13 C 231/2021-95 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení celkové částky 4 950,98 Kč s tím, že se co do výše 448 Kč jedná o cenu za pronájem dvou přijímacích zařízení, které právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba]) žalované přenechal k užívání za účelem přijímání služeb elektronických komunikací poskytovaných žalované na základě smluv o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, co do výše 98,99 Kč se jedná o připojovací poplatek, co do výše 403,99 Kč o poplatek účtovaný za marný výjezd servisního technika, kterého si žalovaná objednala a konečně co do výše 4 000 Kč se jedná o smluvní pokutu, kterou je žalovaná povinna žalobkyni uhradit v důsledku porušení povinnosti vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutá přijímací zařízení. Shora specifikované pohledávky za žalovanou byly následně postoupeny na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. S ohledem na prodlení žalované s úhradou dlužné částky požadovala žalobkyně po žalované také zaplacení zákonného úroku z prodlení ze všech žalovaných částek vyjma smluvní pokuty, a to vždy ode dne následujícího po splatnosti každého jednotlivého vyúčtování do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytovat žalované internet a televizi na adrese [adresa]. Tento poplatek byl žalované vyúčtován fakturou [číslo] ze dne 15. 2. 2017 splatnou k 5. 3. 2017. Za účelem přijímání těchto služeb se právní předchůdce žalobkyně dále zavázal žalované pronajmout MODEM WIFI ED3 0 za cenu 70 Kč měsíčně a HD BOX rovněž za cenu 70 Kč měsíčně. Jak plyne z doloženého zakázkového listu, žalované byla předmětná zařízení dodána dne 18. 1. 2017. Ve smlouvě se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu dle ceníku v případě, že nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku, přičemž výše této smluvní pokuty činila 2 000 Kč za každé zařízení. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena další smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytovat žalované internet a televizi tentokrát na adrese [adresa]. Za účelem přijímání těchto služeb se právní předchůdce žalobkyně i zde zavázal žalované pronajmout MODEM WIFI ED3 0 za cenu 70 Kč měsíčně a HD BOX rovněž za cenu 70 Kč měsíčně a i v této smlouvě se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu dle ceníku v případě, že nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku. Z doloženého zakázkového listu plyne, že si žalovaná objednala připojení služeb technikem, avšak nebyla z jeho strany v dohodnutý čas zastižena. 4. Fakturou [číslo] ze dne 15. 3. 2017 splatnou k 5. 4. 2017, fakturou [číslo] ze dne 15. 4. 2017 splatnou k 5. 5. 2017, fakturou [číslo] ze dne 15. 5. 2017 splatnou k 5. 6. 2017 a fakturou [číslo] ze dne 15. 6. 2017 splatnou k 5. 7. 2017 byla žalované mimo jiné vyúčtována měsíční cena za pronájem přijímacích zařízení vždy v částce 140 Kč (z titulu posledního vyúčtování pak žalobkyně požadovala pouze zaplacení částky 28 Kč). 5. Dopisem ze dne 9. 8. 2017 právní předchůdce žalobkyně odstoupil od všech smluv o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřených se žalovanou s účinností ke dni 20. 8. 2017, a to v souladu s článkem 2.7.3.2 Všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti [právnická osoba] pro domácnosti, dle kterého byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn od smlouvy odstoupit mimo jiné, pokud žalovaná neuhradí přes upozornění v průběhu trvání smlouvy jakákoli tři vyúčtování. Zároveň právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě nedoplatku za jednotlivá vyúčtování a požádal o vrácení pronajatých zařízení do 3. 9. 2017 s tím, že v opačném případě jí může být naúčtována smluvní pokuta dle ceníku ve výši 4 000 Kč. 6. Na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum] byly pohledávky za žalovanou vzniklé z titulu výše uvedených smluv postoupeny na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. 7. Konečně byla žalovaná k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 30. 7. 2019. 8. Na základě shora uvedených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi právním předchůdce žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a v souvislosti s nimi dále také nájemní smlouva (jejímž předmětem byla přijímací zařízení) tak, jak to předpokládá § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.“ Jelikož žalovaná řádně nehradila dohodnuté nájemné, došlo ze strany právního předchůdce žalobkyně v souladu s obchodními podmínkami k odstoupení od smluv o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací tak, jak to umožňuje § 2001 občanského zákoníku:„ Od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.“ Pohledávky za žalovanou z této smlouvy byly následně v souladu s ustanovením § 1 879 občanského zákoníku, který stanoví, že„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupeny na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejich vymáhání. Soud proto žalovanou k úhradě dlužného nájemného v celkové výši 448 Kč zavázal. Jako oprávněný shledal soud rovněž požadavek na zaplacení připojovacího poplatku ve výši 98,99 Kč a poplatku za výjezd servisního technika ve výši 403,99 Kč, neboť tyto poplatky byly řádně dohodnuty v ceníku právního předchůdce žalobkyně. Konečně vznikl žalobkyni vůči žalované nárok na zaplacení smluvní pokuty, jež byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou sjednána za porušení povinnosti vrátit pronajatá přijímací zařízení tak, jak to umožňuje § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.“ Soud tuto smluvní pokutu posoudil jako platně sjednanou, neboť byla sjednána přímo v textu smlouvy s jasným odkazem na ceník právního předchůdce žalobkyně, kde byla uvedena její konkrétní výše. S ohledem na prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo požadovat z přiznaných nároků úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení je pak požadován vždy od prvního dne prodlení v zákonné výši. 9. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. Ohledně nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, a soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupkyně žalobkyně učinila ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). Žalobkyně v průběhu řízení vyslovila přesvědčení, že v daném případě nelze aplikovat § 14b advokátního tarifu upravující sazbu nákladů pro soudní řízení zahájená návrhem podaným na ustáleném vzoru opakovaně týmž žalobcem, neboť se dle jejího názoru o takový návrh nejedná, když nejde o žalobu, v níž by se měnila pouze identifikace žalovaného a žalovaná částka. Zdůraznila, že ve svém návrhu uvedla zcela konkrétní a určitá tvrzení týkající se vzniku uplatněného nároku. Uvedla, z jakého právního titulu se domáhá zaplacení pohledávky, co je předmětem smluvního vztahu, na základě kterého pohledávka vznikla, jaké služby byly žalované poskytovány, v jakém období nebyla uhrazena cena za poskytnuté služby, z čeho konkrétně sestává žalovaná pohledávka, kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné pohledávky apod. a musela také posoudit, které pohledávky je možno uplatnit v rámci soudního řízení. S výše uvedeným názorem žalobkyně se zdejš