4 C 200/2021-58 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 176 497,80 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 90 526 Kč, účelově určená na konsolidaci úvěrů žalované, a to úvěrů od [právnická osoba] a [právnická osoba] a dále částka 79 081 Kč bez uvedení účelu poskytnutí úvěru. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala splatit pravidelnými měsíčními splátkami. K prověření schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byl ověřen příjem žalované u zaměstnavatele. Dále byla provedena lustrace v databázi dlužníků, insolvenčním rejstříku a ověřena platnost průkazu totožnosti žalované. Přesto však žalovaná posléze přestala sjednané splátky hradit, poslední splátku uhradila dne [datum] a právní předchůdkyně žalobkyně úvěr k datu [datum] zesplatnila. Žalovaná dosud na pohledávku žalobkyně uhradila celkem částku 8 195 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni ke dni [datum]. Nyní tak žalovaná dluží na jistině celkem částku ve výši 176 497,80 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb, občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 169 607 Kč a žalovaná se zavázala uhradit jistinu spolu s úrokem ve výši 15,4 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 3 081 Kč do [datum]. [příjmení] 90 526 Kč byla účelově určena ke konsolidaci předchozích úvěrů žalované a částka 79 081 Kč byla poskytnuta bez uvedení účelu poskytnutí úvěru. Dle smluvních podmínek byla úroková sazba sjednána ve výši 14,9 % ročně. Dle čl. 8, pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku po dobu delší než 3 měsíce, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (smlouva o úvěru ze dne [datum]). Žalovaná nehradila splátky řádně a včas a dostala se do prodlení s plněním svého závazku (rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne [datum]). Dle potvrzení zaměstnavatele žalované ze dne [datum] činil průměrný čistý měsíční příjem žalované 10 968 Kč. Negativní lustraci žalované v databázích žalobkyně nepředložila. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla ke dni [datum] postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, přehled postoupených pohledávek). V oznámení o postoupení pohledávky byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu (oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Předžalobní upomínka byla žalované zaslána (předžalobní upomínka ze dne [datum], informace o podané zásilce dne [datum]). 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná je spotřebitelka, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smluv řádně posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobkyně předložila potvrzení o výši příjmu žalované a dále uvedla, že ověřila úvěruschopnost vyhledáním v databázi dlužníků a insolv. rejstříku. Z listin předložených žalobkyní tak lze učinit závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru, když jí bylo zřejmé, že žalovaná má závazky u jiných subjektů a úvěr u předchůdkyně žalobkyně měl z větší části sloužit právě na jejich konsolidaci. 9. Na základě shora uvedených skutečností má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy o úvěru dle § 2395 o. z. celkem částku 169 607 Kč a tato se ji zavázala splácet v pravidelných splátkách po 3 081 Kč měsíčně, což nečinila, když uhradila pouze 8 195 Kč. Došlo tak k zesplatnění úvěru. Žalovaná zůstala dlužna ke dni zesplatnění částku ve výši 176 497,80 Kč spolu s úrokem v dohodnuté výši 14,9 % p. a. a úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni dle § 1879 o. z. 10. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch. Žalobkyně má nárok na náklady řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 060 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 176 497,80 Kč sestávající z částky 8 180 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 5 342,40 Kč Celkem náklady řízení činí 37 842,40 Kč