20 C 118/2021-29 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně žalobou ve smyslu změny žaloby ze dne 29. 9. 2021 požadovala po žalovaném zaplacení částky 19 580 Kč s příslušenstvím. Tato částka představuje co do částky 18 980 Kč příspěvek za nepojištěné vozidlo [registrační značka], [VIN kód], které žalovaný provozoval od 14. 5. 2019 do 29. 2. 2020 bez platně sjednaného pojištění odpovědnosti způsobené provozem vozidla. Vedle toho se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 2 x 300 Kč (za dvě období od 14. 5. 2019 do 31. 10. 2019 a od 1. 11. 2019 do 29. 2. 2020), tj. 600 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání. 3. Z předložených důkazů soud zjistil, že žalovaný byl provozovatelem osobního automobilu [registrační značka], [VIN kód], s objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3. V době od 14. 5. 2019 do 29. 2. 2020, tedy po dobu 292 dnů, nebyla k tomuto vozidlu uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti způsobené provozem vozidla. Žalobkyně dopisem ze dne 9. 9. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do Garančního fondu žalobkyně ve výši 7 865 Kč (121 dní x 65 Kč) a výzvou ze dne 30. 1. 2020 k úhradě příspěvku ve výši 11 115 Kč (171 dní x 65 Kč), a to nejpozději do 60 dní od doručení výzvy. Současně byl žalovaný upozorněn, že pokud zaplatí příspěvek ve stanové lhůtě, nebude žalobkyně požadovat náklady na mimosoudní vymáhání ve výši 300 Kč. Žalovaný příspěvek nezaplatil, a to ani přes další upomínky žalobkyně ze dne 13. 5. 2020 a ze dne 31. 12. 2020 a rovněž ani přes předžalobní upomínky ze dne 11. 1. 2021 a ze dne 1. 6. 2021, které byly odeslány dne 1. 6. 2021 a 12. 1. 2021. 4. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla mimo jiné platí, že na pozemní komunikaci může provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona. Dle § 4 odst. 1 zákona, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle § 4 odst. 4 zákona, osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle § 4 odst. 7 zákona, výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. Dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., denní sazba příspěvku pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč. Dle § 2a této vyhlášky, výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. činí 300 Kč. 5. Soud na základě předložených listinných důkazů vzal za prokázané, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu s objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, ke kterému nebylo v období od 14. 5. 2019 do 29. 2. 2020, tedy po dobu 292 dnů sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit žalobkyni za dobu, po kterou bylo toto vozidlo provozováno v rozporu se zákonem příspěvek ve výši 18 980 Kč (65 Kč x 292 dnů) a rovněž náklady na jeho uplatnění ve výši 2 x 300 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný z této částky ničeho neuhradil, soud zavázal žalovaného k zaplacení dlužné částky v celkové výši 19 580 Kč, a to včetně úroku z prodlení v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požadovala od 17. 3. 2020 a od 24. 11. 2020, tedy od data pozdějšího, než žalobkyni vznikl nárok, do zaplacení. 6. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, proto jí soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen„ vyhláška“, za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu - žaloba, předžalobní výzva k plnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal odměnu za jeden úkon - rozšíření žaloby dle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 vyhlášky, tj. 1 580 Kč (tarifní hodnota 11 415 Kč) a paušální odměnu ve výši 300 Kč (srov. § 13 vyhlášky). Dohromady přiznal soud žalobkyni včetně 21% DPH (584 Kč) z odměny a náhrad advokáta (2 780 Kč) náhradu nákladů řízení ve výši 4 364 Kč.