22 C 26/2020-237 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem nově vytvořeného pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] (je-li dále uváděno parcelní číslo pozemku bez katastrálního území, rozumí se jím pozemek v k. ú. [obec]), zapsaného na [list vlastnictví] evidovaném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj – [stát. instituce], o výměře [výměra] (dále též jen„ sporný pozemek“), který je vyznačen v geometrickém plánu [číslo] [rok] vyhotoveném společností [právnická osoba] (dále též jen„ geometrický plán“). Z podané žaloby vyplynulo, že pozemek parc. [číslo] s dosud zapsanou výměrou [výměra] je podle údajů v katastru nemovitostí ve spoluvlastnictví žalovaných, kteří ho však neužívají. Je to naproti tomu žalobce, kdo část tohoto pozemku (a to o výměře [výměra]) užívá od roku [rok], kdy se stal spoluvlastníkem sousedícího pozemku parc. [číslo] později v roce [rok] jeho výlučným vlastníkem; kromě něj tak činí částečně i pan [příjmení] [jméno] [jméno] a paní [jméno] [příjmení]. Žalobce má proto zájem narovnat faktické a právní vztahy, a jelikož mezi ním a žalovanými nedošlo v tomto směru k dohodě, dovolává se institutu tzv. mimořádného vydržení. 2. Žalovaní nárok žalobce neuznali a na svou obranu předně uvedli, že pozemek parc. [číslo] jim byl vydán teprve v rámci restituce v roce [rok]. Následně žalovaní zjistili, že jeho část užívají vlastníci sousedních pozemků. Dovolává-li se žalobce mimořádného vydržení, namítají žalovaní, že jak on, tak jeho právní předchůdci měli povědomost o tom, že užívají část pozemku, který vlastní jiná osoba; neužívali tedy pozemek v dobré víře. Právním předchůdcům žalobce byly pozemky parc. [číslo] parc. č. st. [číslo], na kterém je postaven rodinný dům [adresa], přiděleny v roce [rok] Městským národním výborem [obec]. Skutečná výměra takto předaných pozemků je patrna z polního náčrtu z téhož roku. Pozemky byly v té době vytyčeny v terénu plotem a železnými trubkami, a proto nemohly vzniknout pochybnosti, jaký pozemek je do užívání (případně do vlastnictví) přebírán. Zájemce převzetí potvrdil svým podpisem, stejně jako jím potvrdil na polním náčrtu i to, že byl seznámen s rozdělením parcel a jejich vytyčením. Žalovaní tedy trvají na tom, že právní předchůdci žalobce měli povědomost o tom, jakou parcelu a o jaké výměře dostali do užívání, a proto nejistota ohledně určení těchto hranic je vyloučena; tím spíše, že i žalobce v kupní smlouvě z roku [rok] potvrdil, že je mu znám stav a výměra kupovaných nemovitostí. Žalobce se tedy nemůže dovolávat užívání předmětného pozemku poctivými předchůdci, a proto ani jeho držba nemůže být poctivá, řádná a pravá. Konečně žalovaní upozorňují, že když v roce [rok] započalo Ministerstvo zemědělství – Pozemkový úřad v [obec] s pozemkovými úpravami, do nichž byl zahrnut i předmětný pozemek, bylo zjištěno i to, že jej neoprávněně užívá žalobce. Není tedy pravda, že by se dozvěděl o tom, že předmětný pozemek užívá neoprávněně, až v roce [rok], jak tvrdí; žalovaní jsou přesvědčeni, že tuto vědomost měl již v roce [rok] a pozemkové úpravy ho v tom pouze utvrdily. 3. Na prvním místě musel soud vyřešit otázku, zda tu vůbec existuje naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na určení vlastnictví žalobce k výše uvedenému pozemku. Ustálená soudní praxe dospěla ke konstantnímu závěru, že určovací žaloba má preventivní charakter a má místo jednak tam, kde lze její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. V daném konkrétním případě sice žalobce k existenci naléhavého právního zájmu na určení vlastnictví výslovně nic netvrdí, z obsahu žaloby je nicméně zřejmé, že na určení vlastnického práva ke spornému pozemku naléhavý právní zájem má, neboť bez požadovaného určení by jeho vlastnické právo nemohlo být zapsáno do katastru nemovitostí, a tedy nebylo by možné dosáhnout souladu mezi stavem právním a faktickým. 4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaní jsou toho času v katastru nemovitostí zapsaní jako ideální spoluvlastníci pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra] s tím, že žalovaná 1) vlastní ideální jednu šestinu pozemku, žalovaný 2) ideální jednu čtvrtinu pozemku, žalovaný 3) ideální jednu šestinu pozemku, žalovaná 4) ideální jednu čtvrtinu pozemku a žalovaný 5) ideální jednu šestinu pozemku. Nabývacím titulem pro žalovanou 1) a žalované 3) a 5) bylo usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo], o schválení dědické dohody, a nabývacím titulem pro žalovaného 2) a žalovanou 4) bylo usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], o schválení dědické dohody. 5. Účastníci dále nečinili sporným, že dne [datum] nabyli manželé [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] (rodiče žalobce) a žalobce jako kupující do podílového spoluvlastnictví objekt k bydlení [adresa] na pozemku parc. č. st. [číslo] o výměře [výměra] a pozemek parc. [číslo] (louka) o výměře [výměra] od manželů [jméno] a [jméno] [příjmení] jako prodávajících. [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení] přešlo vlastnictví o id. ½ celku, na žalobce taktéž vlastnictví k id. ½ celku. Účastníci nerozporovali ani žalobní tvrzení o tom, že dne [datum] uzavřeli [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] jako dárci a žalobce jako obdarovaný darovací smlouvu, na jejímž základě se žalobce měl stát výlučným vlastníkem naposledy uvedených nemovitostí. 6. Účastníci se nicméně neshodli na tom, že žalobce vydržel vlastnické právo také k (části) pozemku parc. [číslo] to ať již podle § 1089 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), tedy tzv. řádným vydržením, anebo v režimu § 1095, ve spojení s § 3066 téhož zákona, tedy tzv. mimořádným vydržením. V této souvislosti se účastníci konkrétně neshodli na tom, zda na straně žalobce (jeho právních předchůdců) existoval nepoctivý úmysl, respektive zda na jeho straně absentovala dobrá víra (poctivost držby) ve smyslu § 992 a § 1089 odst. 1 občanského zákoníku. 7. Právnímu hodnocení věci musela nezbytně předcházet skutková zjištění o tom, kdy se žalobce jakožto osoba dovolávající se vydržení držby sporného pozemku ujal. Pokud by se ukázalo, že nedržel sporný pozemek po stanovenou vydržecí dobu, bylo by na místě zjistit, kdy došlo k uchopení držby jeho právními předchůdci. Pro případ, že by bylo vyloučeno tzv. mimořádné vydržení, bylo třeba zjistit, za jakých okolností k uchopení držby (právními předchůdci) došlo, tj. o jaký právní titul se držba opírala a jaké byly další okolnosti uchopení držby, a dále, zda žalobce po případném započtení držby právních předchůdců věc držel po stanovenou dobu. Konečně, za předpokladu splnění podmínek pro řádné či mimořádné vydržení by se soud zaměřil na to, zda se žalobce ujal držby v omluvitelném omylu a dobré víře o průběhu hranic (tzv. řádné vydržení), respektive zda se tak stalo při absenci nepoctivého úmyslu (tzv. mimořádné vydržení). 8. Soud ve věci nařídil jednání a místní šetření, na kterých provedl následující důkazy a zjistil tento skutkový stav: 9. Dle polního náčrtu [číslo] z [datum] měly být hranice pozemků nacházejících se v posuzované lokalitě, a to včetně pozemku parc. [číslo] vyznačeny v terénu železnými trubkami. Podpisem tohoto polního náčrtu potvrdil tehdejší uživatel [příjmení] [jméno], že se s vytyčením seznámil a že s ním souhlasí, jak vyplývá z ručně psaného textu„ Souhlasím s vytyčením stavebního místa. [datum] [jméno]“). 10. Ze„ Záznamu podrobného měření z roku [rok] a Záznamu podrobného měření z roku [rok]“, které byly příslušného roku vyhotoveny k zaměření skutečného stavu a dělení parcel, je zřejmé, že se zahradou na pozemku parc. [číslo] žalobce užíval (a oplotil) i část pozemku přiléhajícího ze západní a jižní strany, vytyčenou a označenou jako parc. [číslo]. Druhý jmenovaný záznam podrobného měření podle svého obsahu navazuje na žádost o vydání stavebního povolení k výstavbě garáže na pozemku parc. [číslo]; toto stavební povolení je identifikováno dnem vydání (25. 11. 1985) a číslem jednacím. Shodná zjištění přináší i„ Vytyčovací náčrt [číslo]“ ze dne [datum], jehož součástí je„ Protokol o vytyčení hranice pozemku“, oba vyhotovené Zeměměřičskou kanceláří [jméno] [příjmení]. 11. Svědkyně [jméno] [příjmení], která v prosinci roku 2019 prováděla na popud žalovaných vytyčení pozemku parc. [číslo] v terénu, zjistila při tomto vytyčení, v kontextu mapových podkladů (včetně leteckých snímků z let 1982, 1984, 1987 a 1992, které soudu dala k dispozici pro dokreslení své výpovědi), že žalobce si oplotil pozemky ve větším rozsahu, než odpovídá hranicím parcely [číslo]; takto zjištěný stav promítla jednak do letecké mapy, jednak do vytyčovacího náčrtu, (oba předala rovněž soudu). Z výpovědi svědkyně tak vyp