20 C 48/2021-21 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 54 966 Kč. Na základě smlouvy o poskytování a užívání služeb dopravního dispečinku a smlouvy o podnájmu [číslo] ze dne [datum] žalovaný užíval vozidlo žalobkyně a využíval služeb dopravního dispečinku, za což se zavázal žalobkyni hradit nájemné, pojistné a náklady za služby. Tyto své povinnosti žalovaný neplnil a zůstal žalobkyni dlužen částku 54 966 Kč, která představuje dlužné nájemné, pojistné, částku za spoluúčast na pojistných událostech, dluh za zařízení [anonymizováno]. Na základě uznání dluhu ze dne 20. 8. 2018 žalovaný dluh uznal. Dále se žalobkyně domáhala smluvní pokuty 0,3 % denně z dlužné částky 54 966 Kč, a to za dobu od 21. 12. 2019 do 24. 11. 2020 ve výši 56 065,32 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů, a to z uznání dluhu a dohody o splátkách ze dne [datum] soud zjistil, že mezi účastníky, kteří jednali jako podnikatelé, byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování a užívání dopravního dispečinku a smlouva o podnájmu [číslo] na základě které se žalovaný zavázal žalobkyni hradit měsíčně za služby nájemné 9 249 Kč, pojistné vozidla 1 751 Kč, za poskytovanou službu dopravního dispečinku a za uskutečnění zakázky v daném měsíci paušální odměnu 20 Kč za každou uskutečněnou zakázku. Dále se žalovaný zavázal ke dni skončení smlouvy odkoupit od žalobkyně taxametr s tiskárnou, CAN-BUS adaptér, střešní svítilnu [anonymizováno] [příjmení], vše v hodnotě 17 500 Kč a zavázal se, že pokud na vozidle vznikne škoda hrazená z pojištění vozidla, uhradí spoluúčast na pojistné události. Žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni na základě výše uvedených smluv ve výši 54 966 Kč, a to na nájemném a pojistném za měsíce červen a červenec 2018 ve výši 22 000 Kč, na paušální odměně za dobu od března 2018 do července 2018 ve výši 10 466 Kč, na minimálních platbách spoluúčasti za poškození plastových krytů kol 5 000 Kč, na zařízení [anonymizováno] 17 500 Kč. Tento uznaný dluh se žalovaný zavázal zaplatit do 20. 12. 2019 v měsíčních splátkách. V případě, že se žalovaný dostane do prodlení, byl povinen uhradit smluvní pokutu 0,3 % denně z dlužné částky. Žalovaný dluh neuhradil a dostal se do prodlení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 23. 10. 2020, kde byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 7 dnů. 4. Dle § 2053 zákona č. 89/2019 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 5. Dle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 6. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni, plynoucí z uzavřené smlouvy o poskytování a užívání dopravního dispečinku a smlouvy o podnájmu [číslo] ze dne [datum] uznal co do důvodu a výše, kdy tak dluh uznal ve smyslu § 2053 o. z., přičemž dle vyvratitelné právní domněnky se má za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Uznáním dluhu tak došlo k přesunu důkazního břemene na žalovaného, který musí v případě sporu prokázat, že dluh, jehož splnění se žalobkyně na něm domáhá, neexistuje. Protože domněnka o existenci dluhu v době uznání v řízení nebyla nikterak vyvrácena (když důkazní břemeno o zániku či neexistenci uznaného dluhu se přesunulo na žalovaného), soud považuje žalobu v rozsahu tohoto uznaného a splatného, avšak dosud neuhrazeného závazku za oprávněnou, a tedy žalobě v rozsahu částky 54 966 Kč vyhověl. 7. Soud se dále zabýval otázkou oprávněnosti požadavku na zaplacení smluvní pokuty dle § 2048 a násl. o.z. Jak bylo uvedeno výše, v řízení bylo prokázáno, že žalovaný vystupoval při uzavření předmětných smluv jako podnikatel. Ustanovení § 1797 o. z. výslovně stanoví, že„ podnikatel, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, nemá právo se dovolávat neplatnosti této smlouvu z titulu lichvy.“ Žalovaný se tedy nemůže dovolávat ustanovení § 1796 o. z. a smlouva nemůže být za žádných okolností považována za neplatnou z tohoto titulu. Pokud jde o možnou neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, pak je třeba odkázat na rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 101 VSPH 803/2018-58 ze dne 13. 12. 2018, dle kterého„ Neumožňuje-li totiž zákon podnikateli napadnout neplatnost smlouvy pro její lichevní charakter tj. z důvodů zneužití tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti podnikatele, tedy pro zjevně úmyslné protiprávní jednání vůči němu, tím spíše nemůže podnikatel namítat neplatnost ujednání o úrocích pouze pro jejich nepřiměřenou výši, kterou shledává nemravnou.“ Ke stejnému závěru Vrchní soud v Praze dospěl také v rozsudku č. j. 101 VSPH 874/2018-74. V řízení přitom z předložených důkazů nevyšly najevo skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na to, že okolnosti, za nichž byla smlouva sjednána, se příčí dobrým mravům, když nadto žalovaný nic takového ani netvrdil a po celou dobu řízení byl nečinný. Vzhledem k převažující profesionalitě těchto vztahů lze obecně konstatovat, že citlivost k aspektům sociální spravedlnosti je v režimu obchodního práva mezi podnikateli o něco slabší, což může vést k tomu, že za poctivé v rovině obchodně právní lze-podle okolností-považovat ještě i postupy, které by se ve sféře obecného práva občanského mohly jevit již jako nemravné (obdobně viz též např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. září 2015, sp. zn. 23 Cdo 2309/2013). Je rovněž na místě zdůraznit, že do předmětné výše smluvní pokuta narostla z důvodu dlouhodobého prodlení žalovaného. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně listinnými důkazy prokázala svůj nárok, její žaloba je důvodná, proto jí soud v plném rozsahu vyhověl. 8. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, proto jí soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 4 442 Kč a náklady právního zastoupení – odměnu advokáta za dva a půl úkonu právní služby dle ustanovení § 11 odst. 1,2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, výzva- půlúkon). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení § 7 bodu 5. vyhlášky 5 580 Kč (při určování výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 111 031,32 Kč). Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle ust. § 13 vyhlášky ve výši 300 Kč za každý provedený úkon právní služby a 21 % DPH z odměny. Celkem tak náklady řízení činí 22 410,50 Kč.