno [jméno] [příjmení], [obec], [adresa]. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu 29. 4. 2020 soud zjistil, že vlastníkem předmětných nemovitostí je v souladu s usnesením soudu o dědictví Okresního soudu Hodonín ze dne 2. 3. 2020, č.j. [spisová značka], právní moc 18. 3. 2020, žalovaný, tedy Česká republika s příslušností hospodařit s majetkem státu – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. 8. [jméno] [příjmení] byl dědeček žalobkyně, jeho dcerou byla [jméno] [příjmení], provdaná [příjmení], jež byla zároveň matkou žalobkyně (viz rodný a křestní list [jméno] [příjmení]). 9. Z čestného prohlášení žalobkyně ze dne 8. 12. 2017 soud zjistil, že je dcerou [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], a [jméno] [příjmení] a vnučkou [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a že výlučně její rodina, tj. žalobkyně a její rodiče a prarodiče nepřetržitě hospodařili na předmětných nemovitostech minimálně od roku 1906. K těmto pozemkům se chovali jako vlastníci, starali se o ně, obhospodařovali je, platili z uvedených předmětných nemovitostí daň z nemovitostí a nikdo jiný si na předmětné pozemky nečinil nárok. Dle sdělení rodičů žalobkyně byl původním vlastníkem pozemků [jméno] [příjmení], kterému byla ze strany dědečka žalobkyně [jméno] [příjmení] poskytnuta finanční půjčka pro zaplacení jeho cesty do Ameriky, kam odjel roku 1906 a tyto nemovitosti rodině žalobkyně před svým odjezdem odevzdal. 10. Z předložených příjmových dokladů z Finančního úřadu ve [obec] soud zjistil, že žalobkyně každoročně platila daň z nemovitostí za předmětné pozemky. 11. Z předložených barevných fotografií a z protokolu o místním šetření pozemků ze dne 12. 5. 2020 soud zjistil, že pozemek [parcelní číslo] tvoří ovocný sad a je využíván k zemědělským účelům, je v dobrém stavu. Co se týče pozemku p. [číslo] zde se nachází oplocená zahrada s trvalými porosty, malá zahradní chatka a záhony a zahrádka je využívána k zemědělským účelům, je rovněž v dobrém stavu. Na pozemku p. [číslo] se nachází ochranná protipovodňová hráz s nezpevněnou polní cestou na její koruně, pozemek je zatravněn. 12. Z dlužního úpisu ze dne 14. 2. 1906 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] potvrdil, že mu spořitelna města Uherského Ostrohu v Uherském Ostroze půjčila a v hotovosti vyplatila 340 Kč. Z fotokopií předložených pozemkových knih, a to vložka 799 a vložka 800 soud zjistil, že k předmětným parcelám byly evidovány zástavní práva na zajištění pohledávek k částkám 340 Kč a 175 Kč, přičemž následně tato zástavní práva z pozemkových knih byla vymazána. 13. Dle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen oz), uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. 14. Dle § 1096 odst. 1 občanského zákoníku, nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1 občanského zákoníku), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce. Dle odst. 2 téhož, při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího. 15. Dle § 1091 odst. 2 občanského zákoníku, k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. 16. Dle § 3066 občanského zákoníku, do doby stanovené v § 1095 oz se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, tato doba však neskončí dříve, než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. 17. Dle § 992 odst. 1 občanského zákoníku, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví, nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. 18. Dle ustanovení § 1095 je vydržecí doba u mimořádného vydržení movitostí šestiletá a u věcí nemovitých dvacetiletá. V souvislosti s ustanovením § 3066 však tato doba neskončí dříve, než stanoví zákon, tj. u nemovité věci uplynutím pěti let od účinnosti tohoto zákona. Účinnost občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. nastala ke dni 1. 1. 2014, tudíž u mimořádného vydržení je třeba, aby vydržecí doba trvala ke dni 1. 1. 2019. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2681/2018 soud tedy konstatuje, že bylo možno věc posoudit dle příslušných ustanovení týkající se mimořádného vydržení (tedy § 1095 oz a následující), neboť ke dni rozhodnutí stanovená doba pěti let držby od účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. již uplynula. 19. Pro mimořádné vydržení je typické, že se nemusí opírat o držbu řádnou ani pravou, ale držba musí být poctivá. Nepoctivost však prokazuje ten, kdo ji tvrdí, tedy v daném případě žalovaný. Otázku poctivé držby pak řeší shora zmíněné ustanovení § 992 oz. Stručně shrnuto, poctivým držitelem dle § 992 odst. 1 občanského zákoníku je ten, kdo je v dobré víře„ se zřetelem ke všem okolnostem“. Jinými