13 C 140/2020-109 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 85 534,70 Kč s tím, že se co do výše 70 134,70 Kč jedná o cenu za opravu vozidla, kterou žalobkyně pro žalovanou provedla na základě uzavřené smlouvy o dílo a co do výše 15 400 Kč se jedná o nájemné za užívání náhradního vozidla, které žalobkyně žalované poskytla po dobu trvání opravy. Žalobkyně uvedla, že k poškození vozidla žalované došlo v důsledku dopravní nehody dne [datum], a dále doplnila, že žalovaná dala pojistiteli pokyn k tomu, aby pojistné plnění, na které jí vznikl nárok v souvislosti s dopravní nehodou, vyplatil přímo na účet žalobkyně. Tento pokyn však následně odvolala a pojistné plnění si nechala vyplatit na svůj účet. Ze strany žalované přitom žalobkyně nezaznamenala jakékoli připomínky k provedení díla. Žalovaná naopak dílo bez výhrad převzala, což dokládá předávací protokol, a uhradila žalobkyni částku odpovídající dani z přidané hodnoty z vyúčtovaných částek za opravu. Žalobkyně po žalované vedle shora uvedených nároků požadovala také zaplacení úroku z prodlení, a to od 28. 12. 2017 do zaplacení. 1. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Nerozporovala přitom, že skutečně došlo k poškození jejího vozidla při dopravní nehodě a že toto vozidlo bylo odtaženo do servisu žalobkyně, za účelem opravy, která měla být uhrazena z tzv. povinného ručení. Namítala však, že žalobkyně na vozidle provedla práce, které neodpovídaly zadání a práce nebyly provedeny tak, jak byly fakturovány, zejména pokud jde o počet pracovních hodin, jejichž výše je neúměrná provedené činnosti, dále nebylo vůbec provedeno lakování vozidla a konečně žalobkyně požadovala úhradu materiálu, který nebyl na opravu použit. Tyto skutečnosti byly zjištěny po prohlídce opraveného vozidla likvidátorem pojišťovny a z těchto důvodů také došlo k ponížení pojistného plnění na částku 35 350 Kč. Žalovaná též poukázala na skutečnost, že žalobkyně v době, kdy se automobil nacházel u ní v servisu, způsobila na automobilu škodu v přibližné výši 130 000 Kč a v této souvislosti bylo mezi účastníky vedeno řízení u Okresního soudu v Břeclavi. Co se týče požadovaného nájemného za užívání vozidla, na jeho úhradu nemá žalobkyně dle názoru žalované nárok z toho důvodu, že svou pasivitou zapříčinila, že ze strany pojišťovny nebylo z tohoto titulu ničeho plněno, neboť žalobkyně nedoložila počáteční a konečný stav tachometru zapůjčeného vozidla. 1. Jak plyne z výše uvedeného, mezi účastníky nebylo sporu o tom, že při dopravní nehodě, k níž došlo dne [datum], bylo poškozeno vozidlo žalované (což dokládá rovněž doložený protokol o dopravní nehodě a zápisy o poškození motorového vozidla ze dne 9. 10. 2017 a ze dne 5. 12. 2017, v nichž bylo podrobně popsáno, které díly je třeba vyměnit, které díly je třeba nalakovat a jaké práce je třeba provést) a že toto vozidlo bylo následně převezeno do servisu provozovaného žalobkyní, kde měla žalobkyně na pokyn žalované provést opravu předmětného vozidla. Nesporné bylo mezi účastníky dále také to, že žalované bylo ze strany pojišťovny vyplaceno v souvislosti s poškozením vozidla při dopravní nehodě pojistné plnění (což dokládá rovněž doložené oznámení pojišťovny ze dne 6. 2. 2018) a že toto pojistné plnění nebylo poukázáno žalobkyni (což dokládá žádost žalované o zastavení vyplacení pojistné události ze dne 15. 12. 2017), ačkoli původně žalovaná dala pojišťovně pokyn k poukázání tohoto plnění na účet žalobkyně (což dokládá prohlášení žalované k pojistné události). 1. Žalobkyně žalované vyúčtovala za práce, jež měla údajně provést, celkovou částku 84 863 Kč, což je zřejmé z faktury [číslo] vystavené dne 15. 12. 2017 a splatné ke dni 25. 12. 2017, dle které byla za samotnou práci (montáž zařízení) účtována částka 5 880 Kč a za materiál částka 63 254,70 Kč (konkrétně mělo jít o nárazník, lakování zadních levých dveří, lakování zadních pravých dveří, kryt kliky, lakování zadního nárazníku, lakování zadního levého blatníku, upevňovací pouzdro, stahovačku, venkovní kliku, kryt dveří, rám okna, zámek dveří, geometrii, zadní levé dveře, sadu spojovacího materiálu) a dále byla k výsledné částce připočtena daň z přidané hodnoty ve výši 14 728,29 Kč a nadto vyúčtovala žalované za půjčení náhradního vozidla částku 18 634 Kč fakturou [číslo] vystavenou dne 15. 12. 2017 a splatnou ke dni 25. 12. 2017, dle které byla k půjčovnému v částce 15 400 Kč připočtena daň z přidané hodnoty ve výši 3 234 Kč, přičemž částka odpovídající vyúčtované dani z přidané hodnoty byla v obou případech ze strany žalované žalobkyni uhrazena (což dokládají příjmové doklady ze dne 15. 12. 2017). 1. Sporné bylo mezi účastníky to, zda žalobkyně provedla na automobilu žalované opravy dle požadavků žalované a jaké konkrétní opravy provedla či naopak neprovedla a zda tedy žalobkyni vůči žalované vzniklo právo na úhradu ceny za opravu vozidla i vzhledem k časové délce prováděných úkonů a dále to, zda a v jaké výši žalobkyni vůči žalované vznikl nárok na nájemné za užívání náhradního vozidla. 1. Z doloženého prohlášení žalobkyně podepsaného žalovanou plyne, že žalovaná předmětný automobil od žalobkyně převzala zpět dne 15. 12. 2017, a to bez zadních parkovacích čidel, které měly být dodány do 15. 1. 2018. Následně byla dne 4. 1. 2018 provedena prohlídka automobilu, což dosvědčuje doložený zápis o prohlídce po opravě, přičemž bylo zjištěno, že vozidlo je nepojízdné. V návaznosti na prohlídku byl dne 23. 1. 2018 sepsán zápis o poškození motorového vozidla, který žalovaná rovněž doložila. Z doloženého zakázkového listu lze dovodit, že dne 28. 2. 2018 bylo vozidlo dopraveno do servisu [právnická osoba] k provedení oprav. Daňovým dokladem ze dne 15. 3. 2018 splatným dne 15. 3. 2018 vystaveným [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] byla žalované vyúčtována cena za demontáž ventilového víka. V tomto daňovém dokladu bylo dále uvedeno, že bylo zjištěno poškození motoru a doporučuje se jeho oprava s tím, že náklady na náhradní díly činí asi 127 000 Kč. Rozsudkem pro uznání vydaným dne 28. 6. 2021 Okresním soudem v Břeclavi pod č. j. 9 C 262/2020-53 bylo žalované vůči žalobkyni přiznáno právo na zaplacení částky 126 958,24 Kč z titulu škody způsobené žalobkyní na vozidle žalované v době, kdy dotčené vozidlo bylo v servisu žalobkyně. 1. K úhradě žalované částky byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou ze dne 7. 2. 2020. 1. Pro posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně na zaplacení ceny za opravu vozidla žalované je podstatné, zda mezi účastníky vůbec byla řádně uzavřena smlouva o dílo se všemi náležitostmi, které musí taková smlouva obsahovat tak, jak to předpokládá § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.“ Jak vyplývá přímo ze shora citovaného ustanovení, musí smlouva o dílo dále obsahovat cenu, kterou má objednatel zhotoviteli zaplatit. Způsob, kterým musí být cena díla určena, rozvádí § 2586 odst. 2 občanského zákoníku:„ Cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.“ Žalobkyně však řádně nevymezila ani obsah smlouvy o dílo (v žalobě hovoří pouze obecně o„ opravě“) ani způsob, jakým byla cena díla ujednána. 1. Ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) zakotvuje povinnost tvrzení v civilním soudním řízení, když určuje, že„ (1) K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení“. V témže ustanovení je pak pod písm. b) účastníkům uloženo„ plnit důkazní povinnost“. Což je dále rozvedeno v § 120 odst. 1 o. s. ř., který stanoví, že„ účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení“. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k prokázání skutečnosti, že byla mezi účastníky platně uzavřena smlouva o dílo obsahující shora popsané esenciální náležitosti, leží na žalobkyni, jelikož je to právě ona, komu by bylo prokázání této skutečnosti ku prospěchu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 32 Cdo 6/2011 ze dne 26. 1. 2012). 1. Nutno konstatovat, že žalobkyně toto své břemeno tvrzení (tím méně pak navazující břemeno důkazní) neunesla, jelikož ani přes výzvu soudu neuvedla, kdy a jakým způsobem byla smlouva o dílo mezi účastníky uzavřena, zda a jakým způsobem byl vymezen rozsah oprav a zda a jakým způsobem byla sjednána cena za dílo. Bez uvedení těchto tvrzení bylo pro soud nemožné žalovaný nárok posoudit, neboť nebylo možné ani dospět k závěru, zda tvrzená smlouva o dílo byla uzavřena platně. 1. Za této situace se soud musel dále zabý