20 C 226/2021-17 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 370 Kč s příslušenstvím z titulu účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému koncové zařízení. Požadovaná částka 4 370 Kč představuje součet neuhrazených splátek za koncové zařízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil následující skutkový stav. Účastníci sjednali dne [datum] účastnickou smlouvu [číslo] o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byla kupní smlouva na koncové zařízení typu Samsung [anonymizována tři slova] v ceně 12 998 Kč, přičemž část kupní ceny ve výši 8 628 Kč žalovaný uhradil jako akontaci při převzetí koncového zařízení. Zbytek ceny 4 370 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 23 měsíčních splátkách po 190 Kč. Neuhrazením příslušné splátky ve splatnosti, se stávaly splatnými všechny dosud neuhrazené splátky. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné podmínky společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] a Pravidla pro prodej zařízení na splátky. Žalovaný splátku za zařízení řádně a včas neuhradil, proto se staly splatnými všechny dosud neuhrazené splátky, tyto žalobkyně žalovanému vyúčtovala dokladem [číslo] splatném dne 2. 6. 2020, v částce 4 370 Kč. Z důvodu neplnění závazků žalovaného žalobkyně účastnickou smlouvu vypověděla na základě výpovědi ze dne 6. 4. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 18. 5. 2021, odeslanou téhož dne. Soud nehodnotil další předložené důkazy – účastnické smlouva [číslo] nastavení služeb, ceník tarifů a služeb, neboť byly k posouzení merita věci nadbytečné. 4. Předložené listinné důkazy hodnotil soud podle § 132 o.s.ř. a dospěl k závěru, že účastníci platně uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb. V účastnické smlouvě [číslo] se žalobkyně mimo jiné zavázala poskytnout žalovanému ke koupi koncové zařízení typu Samsung [anonymizována tři slova] za kupní cenu 12 998 Kč, přičemž část kupní ceny ve výši 8 628 Kč měl žalovaný uhradit ve 23 měsíčních splátkách po 190 Kč. Tímto byla uzavřena kupní smlouva ve smyslu § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.“ Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou sjednaných splátek kupní ceny za koncové zařízení, vznikla mu smluvně sjednaná povinnost uhradit zbylé dosud neuhrazené splátky kupní ceny. Soud s ohledem na uvedené žalobě vyhověl v celém rozsahu a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 4 370 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný s plněním svého závazku ocitl v prodlení, vzniklo žalobkyni právo na úroky z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které požadovala od prvního dne prodlení dle vyúčtování dlužné částky, když dle § 1970 o. z.„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ 5. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvy). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč. Dohromady přiznal soud žalobkyni (včetně 21 % DPH z odměny a náhrad advokáta) náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát, a to např. v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 20 C 65/2021, 22 C 160/2021.