22 C 169/2021-89 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím s tím, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba] se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému dne [datum] finanční prostředky ve výši 10 000 Kč Tyto finanční prostředky se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit do 28. 5. 2018. Předmětná smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právního předchůdce žalobkyně, kde se žalovaný zaregistroval a zadal své osobní údaje včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy, načež mu byl zřízen uživatelský účet, k němuž měl za pomocí přiděleného hesla přístup pouze žalovaný. Prostřednictvím tohoto uživatelského účtu žalovaný následně požádal o poskytnutí úvěru. Právní předchůdce žalobkyně rovněž ověřil úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházel z prohlášení žalovaného o tom, že má pravidelný měsíční příjem a že je schopen zápůjčku splatit. Dále právní předchůdce žalobkyně provedl rovněž lustraci žalovaného v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Poté byl žalovanému v rámci webového rozhraní právního předchůdce žalobkyně zaslán návrh smlouvy, který žalovaný v průběhu registrace odsouhlasil. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplatil. Následně byla pohledávka za žalovaným z titulu předmětné smlouvy postoupena na žalobkyni. S ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně požadovala také zaplacení úroku z prodlení, a to za období od 29. 5. 2018, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru do zaplacení v zákonné výši. 2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal, neboť si dle svých slov není vědom toho, že by s žalobkyní či s jejím právním předchůdcem uzavřel jakoukoli smlouvu o úvěru a že by mu z jejich strany bylo čehokoli plněno. Vyjádřil přitom přesvědčení, že smlouvu mohla bez jeho vědomí uzavřít jeho přítelkyně a že si na jeho bankovní účet mohla nechat zaslat peníze. Konečně uvedl, že v současnosti žádný bankovní účet nemá a číslo účtu, který měl dříve zřízen u poštovní spořitelny, si nepamatuje. 3. Žalobkyně soudu předložila„ Smlouvu o spotřebitelském úvěru“, dle které měl právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný měl tyto finanční prostředky vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru do 28. 5. 2018. Ve smlouvě bylo uvedeno rodné číslo žalovaného, telefonní číslo, e-mailová adresa a číslo bankovního účtu. Způsob, kterým měla být smlouva uzavřena, byl popsán v článku 3.1. a 3.2. Všeobecných obchodních podmínek pro smlouvy o zápůjčce. Žalovaný měl navštívit webové stránky právního předchůdce žalobkyně, kde zadal své osobní údaje, seznámil se se zněním smlouvy o zápůjčce a klikl na tlačítko„ Požádat“, načež mu byl zaslán SMS kód, jenž zadal do předmětného pole na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně, čímž smlouvu podepsal a odeslal ke schválení. K uzavření smlouvy pak mělo dojít okamžikem akceptace se strany právního předchůdce žalobkyně. K této smlouvě žalobkyně doložila ještě„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.“ 4. Žalobkyně dále doložila dokument, jenž měl představovat potvrzení o převedení finanční částky z účtu právního předchůdce žalobkyně na účet žalovaného, kdy však z tohoto dokumentu nelze jednoznačně dovodit, že by se jednalo o oficiální výpis z účtu právního předchůdce žalobkyně. 5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] měla být pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Předžalobní upomínkou z téhož dne, podanou k poštovní přepravě rovněž 2. 2. 2021, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. 6. Je zjevné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ K uzavření této smlouvy přitom mělo dojít za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že„ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat“ a s § 561 odst. občanského zákoníku, který stanoví, že„ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož ustanovení § 7„ k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.“ 7. Podpis žalovaného měl být údajně dle všeobecných obchodních podmínek nahrazen zadáním unikátního SMS kódu do příslušného pole na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně. Žalobkyně však ničím neprokázala, že tento SMS kód byl žalovanému skutečně zaslán a že jej žalovaný posléze skutečně zadal do příslušného pole na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně a stvrdil tak svou vůli smlouvu uzavřít, když v předmětné smlouvě není namísto podpisu žalovaného žádný SMS kód uveden. Samotná skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně znal rodné číslo žalovaného, číslo jeho mobilního telefonu a e-mail jednoznačně nedokládá uzavření předmětné smlouvy ze strany žalovaného, nýbrž může svědčit kupříkladu pouze o tom, že žalovaný mohl být s právním předchůdcem žalobkyně v jiném smluvním vztahu již předtím, než měla být uzavřena předmětná smlouva (a tudíž mohl mít právní předchůdce žalobkyně tyto údaje k dispozici z dřívější doby), či o tom, že ke zneužití těchto údajů mohlo dojít ze strany jiné osoby. Soud tedy nemohl dospět k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření předmětné smlouvy o úvěru. 8. Za nastalé situace se soud musel zabývat tím, zda právnímu předchůdci žalobkyně nevzniklo vůči žalovanému právo na úhradu požadované částky 10 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku:„ Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Ani tuto skutečnost však žalobkyně neprokázala, když soudu nedoložila výpis z bankovního účtu jasně prokazující, že z tohoto účtu skutečně odešla finanční částka 10 000 Kč na jí uváděný účet a v návaznosti na to neprokázala, že tento účet patřil skutečně žalovanému. 9. S ohledem na shora uvedené musel soud žalobu v celém rozsahu zamítnout. 10. Právo na náhradu nákladů řízení by měl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. žalovaný, který byl v řízení plně úspěšný. Žalovaný však výslovně uvedl, že po žalobkyni náhradu nákladů řízení nepožaduje a soud proto rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich náhradu.