20 C 174/2021-18 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 230 Kč s příslušenstvím z titulu pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum]. Požadovaná částka představuje jednak dlužné pojistné za období od 9. 7. 2020 do 16. 10. 2020 a jednak náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného v částce 600 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o.s.ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena pojistná smlouva [číslo] – [anonymizována čtyři slova] se sjednaným počátkem pojištění od téhož dne. Na základě této smlouvy se žalovaný zavázal platit roční pojistné ve výši 4 048 Kč, a to v ročních splátkách. Následně došlo ke zvýšení pojistného v souladu s podmínkami na částku 6 009 Kč ročně od 9. 7. 2020. Žalovaný sjednané pojistné neplatil řádně a včas, následně smlouva zanikla z důvodu neplacení pojistného ke dni 16. 10. 2020. Žalovanému vznikl dluh sestávající z dlužného pojistného ve výši 1 630 Kč za pojistné období od 9. 7. 2020 do 16. 10. 2020 a poplatků za upomínání ve výši 600 Kč, vyměřených v souvislosti s prodlením žalovaného dle předloženého sazebníku poplatků žalobkyně za vymáhání pojistného. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes písemné výzvy žalobkyně ze dne 24. 8. 2020, 11. 8. 2020, 24. 11. 2020, 13. 1. 2021, ani přes předžalobní upomínku ze dne 12. 2. 2021. 4. Podle § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve spojení s § 2772 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vzniká pojištění odpovědnosti z provozu vozidla prvním dnem po uzavření smlouvy, není-li ujednána doba vzniku pojištění. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. 5. Listinné důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena [datum] smlouva o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), ve které se žalovaný zavázal platit roční pojistné ve výši 4 048 Kč, které bylo následně v souladu s pojistnými podmínkami zvýšeno pro období od 9. 7. 2020 na částku 6 009 Kč ročně. Pojištění bylo ukončeno pro neplacení pojistného. Za období od 9. 7. 2020 do 16. 10. 2020, kdy došlo k zániku pojištění, dluží žalovaný žalobkyni na pojistném částku 1 630 Kč a částku 600 Kč za upomínání. Nezaplacením pojistného ve lhůtě splatnosti se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo v souladu s § 1970 o. z. právo požadovat po žalovaném vedle plnění i úroky z prodlení z dlužné částky, jejichž výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyni tak vznikl nárok na částku 136 Kč, která tvoří kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužných splátek za dobu od 17. 10. 2020 do 12. 7. 2021. Se zřetelem na všechny shora uvedené skutečnosti soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, proto jí soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu - žaloba, předžalobní výzva k plnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč. Dohromady přiznal soud žalobkyni (včetně 21 % DPH z odměny a náhrad advokáta) náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Jelikož se v dané věci jedná o tzv. formulářovou žalobu podávanou žalobkyní opakovaně v obdobných věcech (sp. zn. řízení vedených u zdejšího soudu 6 C 241/2021, 22 C 242/2021), soud ve věci aplikoval § 14b uvedené vyhlášky.