13 C 147/2021-24 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení 2 587 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] se žalovanou uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě této smlouvy poskytl žalované finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala kromě jistiny ve výši 5 000 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně také úrok, poplatek za vyhodnocení úvěru, poplatek za sjednání úvěru a inkasní poplatek, přičemž celkově se tak zavázala uhradit 9 086 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce postupoval dle svých vnitřních kritérií, v souladu s nimiž osoba, které má být úvěr poskytnut, nesmí mít více než tři závazky u jiných věřitelů a nesmí proti ní být vedeno exekuční ani insolvenční řízení. Tyto informace jsou ze strany právního předchůdce žalobkyně prověřovány lustrací v ISIR, v Centrální evidenci exekucí a v databázích inkasních agentur. Dále musí zájemce při podání žádosti o úvěr pravdivě uvést své příjmy a výdaje. V této souvislosti žalobkyně dále zdůraznila, že zákon o spotřebitelském úvěru neobsahuje taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posuzovat úvěruschopnost spotřebitele a neupravuje ani rozsah nebo způsob kontroly poskytnutých informací, tudíž je poskytovateli úvěru přiznán značný prostor k uvážení, podle jakých informací se má úvěruchsopnost dokládat a prověřovat. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nehradila. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalované oznámena. Žalovaná pak zůstala žalobkyni dlužna 1 512,12 Kč na jistině, 47,37 Kč na úroku, 102,88 Kč na poplatku za vyhodnocení úvěru, 569 Kč na poplatku za sjednání úvěru a 355,63 Kč na inkasním poplatku. S ohledem na prodlení žalované s úhradou žalobkyně po žalované požadovala rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 11. 10. 2018, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky, do zaplacení. 1. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 1. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované částku 5 000 Kč, přičemž z textu smlouvy je zřejmé, že žalovaná převzala shora uvedenou částku v hotovosti v místě svého bydliště. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s úrokem v pevné výši 481 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 2 000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 355 Kč a inkasním poplatkem ve výši 1 250 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 649 Kč. Dle doložené transakční historie žalovaná uhradila z titulu předmětné smlouvy částku v celkové výši 6 499 Kč. 1. Žalobkyně dále doložila žádost o úvěr podepsaný žalovanou. Dle zde uvedených údajů měla být žalovaná v době poskytnutí úvěru zaměstnána s čistou mzdou 14 500 Kč měsíčně. Tato skutečnost byla ověřena na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek, které žalobkyně doložila. Z předmětné pracovní smlouvy bylo soudem zjištěno, že žalovaná byla zaměstnána na dobu neurčitou jako pomocná dělnice dřevovýroby. Z výplatních pásek je pak zřejmé, že v měsíci dubnu 2017 činila čistá mzda žalované 14 464 Kč, v měsíci květnu 2017 činila čistá mzda žalované 15 672 Kč a v měsíci červnu 2017 činila čistá mzda žalované 13 480 Kč. Žalovaná měla mít vlastní bydlení a její výdaje spojené s bydlením měly činit 2 990 Kč měsíčně. K tomuto žalobkyně doložila doklady SIPO, dle kterých žalovaná v měsících duben 2017, květen 2017 a červen 2017 uhradila za plyn, energie a vodu částku 2 990 Kč Náklady žalované na dopravu, jídlo apod. měly činit 3 140 Kč měsíčně. Tato žádost obsahovala také čestné prohlášení žalované o tom, že veškeré jí uvedené informace jsou úplné a pravdivé. 1. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. 1. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 26. 2. 2020. 1. Je zjevné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 1. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 1. Pro právního předchůdce žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 1. Způsob, jakým měl právní předchůdce žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 1. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že„ Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 1. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv.„ maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále také jen„ Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice:„ 1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že„ musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“ 1. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků). 1. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je„ porovnání příjmů a výdajů“ a„ způsob plnění dosavadních z