22 C 211/2020-82 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 42 431,49 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] a na základě této smlouvy poskytla žalovanému dne [datum] na jeho účet finanční prostředky ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 16,2 % ročně žalobkyni splatit v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 1 954 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky, v souladu s nimiž byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému poplatky dle sazebníku. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posouzena schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně uvedla, že zjišťovala průměrný příjem žalovaného na podkladě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na jeho běžném účtu za pomocí svého vnitřního systému. Současně probíhala kontrola zdrojů příjmů a jejich vzájemného poměru, v rámci které jsou vyřazeni klienti s vysokým podílem sociálních transferů, jako jsou důchody, podpora v nezaměstnanosti, příspěvky na bydlení apod. Rovněž výdaje žalovaného byly vypočítávány vnitřním systémem žalobkyně na základě pravidelných i nepravidelných výdajů na jeho účtu. Na účtu žalovaného přitom nebyly viditelné nestandardní transakce indikující zvýšené riziko nemožnosti dostát závazkům. Do výpočtu byly zahrnuty také výdaje na splátky úvěrů zjištěné z interních dat žalobkyně, z dat [právnická osoba] a z dat z registrů BRKI a NRKI. Konečně žalobkyně kontrolovala, zda žalovaný není v úpadku či zda proti němu není vedeno insolvenční řízení. Shora uvedeným postupem žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen splácet dohodnuté měsíční splátky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně úvěr v souladu s obchodními podmínkami zesplatnila ke dni 15. 10. 2018. Žalobkyně pak po žalovaném požaduje zaplacení částky 41 489,49 Kč na jistině, částky 11 436,74 Kč na kapitalizovaném úroku za období od 16. 5. 2018 do 27. 1. 2020, částky 3 942,86 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení za období od 15. 6. 2018 do 27. 1. 2020, částky 942 Kč na poplatcích představujících konkrétně dvakrát poplatek za pojištění ve výši 96 Kč, poplatek za upomínku ve výši 300 Kč a třikrát poplatek za výzvu k zaplacení dluhu ve výši 150 Kč, dále požaduje zaplacení úroku ve výši 16,2 % ročně z dlužné jistiny od 28. 1. 2020 do zaplacení a konečně požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a poplatků od 28. 1. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že na žádost žalovaného ze dne [datum] byla mezi účastníky dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky společně s úrokem ve výši 16,20 % ročně splatit v 60 měsíčních splátkách ve výši 1 954 Kč splatných vždy 15. dne v měsíci. Podle článku 1.7 smlouvy byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému poplatky za upomínky ve výši 300 Kč a poplatky za výzvy ve výši 500 Kč. V rámci této smlouvy bylo zároveň sjednáno pojištění, za které se žalovaný zavázal platit poplatek ve výši 96 Kč měsíčně. K této smlouvě žalobkyně doložila také Formulář pro předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru podepsaný žalovaným obsahující údaje o výši úvěru, výši a počtu pravidelných splátek, výši úrokové sazby, výši roční procentní sazby nákladů a výši poplatků. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal dne 15. 6. 2015. Z doložené transakční historie pak plyne, jakým způsobem žalovaný poskytnutý úvěr splácel. 4. Žalobkyně dále doložila výpis z běžného účtu žalovaného za dobu šesti měsíců předcházejících uzavření smlouvy, z něhož jsou patrné příjmové a výdajové transakce na tomto účtu, výpis informací o žalovaném uvedených v bankovním registru klientských informací, z něhož bylo zjištěno, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr jeden úvěrový kontrakt ve formě kreditní karty s úvěrovým limitem 15 000 Kč a výpis interních informací o podané žádosti žalovaného ze systému žalobkyně, z něhož je zřejmé, že žádost o úvěr byla žalovanému po provedeném scoringu schválena. 5. Žalovaný byl k úhradě dlužných splátek úvěru upomenut výzvami ze dne 2. 7. 2018, 23. 7. 2018 a 23. 8. 2018. Dopisem ze dne 17. 10. 2018 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru ke dni 15. 10. 2018 a zároveň byl vyzván ke splacení celého úvěru. K úhradě dlužné částky byl žalovaný dále vyzván ještě předžalobní upomínkou ze dne 13. 2. 2020. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného do 31. 11. 2016), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Podle § 1931 občanského zákoníku, bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. 9. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky splácet společně s úroky a poplatkem za pojištění v pravidelných dohodnutých splátkách a současně se zavázal hradit žalobkyni poplatky za upomínky a výzvy k úhradě dlužných částek. Ze strany žalobkyně pak došlo před uzavřením smlouvy k řádnému posouzení schopnosti žalovaného splácet dohodnuté splátky úvěru, a to prostřednictvím analýzy informací o příjmové a výdajové stránce žalovaného zjištěných z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u žalobkyně provedené za pomocí systému žalobkyně. Žalovaný si však své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, když nehradil sjednané splátky řádně a včas a ze strany žalobkyně proto došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 15. 10. 2018. Žalobkyně má tak právo na zaplacení požadované jistiny, smluvních úroků, poplatků, a s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou má rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 11. Ohledně nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla ve věci úspěšná a soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 698 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). 12. V souvislosti s náhradou nákladů řízení žalobkyně v žalobě odkázala na usnesení Městského soudu v Praze č.j. 91 Co 28/2015-11 ze dne 11. 2. 2015, který dospěl k závěru, že v případě návrhů podávaných žalobkyní nejsou splněny podmínky aplikace § 14b advokátního tarifu, tedy že se nejedná o tzv. formulářovou žalobu. Tento závěr odůvodnil tím, že ačkoli žalobkyně opakovaně podává návrhy na vydání elektronických platebních rozkazů, jimiž uplatňuje pohledávky z různých bankovních produktů zpravidla úvěrového charakteru, množství proměnných skutkových okolností, které musí být vtělovány do jednotlivých návrhů v rámci vylíčení rozhodných skutečností, představuje značnou variabilitu doplňovaných údajů a lze proto těžko hovořit o ustálenosti a opakovatelnosti vzorů. Dále konstatoval, že právní služby poskytnuté při formulaci takového způsobilého návrhu lze jen obtížně považovat za mechanickou rutinní činnost, jež by nezasluhovala plné odměny v rámci nahrazování nákladů řízení. S tí