22 C 85/2020-290 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zvýšení výživného, které bylo naposledy stanoveno rozsudkem Okresního soudu Brno - venkov ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (dále jen„ rozsudek Okresního soudu Brno - venkov“), a to ve výši 1 500 Kč měsíčně, se splatností vždy do každého 15. dne v měsíci předem. V době vydání tohoto rozsudku studovala žalobkyně gymnázium v místě svého bydliště, avšak nyní se její osobní poměry změnily, neboť od 1. 9. 2017 studuje obor„ Tělesná výchova a sport“, vypsaný u [příjmení] univerzity – Fakulty sportovních studií (dále též jen„ vysoká škola“). Od června roku 2019 navíc žalobkyně nebydlí v rodinném domě manžela své matky a bydlí v bytě své babičky, a proto má v souvislosti se svým studiem zvýšené náklady. Srovná-li náklady na bydlení u své babičky s náklady na ubytování na vysokoškolské koleji, považuje za odůvodněné náklady na bydlení částku 3 000 Kč. Dále zmiňuje, že náklady studijního oboru, který studuje, se pohybují ve výši cca 8 000 Kč za semestr, kromě toho je nucena hradit náklady na tréninky ve výši cca 500 Kč měsíčně, náklady na zakoupení sportovního vybavení ve výši cca 2 000 Kč ročně a náklady na skripta a školní pomůcky ve výši cca 1 000 Kč za semestr. Kromě toho vyčíslila žalobkyně své náklady na stravu částkou 3 600 Kč měsíčně, na cestovné částkou 2 375 Kč měsíčně a na zájmovou činnost (šachy) ve výši 20 000 Kč Celkem tak své měsíční výdaje vypočetla na 12 630,89 Kč měsíčně. Dále v žalobě zmiňuje, že jí v souvislosti se studiem vznikly poplatkové povinnosti ve výši 24 000 Kč, 30 000 Kč a 36 000 Kč. Co se týče majetkových poměrů svého otce, tedy žalovaného, domnívá se žalobkyně, že jeho finanční situace neodpovídá té, která je popsána v rozsudku Okresního soudu Brno - venkov; tento názor vychází z veřejně dostupných zdrojů, podle nichž žalovaný jezdí na drahé zahraniční dovolené a obléká se do značkového oblečení. Žalobkyně tak k okamžiku zahájení studia na vysoké škole ke dni 1. 9. 2017 požaduje zvýšení výživného na 2 500 Kč a dále od 1. 6. 2019, kdy se změnily okolnosti jejího bydlení, na částku 3 500 Kč. 2. Žalovaný zažalovaný nárok zcela neuznal a uvedl, že žalobkyni řádně platí stanovené výživné ve výši 1 500 Kč, a to i přesto, že žalobkyně nejeví žádný zájem o něj a ani jeho rodinu již 21 let; žalovaného oslovila pouze za účelem sdělení, na jaký účet jí má zasílat výživné. Jelikož byla žalobkyně jako nezletilá svěřena do péče matky, která jemu a jeho rodině ve styku s dcerou bránila, po nějakém čase žalovaný vzdal svou snahu se s dcerou stýkat a podepsal s matkou žalobkyně dohodu o změně příjmení žalobkyně na příjmení matky jejího manžela. Z faktu, že žalobkyně podala proti žalovanému žalobu bez předchozího vysvětlení nebo pokusu o komunikaci, žalovaný usuzuje, že na něj i jeho rodinu zanevřela; sám se vůči žalobkyni cítí být pouze biologickým otcem. Taktéž žalobkyni vytýká, že s ním předem nekonzultovala volbu (v pořadí další) vysoké školy, a to i přes její finanční náročnost. Nárok žalobkyně tak považuje za rozporný s dobrými mravy, neboť si pokračováním ve studiu fakticky prodlužuje mládí a oddaluje převzetí zodpovědnosti sama za sebe, v čemž ji žalobce nehodlá podporovat. Nadto má žalovaný vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem z dalšího vztahu, což je umocněno skutečností, že jeho manželka je v částečném invalidním důchodu a její výdělečné schopnosti jsou značně limitované; tuto novou rodinu žalovaného proto podporují jak jeho rodiče, tak rodiče jeho manželky. 3. Mezi účastníky nebylo sporu pouze o tom, že žalobkyně je studentkou [příjmení] univerzity – Fakulty sportovních studií, a to studijního programu„ Tělesná výchova a sport“ (tuto skutečnost deklarují i předložená potvrzení o studiu). Předmětem sporu však byla jednak otázka, zda žalobkyně přechodem z oboru„ Animátor sportovních aktivit“ a„ Fyzika se zaměřením na vzdělávání“ na obor„ Animátor sportovních aktivit“ a„ Zeměpis se zaměřením na vzdělávání“ účelově neusilovala o oddálení své schopnosti se samostatně živit, jednak otázka, zda případně mohla v pořadí druhý obor vystudovat v kratší časové dotaci. Dále byla předmětem sporu i výše a opodstatněnost žalobkyní deklarovaných nákladů spojených se studiem (zejména položky týkající se bydlení v bytě její babičky) a nákladů spojených s její zájmovou činností (šachy). Konečně se předmětem sporu staly i příjmy matky žalobkyně a její socioekonomická situace, kterou žalovaný považuje za výrazně lepší než tu svou, a proto se domnívá, že by se matka měla podílet na výživě žalobkyně ve větší míře než on. 4. Soud provedl následující důkazy: 5. Pokud jde o dosavadní vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni, soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Brno – venkov ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], byl změněn rozsudek Městského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a žalovanému byla stanovena vyživovací povinnost vůči žalobkyni na 1 500 Kč měsíčně. Podle zmíněného rozsudku Městského soudu v Brně měl žalovaný stanovenu původní vyživovací povinnost vůči žalobkyni na 1 200 Kč měsíčně. Bylo rovněž zjištěno, že trestním příkazem vydaným Městským soudem v Brně dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], byl žalovaný v minulosti pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců s podmíněným odkladem na dva roky, neboť z nedbalosti neplnil svou zákonnou vyživovací povinnost vůči žalobkyni a její matce z tohoto titulu dlužil 10 990 Kč. Na majetek žalovaného byla rovněž nařízena exekuce usnesením Městského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a to k vymožení vykonatelné pohledávky podle rozsudku téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] E-mailem ze dne [datum rozhodnutí] informovala žalobkyně žalovaného o tom, že do budoucna je třeba hradit výživné na její (zde uvedený) účet, nikoli na účet její matky. 6. Co do postoje žalovaného vůči žalobkyni a vůči plnění vyživovací povinnosti potvrzuje obsah výše uvedených listin i svědecká výpověď matky žalobkyně ([celé jméno žalobkyně]) a rovněž čestná prohlášení matky a babičky žalobkyně ([jméno] [anonymizováno]) ze dne 8. 6. 2020. Podle nich se žalovaný s žalobkyní víc jak 20 let nestýká a nejeví o ni žádný zájem. [jméno] svědkyně [celé jméno žalobkyně] se s žalovaným naposledy před 11 lety soudila o výživné na žalobkyni, kdy sice dosáhla zvýšení výživného o 300 Kč na částku 1500 Kč, avšak dle jejího subjektivního přesvědčení tento výsledek nestál za psychické trauma, které utrpěla mj. prohlášením žalovaného, že se vůči žalobkyni cítí být pouze biologickým otcem. Popsala rovněž problémy s úhradou výživného ze strany žalovaného, ústící až v podání trestního oznámení na jeho osobu, k čemuž se uchýlila čistě jen proto, že by v opačném případě neměla nárok ani na sociální dávky v době, kdy byla na výchovu a výživu dcery zcela sama. Nikdy též pro žalobkyni od žalovaného neobdržela ničeho nad rámec výživného; dlužného výživného ve výši 18 000 Kč se po dohodě s ním vzdala výměnou za jeho souhlas se změnou příjmení žalobkyně na„ [celé jméno žalobkyně]“. Ze všech těchto důvodů žalobkyni od nyní vedeného řízení odrazovala a vyslovila domněnku, že ztráta zájmu žalovaného o žalobkyni je patrně svého druhu pomstou její osobě za to, že se s ním rozvedla, neboť do jejích cca 2 let spolu vyrůstali a vztah byl v pořádku, a k přerušení kontaktu došlo na základě hádky žalovaného s rodiči svědkyně, který (dle jejího přesvědčení) co do intenzity nemohl být pro přerušení kontaktu ospravedlnitelným důvodem. Přestože by tedy svědkyně [celé jméno žalobkyně] byla schopna žalobkyni uživit i bez oněch 1 500 Kč od žalovaného, jako závažnou hodnotí právě ztrátu jeho zájmu o žalobkyni jako o vlastní dceru, který už dnes nejde zpětně jakkoli dohnat; příspěvek na její výživu je tudíž to jediné, čím může žalovaný situaci aspoň symbolicky napravit. 7. Co se týče dosavadního vysokoškolského studia žalobkyně, ta nejprve studovala studijní program„ Tělesná výchova a sport“ – obory„ Animátor sportovních aktivit“ a„ Fyzika se zaměřením na vzdělávání“, a to od 18. 7. 2016 do 12. 7. 2017. Jí zvolený obor„ Animátor sportovních aktivit“ si klade za cíl připravit kvalifikované pracovníky pro sportovní edukaci běžné populace všech věkových kategorií v jejich volnočasových sportovních aktivitách, jak je patrno z popisu tohoto oboru uveřejněném na webových stránkách [příjmení] univerzity – Fakulty sportovních studií. Od data 11. 7. 2017 do 31. 8. 2017 (jak vyplývá z předložených potvrzení o studiu) studuje žalobkyně studijní program„ Tělesná výchova a sport“ – obory„ Animátor sportovních aktivit“ a„ Zeměpis se zaměřením na vzdělávání“ s tím, že předměty předchozího studijního oboru jí byly částečně uznány. I přes toto částečné uznání však žalobkyně podle vyjádření studijního oddělení vysoké školy ze dne 30. 6. 2020 nemohla absolvovat druhý jmenovaný studijní obor za pouhé dva roky, a to zejména z důvodu plnění předmětu oboru„ Zeměpis se zaměřením na vzdělává