4 C 259/2020-96 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 47 199,02 Kč z titulu smlouvu o poskytnutí úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě kterého byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet žalobkyni spolu s úroky ve výši 13,20 % ročně měsíčními splátkami ve výši 1 484 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou měsíční splátky splatné dne [datum] a proto byl úvěr zesplatněn. Celková dlužná částka představuje jistinu 4 374,99 Kč, úvěrové poplatky 1 730 Kč, kapitalizovaný úrok 13,20 % ročně z dlužné jistiny za dobu od [datum] do [datum] ve výši 599,51 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z dlužné jistiny ve výši 399,73 Kč, úrok 13,20 % ročně z dlužné jistiny za dobu od [datum] do zaplacení a zákonný úrok 10 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. K prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně předložila žádost žalovaného o poskytnutí úvěru a periodický výpis z účtu žalovaného za dobu od [datum] do [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb, občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 13,20 % ročně. Žalovaný se zavázal splatit úvěr do [datum] měsíčními splátkami ve výši 1 484 Kč (smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum]). Dle čl. 8 a 9.1 úvěrových podmínek (úvěrové podmínky platné od [datum]), které tvoří nedílnou součást úvěrové smlouvy, bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat splacení celé nebo části vyčerpané jistiny úvěru a příslušenství, a to pro případ prodlení s úhradou jakéhokoli peněžitého dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíční splátky splatné dne [datum]. K datu zahájení řízení představovala jistina čerpaná žalovaným částku 4 374,99 Kč Kč (historický výpis úvěru ze dne [datum]). Žalobkyně prověřila schopnosti žalovaného splácet úvěr (žádost o poskytnutí osobního úvěru ze dne [datum], periodický výpis z účtu žalovaného za dobu od [datum] do [datum]) ve smyslu § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“). Předžalobní výzva k úhradě dlužné částky byla žalovanému zaslána (poštovní podací arch ze dne [datum] a výzva). 4. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Soud se předně z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně při uzavírání smlouvy posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl na základě listin předložených žalobkyní k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla řádně posouzena, neboť disponibilní měsíční zůstatek příjmu žalovaného ke dni uzavření smlouvy o úvěru [číslo] představoval minimálně částku 7 686 Kč a žalobkyně při ověření výše příjmů a výdajů žalovaného vycházela nejen z žádosti žalovaného, ale rovněž z periodického výpisu z účtu žalovaného za dobu od [datum] do [datum]. 8. Na základě shora uvedených důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru a na základě této smlouvy žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách do [datum]. Žalovaný však své povinnosti nedostál, neboť nezaplatil měsíční splátku splatnou dne [datum] a dostal se tak v souladu s úvěrovými podmínkami do prodlení s úhradou svého závazku. Kromě práva na zaplacení dlužné jistiny tak žalobci vzniklo právo požadovat po žalovaném rovněž sjednané úroky z prodlení, jejichž výši soud neshledal v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. a dále zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 10 % ročně. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 104,99 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč.