13 C 206/2021-62 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala původně zaplacení 9 380,90 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] se žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem a poplatky ve 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce vycházel především z informací, které o svých majetkových poměrech sdělil žalovaný a které byly ověřeny prostřednictvím dokladů vyžádaných od žalovaného, přičemž tyto informace jsou uvedeny v žádosti o úvěr. Žalovaný přitom svým podpisem stvrdil, že jím poskytnuté údaje jsou úplné, přesné a pravdivé. Dále právní předchůdce žalobkyně provedl lustraci žalovaného ve veřejných registrech. V této souvislosti žalobkyně podotkla, že v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů by se žalovaný mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu a že nepochybně není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr dopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Žalobkyně zde odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, v němž soud dospěl k závěru, že je postačující, aby listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, a tudíž není důvod pochybovat o tom, že tyto listiny byly skutečně předloženy a na rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 367/2020-170, v němž tento soud konstatoval, že pokud žalovaný neuvede měsíční platby domácnosti, nelze klást tuto skutečnost k tíži druhé smluvní strany a v této situaci je správné přikročit k posouzení těchto výdajů dle ekonomického modelu. Žalovaný však ujednané splátky řádně a včas nehradil a zůstal právnímu předchůdci žalobkyně dlužen 3 600 Kč na jistině úvěru. Část závodu společnosti [právnická osoba] zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů byla následně převedena na společnost [právnická osoba] a posléze byla pohledávka za žalovaným z titulu předmětné smlouvy postoupena žalobkyni. Žalobkyně pak po žalovaném dále požadovala kromě neuhrazené jistiny také zaplacení smluvní pokuty, a to původně ve výši 5 780,90 Kč, úroku ve výši 12,17 % ročně z částky 3 600 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení vyčísleného do 20. 5. 2020 ve výši 992,32 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 3 600 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou. 2. Podáním ze dne 11. 2. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do části požadované smluvní pokuty ve výši 780,90 Kč, a to z důvodu, že původně naúčtovaná smluvní pokuta přesahovala výši, již lze po spotřebiteli dle zákona požadovat. V rozsahu tohoto zpětvzetí pak bylo řízení částečně zastaveno usnesením zdejšího soudu č. j. EPR 2819/2021-8 ze dne 8. 3. 2021 a předmětem řízení tak zůstala vedle dalších požadovaných nároků pouze smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, která mu byla předána v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem ve výši 25,85 % ročně, poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 2 200 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 1 900 Kč (celkem 17 300 Kč) právnímu předchůdci žalobkyně vrátit ve 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč. V článku V.4 smlouvy pak byla pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaný ocitne v prodlení s tím, že souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Nedílnou součástí smlouvy byl rovněž předpis splátek. Dle doložené transakční historie žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkovou částku 13 700 Kč. 5. Žalobkyně dále doložila žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru podepsanou žalovaným. Žalovaný zde uvedl, že je zaměstnán jako dělník ve výrobě na dobu určitou do 31. 8. 2017 s pravidelným čistým měsíčním příjmem ve výši 16 384 Kč, což bylo ověřeno prostřednictvím pracovní smlouvy ze dne [datum], kterou žalobkyně doložila a prostřednictvím výpisů z účtu žalovaného za měsíce říjen 2016 až prosinec 2016, které žalobkyně rovněž doložila a z nichž je zřejmé, že v měsíci říjnu 2016 byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 17 362 Kč, v měsíci listopadu 2016 byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 14 501 Kč a v měsíci prosinci 2016 byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 17 289 Kč. Nadto je z těchto výpisů patrné, že v měsíci říjnu 2016 odešly z účtu žalovaného či z něj byly vybrány finanční prostředky v celkové výši 17 962,53 Kč, přičemž ke konci tohoto měsíce byl zůstatek na účtu nulový, v měsíci listopadu 2016 odešly z účtu žalovaného či z něj byly vybrány finanční prostředky v celkové výši 15 033 Kč, přičemž ke konci tohoto měsíce činil zůstatek na účtu 66,68 Kč a v měsíci prosinci 2016 odešly z účtu žalovaného či z něj byly vybrány finanční prostředky v celkové výši 24 169,81 Kč, přičemž ke konci tohoto měsíce činil zůstatek na účtu 1,89 Kč. Dle poskytnutých údajů měl žalovaný bydlet u rodičů. Své pravidelné měsíční výdaje žalovaný uvedl ve výši 5 000 Kč s tím, že tyto výdaje měly představovat náklady na stravování. Žalobkyně předložila také finanční analýzu provedenou zaměstnancem právního předchůdce žalobkyně, v rámci níž dospěl tento zaměstnanec po odečtení výdajů žalovaného a měsíční rezervy v částce 1 000 Kč od jeho příjmů k závěru, že žalovanému zůstávají měsíčně k dispozici volné finanční prostředky v částce 10 384 Kč, a tudíž je schopen hradit splátky úvěru. Konečně žalobkyně doložila též scoring žalovaného provedený zaměstnancem právního předchůdce žalobkyně, po jehož provedení vyhodnotil tento zaměstnanec žalovaného jako výborného klienta. 6. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že ke dni [datum] byla část obchodního závodu [právnická osoba] [anonymizováno] převedena na společnost [právnická osoba] Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 18. 12. 2020, jejíž odeslání téhož dne žalobkyně prokázala podacím lístkem a v níž byla žalovanému poskytnuta lhůta k úhradě do 2. 1. 2021. 7. Je zjevné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 8. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 9. Pro právního předchůdce žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 10. Způsob, jakým měl právní předchůdce žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravide