6 C 232/2021-33 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 481 Kč s příslušenstvím s tím, že dne [datum] byl žalovaný převezen vozidlem Policie ČR do protialkoholní záchytné stanice Kroměřížské nemocnice a.s., které bylo spojeno s dechovou zkouškou na zjištění přítomnosti alkoholu, přičemž toto vyšetření bylo pozitivní. Žalovaná částka představovala náklady na dopravu žalovaného Policií ČR na trase [obec] – OOP [obec] [obec] – [obec] ve výši 481 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného požadovala žalobkyně také zákonný úrok z prodlení, a to za dobu od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne [datum] byl žalovaný příslušníky Policie České republiky převezen služebním vozidlem Škoda Octavia z [obec] do [nemocnice], při eskortě [obec] – OOP [obec] [obec] – [obec] bylo najeto 75 km, palivo BA 95, kombinovaná spotřeba 6,9 l [číslo] km, náklady za použití vozidla činily celkem 481 Kč (doprava osoby do záchytné stanice, protokol o vyčíslení nákladů za použití služebního dopravního prostředku, technický průkaz vozidla, rozhodnutí o eskortě). Z úředního záznamu Policie České republiky a záznamu o dechové zkoušce ze dne [datum] (přístroj č. ARLM [číslo], č. zkoušky [číslo]) bylo zjištěno, že u žalovaného byla zjištěna přítomnost alkoholu v dechu 3,17 ‰. Žalovanému byla zaslána výzva k úhradě ze dne [datum], kde byl vyzván k úhradě dlužné částky do 14 dnů od doručení výzvy s tím, že jinak bude podána žaloba (výzva, dodejka převzata žalovaným dne [datum]). 4. Podle § 20 odst. 1 písmeno a) zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření je povinna se podrobit osoba, u které je důvodné podezření, že pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky vykonává nebo vykonávala činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo jiné osoby nebo poškodit majetek, 5. Podle § 24 odst. 2,3 zákona č. 65/2017 Sb., prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Neprokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, náklady nese Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění. 6. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že se žalovaný dne [datum] ve smyslu § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 65/2017 Sb. na výzvu Policie ČR podrobil dechové zkoušce na přítomnost alkoholu v dechu. Žalovaný se uvedl do stavu podnapilosti, byla u něj provedena dechová zkouška na přítomnost alkoholu s výsledkem 3,17 ‰ a lze tak přítomnost alkoholu považovat za prokázanou. Je tedy nepochybné, že žalovanému vznikla povinnost náklady na dopravu do zdravotnického zařízení uhradit ve smyslu § 24 odst. 2, 3 zákona č. 65/2017 Sb. Náklady za použití služebního vozidla byly vyčísleny dle údajů v technickém průkazu vozidla ve smyslu ust. § 1 a ust. § 4 vyhlášky č. 358/2019 Sb., na částku 481 Kč. Na základě výše uvedených důkazů soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněný dle § 24 odst. 2, 3 zákona č. 65/2017 Sb. a proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku i s úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. žalobkyni zaplatit. 7. Do výroku rozsudku nebyla pojata povinnost zaplatit stanovenou částku na žalobkyní specifikovaný účet, neboť tato povinnost nevyplývá z žádného právního předpisu a v případě změny čísla účtu by se tímto založila případná nevykonatelnost rozsudku. 8. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k plnění. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, náleží jí proto právo na náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč Náklady řízení jsou tvořeny paušální náhradou ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony (žaloba, výzva) po 100 Kč, když se jedná o spor, ve kterém bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech 9. Žalobkyně byla od soudního poplatku osvobozena ve smyslu § 11 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. je tak žalovaný povinen uhradit soudní poplatek ve výši 1000 Kč České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně, neboť soud návrhu žalobkyně vyhověl.