22 C 42/2021-87 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 42 369,46 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 24 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 36 663 Kč a administrativním poplatkem ve výši 18 000 Kč v 59 měsíčních splátkách po 1 312 Kč (poslední splátka ve výši 1 255 Kč). K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že si od žalované vyžádala výplatní pásky prokazující její pravidelný měsíční příjem, za účelem zjištění, zda proti žalované není vedeno exekuční či insolvenční řízení nahlédla do příslušných registrů a dále si vyžádala rovněž výpisy z účtu žalované, z nichž byly patrné její měsíční výdaje. Zjištěné informace byly poté podrobeny hodnocení provedenému ve scoringovém sytému žalobkyně, přičemž na straně výdajů byla vedle prokázaných měsíčních výdajů zohledněna řada statistických a pravděpodobnostních faktorů. Po provedeném posouzení bylo zjištěno, že žalované po odečtení výdajů (po započtení měsíční splátky předmětného úvěru) od příjmů zbývá měsíčně částka přesahující výši životního minima, jež je postačující k pokrytí základních potřeb žalované. Žalobkyně dále podotkla, že nedisponuje plošnými nástroji pro kontrolu tvrzení klientů ohledně jejich výdajů na bydlení a je odkázána z velké části na pravdivost a úplnost poskytnutých informací, když nemá jakožto nebankovní poskytovatel úvěrů přístup do bankovních evidencí, za pomocí nichž lze posoudit bonitu klientů mnohem lépe. Ve vztahu k výdajům na bydlení žalobkyně zdůraznila, že klienti mohou bydlet u svých partnerů, známých či rodinných příslušníků bez zátěže na jejich finance. Konečně vyjádřila přesvědčení, že není realizovatelné posuzovat úvěruschopnost každého žadatele o úvěr individuálně, ale pouze automatizovaně prostřednictvím systému s předem nastavenými ekonomickými parametry. Žalovaná však sjednané splátky řádně nesplácela, a žalobkyně proto zápůjčku v souladu se smlouvou zesplatnila ke dni 16. 10. 2020. Žalovaná žalobkyni doposud uhradila pouze šest splátek v celkové výši 7 872 Kč a zůstala jí dlužna 23 267 Kč na jistině, 7 655 Kč na úroku a 2 700 Kč na administrativním poplatku. S ohledem na prodlení žalované s úhradou žalobkyně dále požadovala také zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení vyčísleného ke dni 15. 1. 2021 v celkové výši 1 074,98 Kč, smluvních pokut v celkové výši 6 922,48 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 34 372 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná uvedla, že si je vědoma svého dluhu vůči žalobkyni, avšak není v jejích finančních možnostech uhradit celý dluh jednorázově. Požádala proto, aby jí bylo umožněno hradit dluh ve splátkách, s čímž žalobkyně vyslovila souhlas a výši měsíční splátky navrhla v minimální částce 2 500 Kč. 3. V řízení bylo zjištěno, že účastníci dne [datum] uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 24 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 45 % ročně a administrativním poplatkem ve výši 18 000 Kč (tj. celkově 78 663 Kč) v 60 měsíčních splátkách po 1 312 Kč (poslední splátka ve výši 1 255 Kč) splatných vždy ke 7. dni v měsíci, když tuto skutečnost dokládá jednak samotná doložená smlouva včetně splátkového kalendáře a dále rovněž elektronický výpis informací ze systému uzavírání smluv. Totožnost žalované byla před uzavřením smlouvy ověřena předložením řidičského průkazu, jehož kopii žalobkyně doložila. Nedílnou součást smlouvy tvořily také Obchodní podmínky pro poskytování spotřebitelského úvěru a Sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut. Žalobkyně doložila i to, že žalované byly poskytnuty„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru.“ Předmětná částka 24 000 Kč byla žalované skutečně vyplacena na účet uvedený ve smlouvě dne [datum], což dokládá výpis obratu na účtu žalobkyně. Z přehledu úhrad splátek a z dokumentu„ Vyčíslení pohledávky“ je přitom zřejmé, že žalovaná žalobkyni z titulu uzavřené smlouvy uhradila šest splátek v celkové výši 7 872 Kč a dále je patrné, jakým způsobem byly tyto úhrady započteny na jistinu, úroky a administrativní poplatek. 4. Žalobkyně dále předložila výplatní pásku žalované za měsíc květen 2019, která dokládá, že žalovaná byla zaměstnána ve [anonymizována čtyři slova] [obec] a že čistá mzda žalované v tomto měsíci činila 13 195 Kč, a výpisy z účtu žalované za měsíce duben 2019, květen 2019 a červen 2019, z nichž plyne, že v měsíci dubnu byla na účet žalované připsána mzda ve výši 13 924 Kč, v měsíci květnu byla na účet žalované připsána mzda ve výši 12 562 Kč a v měsíci červnu 2019 byla na účet žalované připsána mzda ve výši 13 195 Kč. Z těchto výpisů lze dále vyčíst, že žalovaná měla na svém účtu zřízen kontokorent do výše 5 000 Kč, přičemž konečný zůstatek na jejím účtu byl v každém ze sledovaných měsíců záporný a přesahoval částku 5 000 Kč. Konečně lze vyčíst také to, že žalovaná měla závazky vůči [právnická osoba]. 5. Dopisem ze dne 30. 7. 2020, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných splátek, přičemž byla zároveň upozorněna na možnost zesplatnění zápůjčky, pokud nebude dlužná částka uhrazena. Dalším dopisem ze dne 19. 10. 2020 již bylo žalované oznámeno zesplatnění zápůjčky ke dni 16. 10. 2020 a zároveň byla vyzvána k úhradě veškerých dlužných závazků ze smlouvy. K úhradě byla žalovaná vyzvána rovněž předžalobní upomínkou ze dne 23. 11. 2020. Odeslání těchto výzev doložila žalobkyně podacími lístky ze dne 30. 7. 2020, 19. 10. 2020 a 24. 11. 2020. 6. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o zápůjčce, tak jak ji upravuje § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ 7. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 8. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 9. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 10. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že„ Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 11. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv.„ maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále také jen„ Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice:„ 1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad toho